Velmoci se shodly na tvrdší kontrole obchodu s protiletadlovými raketami
Teroristé by napříště měli mít daleko méně možností, jak se dostat k „oblíbeným“ přenosným raketám země-vzduch. Ministři zahraničních věcí Spojených států a Ruska totiž minulý týden v Bratislavě na summitu Bush – Putin podepsali nenápadnou, ale zásadní smlouvu o přitvrzení kontroly nad výrobou a exportem těchto rozšířených, levných a jednoduchých zbraní. Experti o nich prohlašují, že by s takovou raketou dokázalo sestřelit civilní Boeing i malé dítě.
Rakety za pakatel.
Na černém trhu je nyní přenosných raket země-vzduch ohromné množství: odhady se pohybují od 100 do 500 tisíc kusů. Ty nejlevnější se dají koupit za pár stovek dolarů.
Nejčastěji jde o sovětské střely SA-7 a SA-14, které se vyrábějí od roku 1972. Mají dosah až šest kilometrů. Mezi teroristy je ale stejně tak oblíbená i americká raketa typu Stinger. Ta byla vyráběna od 80. let minulého století a doletí až do vzdálenosti osmi kilometrů. Američané dodávali stingery masově hlavně do Afghánistánu, na podporu místních bojovníků v boji proti tehdejší sovětské armádě.
Všechny střely pracují na podobném principu: stačí si je opřít o rameno, zamířit například na přistávající letadlo a vypálit. Raketa má hlavici se senzory, které „vidí“ teplo z leteckých motorů. Jakmile ho jednou zachytí, letí najisto.
Zajímavé je, že obávaných střel země-vzduch se bude v nejbližší době zbavovat i česká armáda. Ta se totiž rozhodla nakoupit moderní (a drahé) švédské protiletadlové systémy RBS-70 firmy Saab a zastaralé sovětské Strely S-2M vyřadí. „S vyřazenou výzbrojí bude resort ministerstva obrany nadále nakládat přísně v souladu s platnou legislativou a případnými mezinárodními závazky. O konkrétním postupu u tohoto druhu výzbroje nebylo dosud rozhodnuto,“ uvedl Petr Sýkora z tiskové služby ministerstva obrany.
Týdeník EURO má informace, že by střely měly skončit v takzvané ekologické likvidaci stejně jako další nepotřebná munice, kterou česká armáda vyřazuje. Nebezpečí, že se dostanou na černý trh, je tedy poměrně malé.
Evidovat každý kus.
Čerstvě podepsaná bratislavská rusko-americká smlouva by měla vést k tomu, že obě velmoci vytvoří společnou databázi identifikačních čísel a dalších znaků všech vyráběných i dříve vyrobených přenosných raket odpalovaných z ramena. Nakonec by se mohlo podařit dostat všechny rakety z černého trhu opět pod kontrolu a postupně je zlikvidovat. Zástupci Spojených států s tím už začali: američtí vojáci v Iráku nabízejí místním obyvatelům několik stovek dolarů za jednu vrácenou raketu. Tímto způsobem už vykoupili bezmála čtyři sta kusů těchto nebezpečných střel.
Problémy ale mohou po podpisu dohody způsobit postoje některých ruských výrobců přenosných raket. Tak například šéf ruské státní firmy Rosoboronexport Sergej Chemezov v reakci na podepsanou smlouvu řekl, že sice zabrání prodeji raket do nebezpečných oblastí a zajistí přísnou kontrolu nad každým kusem, ovšem dodal, že jeho firma už tak jako tak dávno dodržuje mezinárodní právo a varoval, že nemusí na americká „doporučení“ vůbec reagovat.
„Pokud střely někam nedodáme my, mezeru na trhu okamžitě zaplní Čína, Korea, Francie nebo Alžírsko,“ komentoval dohodu šéfkonstruktér raket ruské firmy MBDB Ruslan Fotin.
Politici zaspali.
Velmoci se začaly problémem přenosných protiletadlových střel zabývat po tragických teroristických útocích z 11. září 2001. Ovšem už zpráva amerického Pentagonu z roku 1998 označila hrozbu za vážnou s tím, že si „zaslouží seriózní pozornost, i když řešení bude nákladné“.
Již na konci 90. let ale bylo všeobecně známo, že od roku 1978 – kdy v Zimbabwe sestřelili místní bojovníci sovětskou raketou SA-7 letoun společnosti Air Rhodesia a zabili 56 lidí – se na celém světě uskutečnilo pětatřicet podobných útoků.
Po teroristických útocích na Ameriku se nebezpečí ještě zvýšilo. V létě 2002 dokonce varovala aerolinky před nebezpečím střel země-vzduch i CIA: tvrdila, že se teroristům podařilo několik raket propašovat i na území USA.
Amerika takový útok zatím nepřipustila, al-Káida přenosné střely – naštěstí neúspěšně - použila jen proti izraelskému Boeingu v Keni. V Iráku s nimi místní ozbrojenci úspěšně sestřelují americké vrtulníky. V listopadu 2003 zasáhli v Bagdádu transportní Airbus společnosti DHL.
Zkušenosti s raketami země-vzduch má i Česko. Krátce po útocích teroristů na Spojené státy byla u pražského ruzyňského letiště, jen pár kroků od hlavní rozjezdové dráhy, nalezena nepoužitá a zcela funkční raketa sovětské výroby. Zahraniční média dodnes spekulují o tom, že teroristé – které zřejmě někdo vyplašil – měli v úmyslu zasáhnout letoun izraelského premiéra Šimona Pérese, který byl tehdy na návštěvě Prahy.
Proti raketám země-vzduch ale existuje obrana, i když údajně ne stoprocentní. Jde o prostředky – například laserové nebo infračervené – které dokážou letící raketu „oslepit“ nebo ji navést na klamný cíl. Například americká vláda momentálně financuje výzkumný program, který by jí umožnil systém zdokonalit a zamontovat ho do všech civilních dopravních letadel. Náklady by neměly přesáhnout jeden milion dolarů na letadlo a pět set dolarů na jeden let.
