Vláda podporu podnikání sice deklaruje, v praxi ho však spíše likviduje
V programovém prohlášení současné vlády se na mnoha místech vyskytují slovní spojení jako „podpora podnikání“, „priorita - malé a střední podnikání“ a podobně. Jak si vláda tuto podporu konkrétně představuje, prohlášení neřeší. To samozřejmě také není jeho úkolem. Prohlášení vytyčuje směr a je na jednotlivých kompetentních institucích, jak je promění v realitu. Posuzujeme-li tuto realitu z hlediska podnikatelů, můžeme si - na základě dosavadních zákonů - vybrat ze dvou možností hodnocení: buď jde o špatný vtip, nebo o systémovou likvidaci podnikání.
Diskriminace.
Zdařilým kouskem vlády je nový zákon o zaměstnanosti. Obsahuje na první pohled líbivé pasáže na téma posílení principu rovného zacházení, podpora nezaměstnaných, kteří chtějí pracovat a postihy těch, kteří práci odmítají, benevolence vůči nezaměstnaným předdůchodového věku… To vše si jistě zaslouží potlesk. Že však vinou jedné malé části zákona opět přibude dalších několik tisíc, možná několik desítek tisíc nezaměstnaných z řad současných živnostníků, to zřejmě vládu a naše zákonodárce nechává v klidu. Mám na mysli osminásobné zvýšení postihů za takzvaný švarcsystém. Z tohoto kroku jasně vyplývá, že „vládní experti“, kteří jsou u zrodu zákonů, o podnikání nevědí zhola nic. Myslet si, že tímto způsobem lze někoho přinutit k přijetí většího počtu zaměstnanců, je zcela liché. Vzhledem k současné situaci by naopak bylo řešením takzvaný švarcsystém povolit. Systém, který se dnes skrývá pod pejorativním názvem, navozujícím v laické mysli představu daňových úniků, ve skutečnosti dává podnikatelům možnost využívat živnostníky v dodavatelsko-odběratelských vztazích stejným způsobem, jak to mezi sebou běžně a zcela legálně dělají právnické osoby. Z mého pohledu je potlačování tohoto systému diskriminací drobného podnikání. Důsledek tohoto zákona bude jediný: větší firmy nebudou mít chuť podstoupit riziko dvoumilionové pokuty a přestanou najímat „jednomužné“ firmy. A živnostník, jehož takové zakázky doposud převážnou měrou živily, bude mít pouze dvě možnosti. Buď zákon obejde založením společnosti s ručením omezeným, aby se - jak je v této zemi časté - vlk nažral a koza zůstala celá, nebo usoudí, že už to byla poslední kapka, a přidá se k těm více než třiceti tisícům svých kolegů, kteří jen v letošním roce vrátili živnostenská oprávnění a šli se posadit do čekárny úřadu práce.
Jablonecký případ.
Samozřejmě je možné namítnout, že tato část zákona o zaměstnanosti má za úkol postihnout firmy, které se najímáním živnostníků snaží vyhnout placení sociálního a zdravotního pojištění za své zaměstnance. Problém je však v tom, že je velice těžké odlišit, zda firma najala živnostníky právě z tohoto důvodu, nebo proto, že potřebuje konkrétní specialisty na určité práce, pro které však nemá stálé uplatnění. Posuzování situace a rozhodování o postihu je navíc v rukou finančních úřadů, které jsou dalším zářným příkladem „podpory podnikání“ v praxi. Pro fakta nemusíme chodit daleko. Už v roce 2002 řešila Okresní hospodářská komora v Jablonci případ, který by se dal bez nadsázky nazvat šikanou ze stany finančního úřadu vůči podnikatelům. Právě údajný švarcsystém se stal záminkou k doměřování v řádu desetimilionů korun. Jablonečtí podnikatelé se však nehodlali vzdát bez boje. V roce 2002 požádali o stanovisko ministerstvo financí a to jim odpovědělo, že finanční úřad nepostupoval dle zákona. Na to však dotyčný finanční úřad s arogancí jemu vlastní zareagoval doměřováním dalším podnikatelům. Do věci se poté vložil nový předseda jablonecké hospodářské komory Pavel Juříček, který spolu s místopředsedou Opatrným, dovedl celý případ po dalších dvou letech neuvěřitelných peripetií k vítězství nad finančním úřadem. Zdálo by se: konec dobrý, všechno dobré… Možná ano, pokud se z případu jabloneckých podnikatelů stane precedens. To však nemění nic na podstatě problému. Jak je možné, že ve státě, který si hrdě říká „právní“, je postihován ten, kdo dokáže získat zakázku, platí daně a nežádá od státu nic, než aby jej nechal živit se vlastní prací? Metoda outsoucingu je všude ve světě zcela běžná. Proč tedy v Česku má být v případech, kdy dodavatelem není právnická, nýbrž fyzická osoba, kriminalizována? Jablonecký případ sice dopadl dobře, ale mnohé z dotčených firem se v jeho průběhu dostaly na hranici krachu. Jsme tedy zpět u programového prohlášení vlády. Pokud ona deklarovaná podpora podnikání v praxi znamená na jedné straně zvyšující se postihy těch, kteří vytvářejí hodnoty, a na druhé naprostou nepostižitelnost institucí, které jim v jejich práci často zcela svévolně překážejí, pak se domnívám, že jsme zatím spíše někde na Balkáně než v Evropě.
