Komentář
Venku bylo dvacet stupňů, když se Václav Moravec ve svých „Otázkách“ zajímal o to, jak se prodraží příští nedělní obědy. O kolik že ještě stoupnou ceny potravin, ptal se moderátor a hosté dali divákům na vybranou. „Až o dvacet procent,“ tipnul si možná podle venkovní teploty stínový ministr zemědělství Michal Hašek (ČSSD). Jeho reálný protějšek Petr Gandalovič (ODS) asi nechtěl obědvajícím kazit chuť a předpověděl maximálně desetiprocentní zdražení. Na rozdíl od Haška má za sebou Gandalovič velké ministerstvo, ale to ještě neznamená, že jeho odhad je o to kvalifikovanější. Moravcovu otázku, s jakým zdražením potravin pracuje ministerstvo zemědělství, mohl odpálkovat bez vypuštění čísla. Do cenových prognóz agrárních komodit a potravin se po loňském ohromení seriózní analytici už raději nepouštějí a přidržují se obecnějšího „ceny nebudou dramaticky stoupat, spíš o něco klesnou, ale nevrátí se na původní nízkou úroveň“. Jediným, kdo se v debatě k drahému jídlu měl o co opřít, byl prezident Agrární komory Jan Veleba. „Nejsem výzkumný ústav a nemám tolik čísel, abych řekl, že nárůst bude o osmnáct procent. Můj názor je, že bude přes deset procent,“ vypustil přesto číslo i bez štábu ekonomů. Oč se opírá? Má za sebou pekaře, kterým slouží. Hláškou o zdražení chleba a rohlíků jim k němu prošlape cestu. Ať se šéf antimonopolního úřadu Martin Pecina, kterému se nelíbí takové ovlivňování cen, čílí, jak chce. A nárůst cen vepřového? Veleba si ho přeje už od loňského podzimu a jednou se nepochybně trefí. Pro média jsou ceny jídla vděčné téma, o to víc po něm skočila po informačně vyhladovělých volných květnových dnech, aby lidem naservírovala dražší chleba a řízky uvařené z vody.
Šéf Agrární komory ale minulý týden sklidil úspěch, který mu mohou závidět větší hvězdy. Díky dokonalé režii zaplnil pražskou Lucernu, a to si ještě vybíral, kdo si lístek zaslouží, a kdo ne. Vstupenku dostali také kapitáni potravinářského průmyslu, v Lucerně nechyběl největší tuzemský zemědělec Andrej Babiš, skupující jeden agrární podnik za druhým. Veleba s opoziční ČSSD obnovil tradici družstevních party z počátku devadesátých let minulého století. Tehdy pod taktovkou družstevního bosse a později ministra zemědělství Jana Fencla (ČSSD) svážely autobusy z celé republiky lidi z JZD do Lucerny, aby vypískali tehdejšího ministra Bohumila Kubáta (ODA), který dotacemi podporoval návrat sedláků. Od dob ministra Josefa Luxe (KDU-ČSL) už existenci družstev obhajovat nemuseli a nemusejí ani teď, když navíc mnohé z nich se převtělily do akciových společností. Proč tedy proslulá Lucerna v době, kdy zemědělství sklidilo rekordní čtrnáctimiliardový zisk, do odvětví přitéká z unijního a českého rozpočtu skoro čtyřicet miliard korun a z drahých zemědělských surovin má celý svět zamotanou hlavu? Tentokrát vadí Gandalovičova reforma-nereforma, v níž původem matematik nenapsal čísla, kolik čeho vyprodukovat. V sále s takovou akustikou by od něj přitom krásně znělo: Vyrábějte všeho víc a víc, ať nakrmíme svět!
