S t e p h e n L e a c o c k
Co se děje s mým dolem? Nestoupá. Ne a ne se hnout; visí tam bez hnutí už tři týdny, téměř měsíc, přesně na čtrnácti centech, kam před měsícem spadl.
Co se s ním děje? Kdo to všechno dělá? Někdo ho drží dole. Důl s tak skvělými vyhlídkami jako ten můj se nedá držet dole, ledaže by za tím byla nějaká nekalost.
Vemte si jen, jaké by mohl mít šance. Vemte si oblast, v jaké leží - nevím vlastně úplně přesně, kde se ta oblast, v níž můj důl leží, nachází, ale vím, že je to jedna z nejlepších těžebních oblastí někde na severu nebo na východě. Ale každopádně je to velice výnosná oblast.
Seznámím vás se základními informacemi, které o něm mám. Jdou snadno vyčíst z aktuálního certifikátu, stvrzujícího můj podíl. Je to pravý tištěný certifikát, aby bylo jasno, žádný falzifikát: Důl Cockoo, druhá emise, třetí neprioritní akcie, série J, číslo 000002.
Z tohoto čísla usuzuji, že ve stejné sérii existuje asi milion dalších spoluvlastníků, takže to musí být v pořádku. Ostatní vlastníci by se přece nenechali napálit. Musí se v tom přece vyznat, jinak by do toho nešli. A jestliže moje akcie je v sérii J, pak jich musí být ještě celá hromada v sériích A a B.
Že jste o tomto dole ještě nikdy neslyšeli? Ani jste nemohli. V tom je celý ten vtip. Až dosud se držel pěkně v ústraní. Že jste ho neviděli na seznamech new-yorské burzy? To jste taky stěží mohli. Snad si nemyslíte, že člověk, který měl to štěstí dostat se k dolu, jako je ten můj, ho vydá napospas newyorské burze? Každý přece ví, že velké burzy jsou jen bandou podvodníků. Dokonce i pouliční neboli „okapové burzy, jak se jim říká, jsou dnes vedeny stejně jako ty standardní a pro investora nejsou zajímavé. Mohl bych vám ukázat skvělou příručku o „Investici jako formě aplikované vědy , která to dokazuje.
Kdepak, já jsem koupil svůj podíl, svou jednu akcii na Spodinové burze. To je místní burza pro obchodování s akciemi podniků, jako je Cockoo; velké podniky pro ně nejsou dost dobré.
Proč nestoupá?
Co ho drží?
Jak říkám, koupil jsem svůj podíl v Cockoo asi tak před šesti týdny za 26 centů. Předpokládal jsem, že během týdne stoupne na nominální hodnotu (jeden $), že se pak akcie rozdělí v poměru osm za jednu, znovu stoupnou na nominální hodnotu, znovu se rozdělí a tak dále. Byl jsem si jist, že svou akcií udělám terno.
Všechno tomu nasvědčovalo. V tom dole je spousta různých věcí, měď a bronz a… co to ještě bylo? Bismut nebo benzin nebo bromid nebo něco takového a možná i helium a lignit. Abych pravdu řekl, nepamatuji si, co tam všechno je. Ale vím, že je tam toho spousta.
Když jsem ho koupil, stoupl o tři osminy centu, pak spadl o půl centu dolů, načež se během jediného dne propadl dokonce o celých dva a půl centu, odkud se další týden dostal na čtrnáct centů. A od té doby tam visí.
Je více než jasné, že tu pracují nějaké vlivy. Než jsem se pustil do tohoto spekulačního obchodování, netušil jsem, do jaké šíře se rozrůstá a jaká spousta věcí na světě je s ním spojena. Díky němu se vám opravdu otevírá pohled na svět, o jakém se vám ani nezdálo.
Tak například dva dny poté, co jsem koupil svůj podíl, zvýšila Anglická banka svou diskontní sazbu o jedno procento. To samozřejmě zasadilo mému podílu ránu pod pás. Jaké machinace museli podniknout s mým dolem, mi není jasné, ale srazili ho o celý bod, aby se jim to hodilo do krámu.
