Jak se ukázalo v poslední době, klíčová je hlavně schopnost být flexibilní, a to zejména ve vztahu k lidem, řízení dodavatelů, a hlavně nastavení výrobních kapacit. Byli jsme svědky obrovského úsilí, kdy firmy v automobilovém či leteckém průmyslu začaly vyrábět plicní ventilátory a obličejové štíty nebo společnosti působící ve farmaceutickém a módním průmyslu začaly produkovat desinfekce. Co má množství výše uvedených příkladů společného je skutečnost, že se podvedlo ve velmi krátké době začít s výrobou pro většinu z nich úplně nových produktů, na něž jsou navíc kladeny vysoké nároky z hlediska kvality, dostupnosti i ceny.
Klíčovým
faktorem, který tento rychlý náběh výroby umožnil, byla spolupráce mezi firmami
napříč odvětvími. Ať už se jednalo spojení Volkswagenu a Airbusu, Fordu s GE
Healthcare nebo 3M, General Motors a Ventec Life Systems, Škoda Auto a
ČVUT. Ve většině případů se jednalo o to, že někdo poskytl potřebné výrobní
kapacity, jiný svůj dodavatelský řetězec, přepravní kapacity, znalost
konstrukce výrobku nebo kapacity 3D tiskáren. Žádná z výše uvedených firem by s
vysokou pravděpodobností nezvládla v tak krátkém čase spustit požadovanou
výrobu zajištěnou pouze z vlastních zdrojů.
A zde se dostávám k závěru, který se mi potvrdil již v rámci mého předchozího výzkumu chování výrobních firem na globální úrovni. Vítězi v post-covidové době, kterou označujeme jako "next normal", budou ti, kteří dokáží postavit konkurenční výhodu na své flexibilitě. A jak flexibility dosáhnout bez toho, aby bylo třeba vytvářet dodatečné pojistné skladové zásoby, které zbytečně váží finanční prostředky nebo budovat v podstatě nepotřebné výrobní kapacity na "kdyby něco"?
Odpověď je prostřednictvím
budování takzvaných byznysových kolaborativních ekosystémů, kdy dochází ke
spojování výrobních společností, jejich dodavatelů, poskytovatelů služeb, IT
vendorů i samotných B2B zákazníků. Účelem je zejména sdílení vývojových a
výrobních kapacit nebo společný vývoj a provozování služeb založených na
datech, jako jsou například výroba jako servis, vzdálená údržba vyžívající
digitální dvojče či digitální služby pro zemědělce.
Vzhledem k tomu, že očekáváme významné zpomalení ekonomiky, nyní je právě nejlepší čas začít přemýšlet, co dělat v budoucím období jinak. Tradiční přístupy vedoucí k úsporám nákladů jsou efektivní jen do určité výše a nic zázračně nového již určitě nepřinesou. Firmě umožní v lepším případě přežít, avšak do budoucna zastaví tolik potřebné investice a vývoj nových produktů.
Naopak
vytváření a prodej nových výrobků a služeb, kdy se o náklady na vývoj, výrobu,
prodej a distribuci podělí více partnerů, přinese firmám jistě řadu zajímavých
příležitostí.
Jan Burian, Director, IDC
Manufacturing Insights EMEA
