Každá stabilizovaná společnost stojí na právu nepsaném, na dobrých mravech. Právní stát se opírá o právo psané ve spojení s dobrými mravy. Plnění závazků bylo a musí být základním pravidlem lidské slušnosti, slovo prostě musí platit. Mnozí si pletou demokracii s anarchií a neplacení dluhů považují málem za osobní hrdinství. O to více narůstá úloha soudnictví a represivních orgánů při obraně slušné většiny. Nelze připustit ani stav, že vymáháním dluhů se zabývají různé m afie, které dlužníky topí nebo střílí.
Soudy jsou dnes schopny celkem solidně rozsoudit spory a určit či přiznat každému, co jeho jest. Horší je to však v případech, kdy existuje přisuzující výrok soudu, ale dlužník věřiteli stejně nezaplatí. Předběžná opatření, výkony rozhodnutí a exekuce stále velmi podstatně pokulhávají za potřebou dne, jako by byly okrajovou záležitostí, nebo dokonce jen vedlejší agendou soudů. K čemu jsou pak rozsudky, když se nerespektují?
Ke škodě všech poškozených zůstává právo exekucí hluboko v předlistopadové době. Tenkrát každý pracoval, pobíral plat, takže byla propracována exekuce na mzdu. Na ty, kteří ani tenkrát, ale ani dnes nepracují a nakonec ani nemají žádný majetek, je potřebné použít jiné způsoby exekuce, které však nejsou propracované a soudním řádem dostatečně upravené.
V celém vymáhacím procesu se dostane dlužník do bezprostředního konfliktu až s exekutorem, neboť na něm je, aby sepsal majetek, prodal ho nebo vystěhoval dlužníka z bytu. Exekutor je mocný člověk vybavený pravomocemi podle zákona z roku 1 963, který byl do současné doby upraven nejméně třinácti novelami. Dlužníci při výkonu rozhodnutí však právo téměř vůbec neznají.
Všichni, kdo si dovolují stát se dlužníky, někdy i z povolání, by si měli příslušný zákon v platném znění prostudovat. Pak by jistě museli vědět, že exekuci je možno provádět mezi šestou hodinou ráno až desátou hodinou večer, a to i ve dnech pracovního klidu, a že o ní s výjimkou vyklizení bytu nesmí být exekuovaná osoba uvědomena předem. Teprve při zahájení exekuce se prokáže exekutor služebním průkazem a doručí na místě příslušné usnesení soudu. Exekutora musí provázet nejméně dva uniformovaní příslušníci justiční stráže, kteří se při vchodu do bytu nesmí zouvat. Z exekuce se vylučují věci, které jsou nezbytné k uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny nebo k podnikání. Takže se vylučují například věci nezbytné k oblékání, zdravotnické potřeby v případě nemoci či tělesné vady a nezbytné vybavení domácnosti. Podle občanského soudního řádu je exekutor oprávněn provést osobní prohlídku povinného.
Jakmile exekutor ukončí sepisování a ocenění majetku povinného k exekuci, přistupuje k prodeji majetku v dražbě. O jejím konání uvědomuje exekuční oddělení soudu na soudní desce, někdy i ve vývěsných skříňkách radnic a ;obecních úřadů. Při vlastním prodeji mohou být nejnižším podáním, takzvanou vyvolávací cenou, dvě třetiny odhadní ceny. Prodej se provádí jen za hotové peníze.
Obecným soudům dochází ročně až 2000 návrhů na nařízení exekuce. Tyto počty se rok od roku zvyšují. Při současném stavu exekučního práva nelze dostatečně zajistit provádění exekucí v předepsané kvalitě. Nelze ani v dohledné době očekávat, že by byla stanovena povinnost majetkového přiznání. Rovněž nelze očekávat, že by byly otevřeny věznice pro dlužníky jako civilní vazba. U pokladny dlužníka nebude sedět policajt, který inkasuje tržbu, tak dlouho, než je dluh splacen. Takže nezbývá, než aby se exekutor a oprávněný věřitel v součinnosti vypořádali s dlužníkem podle současných možností.
Soudům jsou často vytýkány průtahy. Na nich se ale podílí především nedostatečně připravené žaloby a návrhy na exekuce, a to dokonce i takové, které připravují renomovaní advokáti. Pokud je návrh v pořádku, zásadně by nic nemělo bránit soudu, aby nařídil exekuci týž den, kdy mu návrh byl doručen. Nejčastějšími chybami jsou identifikace účastníků řízení, chybí data narození, úplné adresy bydliště, IČO, návrhy jsou nepřehledné, soudní poplatky nejsou zaplaceny vůbec nebo jen zčásti po špatném výpočtu, v obchodních věcech nejsou v poplatcích započteny úroky, které se také zpoplatňují, chybějí plné moci, exekučním titulům chybějí doložky právní moci, rovněž chybějí aktuální výpisy z katastru nemovitostí, často i doklady k náhradnímu ubytování.
Soudy tedy nemají dostatečné zákonné či technické prostředky k zajišťování kvalitních návrhů, natož k návrhům vadným. Ke zjišťo vání solventnosti nebo majetku povinných již soudy nemají prostředky žádné. Vyhledávání majetku povinných není někdy vůbec lehká záležitost a je skutečně prací pro detektivní kanceláře.