Den nato Rada pro reparace Německa oznámila, že nebyla schopna dosáhnout jakékoli dohody a že nevidí žádný způsob, jak provést likvidaci německého účtu. Bác ho! To můj podíl znovu srazilo na kolena; spadl o dva body dolů. Jaká práva uplatňují Němci v mém dole, nemám ponětí. Ale určitě tu jde o nějakou černotu.
Den nato jsem se podíval na kurs svého podílu a ihned zjistil, že se v noci propadl o další cent! Začal jsem zběsile listovat novinami, abych zjistil, co ho to tentokrát zasáhlo, nejdřív marně, ale nakonec jsem to samozřejmě našel. Stálo v nich, že bývalý afghánský emír Habbibulah Chan povolal armádu, aby napadl jiného bývalého emíra, a že arabský král Fi-as-ko by mohl být do konfliktu rovněž vtažen. V tom případě by Velká Británie musela v Perském zálivu vojensky zasáhnout.
Rozumí se samo sebou, že můj důl nemůže takovým poplašným zprávám čelit. A tak šel dolů. Ani ve snu by mě nenapadlo, když jsem se do tohohle podniku pouštěl, že budu závislý na tom, co si pečou někde v Afghánistánu. Ať se má ale Habbibulah Chan na pozoru, aby nezašel příliš daleko. Úkladné vraždy jsou v těchto oblastech na denním pořádku, a pokud bude za tím účelem sepsána petice, budu první, kdo se pod ní podepíše.
Jen jedinkrát se na pár dní jeho osud nepatrně rozjasnil. Tiskem proběhla zpráva, že více než dva miliony Číňanů umírají hladem a že pokud se situace zhorší, budou mít dovozci otevřené dveře a dosáhnou enormních zisků v obchodu s kovy. Můj důl vyletěl střemhlav nahoru o tři čtvrtě centu. Jistěže si uvědomuji plně dojemnou stránku tohoto úspěchu i to, že ti Číňané umírají hlady. Vím, že je to smutné. Ale když se jednou pustíte do burzovního podnikání, nemáte na takové myšlenky čas, protože myslíte na důležitější věci. Ostatně se říká, že Číňanům nevadí, když umírají. A navíc je jich spousta.
Ale mé štěstí nemělo dlouhé trvání; hlad zřejmě pominul a tvrdí se, že pokud hned po něm nevtrhne do země mor, je konec všem nadějím. Nevím, jak se vyvolává mor.
Mezitím můj důl klesl dolů.
A vzápětí nato anglický ministerský předseda prohlásil, že Anglie je na tom dobře a nemusí se na nikoho spoléhat.
Můj důl klesl dolů.
Pak se norský princ oženil se švédskou princeznou.
Můj důl klesl dolů.
Pak zkrachovala jakási banka v Denveru v Coloradu a zanechala schodek pěti milionů dolarů.
Můj důl klesl dolů.
Pak se prolomily ledy na řece Soo St. Marie, a otevřely tak přístup do jezera Superior.
Můj důl klesl dolů.
Stručně řečeno, poslední dobou se už téměř neodvažuji podívat na přední stránky tisku. Je mi jasné, že tam najdu přinejmenším půl tuctu věcí, které zasadí mé akcii další ránu.
A teď, poslední a nejhorší ranou je ta, kterou chce spolu Americká centrální banka spekulantům zasadit s vládou Spojených států a vládou Anglie. Můj důl nevydrží, když nebude nijak chráněn. Ať to klidně udělají, jestli to udělají, pak je mi jasné, že moje neprioritní akcie v sérii J bude zcela bezcenná. A spolu se mnou bude zruinován další milion akcionářů ve stejné sérii.
Pokud zvýší úrokovou sazbu, pokud vzrostou v New Yorku peníze splatné na pořádání a v Londýně bankovní sazby víc, než už vzrostly, přijdu na buben. A co mě na tom nejvíc rozčiluje, je to, že nevím proč.
Nestojím o jejich peníze; nehodlám si od nich žádné půjčovat. Chci jen, aby můj důl stoupl.
Co mají k čertu všechny ty řeči o rušení rediskontů a omezování půjček společného s mým dolem? Já nic rediskon- tovat nechci; já se nikoho o nic neprosím.
Já jen chci, aby můj důl stoupl, nic víc. Nemůžou ho nechat na pokoji?
Z knihy „Štěstí za každou cenu Přeložila Jana Melicharová Vydalo nakladatelství Granit
