Atentát na lídra * Pražská louže * Mozart a Češi
Atentát na lídra
Dva týdny před volbami se zdá, že politici vyčerpali všechna volební témata a nyní se snaží urvat co nejvíce z banálních událostí, jakými jsou Mackova facka či nepodání ruky Topolánka po televizní debatě. Šéfům kampaně ČSSD to nemůže stačit. Znuděný a zároveň i uražený volič říká: Přece není možné, že tím to končí! Že by nám američtí experti z firmy Penn, Schoen & Berland či stratégové kolem Marka Dalíka pár dnů před volbami nenabídli nějakou opravdovou bombu?
Chtělo by to něco silnějšího, co skutečně zabírá. Střelu, co míří na komoru. Například novináři s odvoláním na zpravodajské služby by mohli přijít se zprávou, že na volebního lídra chystají extremisté atentát. Zpráva o teroristické hrozbě, kterou by zpravodajské služby samozřejmě nedementovaly, by ve finále kampaně zcela jistě odváděla pozornost voličů od skutečných témat.
Socialistický premiér Maďarska Ferenc Gyurcsány krátce před letošními volbami - s odvoláním na informace zpravodajských služeb – ohlásil, že zahraniční (slovenské!) zločinecké organizace plánují bombové útoky na volebních mítincích politických stran. Volby v Maďarsku skončily. Vyhráli socialisté. Policie a zpravodajské služby samozřejmě dodnes nic nevypátraly.
Pražská louže
Poslední dva a půl týdne prožívají investoři od New Yorku až po Tokio horké chvíle. Na vyspělých trzích, tedy v New Yorku, v Londýně či Tokiu, dosahují výkyvy řádově pár procent. Burzy v Bombaji, Moskvě, Istanbulu, Buenos Aires či v Praze, tedy na takzvaných emerging markets, padaly v řádu mnoha procent až desítek procent. Skutečnost, že příčinou krize na burzách bylo zveřejnění nových dat amerického Fedu o inflaci v USA či o zvyšování úrokových sazeb, je v tomto případě vedlejší, protože šlo pouze o spouštěcí mechanismus.
Velcí investoři se jednoduše najednou zamysleli nad investicemi, které v euforii a v očekávání pohádkových zisků podnikli v rozvíjejících se zemích, a zjistili, že to prostě nesedí. Že akcie jsou příliš drahé a neodpovídají rizikům. Výsledkem je tsunami kapitálu, která smete, co jí leží v cestě.
Pro Prahu je podstatné to, že se její výkyvy spíše blíží těm v Istanbulu než těm v New Yorku. Z toho lze vyvodit následující závěry. Praha je globálními investory stále považována za nevýznamnou zemi, kde se věci dějí mimo rámec západního světa a velký kapitál s ní může silně zamávat, pokud si najednou uvědomí, že zde sice něco nedávno investoval, ale ta investice úplně nesedí. V kontextu tsunami je Praha malou kalnou louží bez zásadního významu, kterou větší vlna, pokud na ni narazí, propláchne do dna. To je mimochodem jasně vidět, když sledujete americkou finanční stanici CNBC, kde Evropa na mapě sledovaných trhů končí Německem.
Budeme-li pokračovat v těchto analogiích, zjistíme, že pokud má louže plnit svoji roli, tedy aby byla stabilní a dobře financovala rizikový rozvoj podniků ve střední Evropě, je zapotřebí udělat dva zásadní kroky. Louži zvětšit a vyhloubit, tedy přivést na trh více kvalitních titulů. A hlavně zprůzračnit, tedy zracionálnit přístup místních investorů k akciím tak, aby byl více postaven na principech valuace a méně na principech takzvané technické spekulace nebo přímo manipulace.
Mozart a Češi
Státní opera Praha přistoupila k oslavám 250. výročí narození W. A. Mozarta klasicky v českém stylu. Ohlásila totiž, že nemá peníze na uvedení Mozartovy operu Idomeneo, jejíž premiéra měla být letos v prosinci. Podle ředitele opery Jaroslava Vocelky nezabezpečilo ministerstvo kultury finanční zdroje. Zařazení Idomenea na pozdější termín postrádá význam. Ministerstvo kultury se domnívá, že pokud management Státní opery rozhodl o tom, že zruší plánovanou operu, je to pouze jeho rozhodnutí a nese za něj odpovědnost. Ten, kdo očekával, že 250. výročí skladatelova narození Praha oslaví důstojně, že zorganizuje představení, o kterém se bude hovořit nejen v Evropě, ale i ve světě, se mýlil. Ale co očekávat od ministerstva, které řídí Jandák? O neskutečném provincionalismu svědčí i to, že se mezi významnými podniky s miliardovými zisky či mezi českými miliardáři nenašel nikdo, kdo by na uvedení Idomenea věnoval těch pár milionů, jen aby zabránil ostudě.
Z Mozartova výročí si Češi nakonec budou pamatovat jen obří patnáctimetrovou nafukovací bustu v Praze na Letné, na místě, kde před padesáti lety stála socha Stalina. „Praha nepatří diktátorům typu Stalina. Právem náleží hudebnímu géniovi, který ji miloval,“ prohlásil organizátor happeningu Eugen Brikcius. Tento český básník zřejmě novinářům vykládal svůj sen. Co by měl dělat? Rychle se probudit!
