Stát blahobytu zavádí kapitálové připojištění
Dvouletý humbuk, který provázel téměř jakoukoli zmínku o chystaných zásazích Schröderova kabinetu do přežité struktury penzí, dospěl do finále. A nabral na síle. Návrh ministra práce Waltera Riestera (SPD), s jehož tezemi vyšel autor na veřejnost letos v září, prošel pokřikem v řadách domovské sociální demokracie, kritikou koaličních Zelených, odporem opozičního bloku CDU–CSU a hrozbami odborů až do vlády. Uspěl. Ministři posunuli v pořadí druhou reformu reforem (po změnách v daních, EURO 30/2000) do prvního čtení ve Spolkovém sněmu. Německá politická scéna, sledující s úžasem Riesterovo kličkování mezi sděleními typu „tak to bude a korekcemi „bude to jinak , připouštěla ještě v den zasedání kabinetu, že už vůbec neví, oč jde. Vládní „ano situaci zpřehlednilo. Německo v rozporu s balíčkem úspor z podzimu loňského roku (EURO 36/2000) se odklání od závislosti důchodů na inflaci a vrací se ke kopírování čistých mezd. Průběžně financovaný systém zákonných penzí doplní od roku 2002 státem podporované dobrovolné privátní zaopatření na kapitálové bázi. Třetí pilíř, ryze soukromé připojištění, zůstává nezměněn. Zvýšení věkové hranice pro odchod do penze (nyní 65 let) reforma neřeší. Spolkovým sněmem s koaliční převahou by měla novela projít, byť s úpravami. Problémy mohou kancléř a jeho lidé očekávat na jaře ve Spolkové radě, kde nemají většinu. Dva na jednoho. Důvody, které vedly váhavé Německo k radikální změně v sociální sféře, jsou nasnadě: nepříznivý demografický vývoj a z něj vyplývající finanční neúnosnost státem garantovaného starobního zabezpečení. Čísla, která Spolkové republice předpovídá rešerše Deutsche Bank ze začátku listopadu, jsou katastrofická. Zatímco dnes připadá na sto pracujících Němců dvaadvacet osob starších 65 let, v roce 2050 má být tento poměr 100 : 52. Důchodová kasa, která nyní živí 22,4 procenta populace, pohltí podle propočtů Spolkového sdružení zaměstnavatelských svazů (BDA) v příštím roce 137 miliard marek. Ty zaplatí federace, výnosy z DPH a ekologická daň. O tři roky později to bude 155,9 miliardy, což odpovídá 31 procentům spolkového rozpočtu. Reforma předpokládá, že sazba srážek z hrubého příjmu na zákonné důchodové pojištění zůstane do roku 2020 maximálně na dvaceti a do roku 2030 nanejvýš na dvaadvaceti procentech. Nyní je odvod 19,3 procenta, o platbu se dělí rovným dílem zaměstnanec se zaměstnavatelem. Zároveň se má snižovat důchodová hladina, a to ze 70 procent průměrného čistého příjmu až na 64,5 procenta v roce 2030. Toto opatření nepostihne ty, kteří odejdou na odpočinek před rokem 2011. Jejich následovníci se budou muset smířit s penzemi rok od roku nižšími o 0,3 procenta (v roce 2030 o plných šest procent). SPD, které Zelení a opozice vytýkají malý cit pro mezigenerační spravedlnost, připouští změny. Krok do neznáma. Skutečnou revolucí je zavedení přídavného kapitálového zabezpečení, které se má stát výlučnou záležitostí zaměstnance. A především pomocníkem, který sejme ze státu část penzijního břemene a přehodí ji na poplatníky. Ti by měli počínaje rokem 2002 postupně vkládat nejméně jedno procento hrubé mzdy do soukromého připojištění. Konečná sazba pro rok 2008 a následující léta bude čtyři procenta. Zda ji občan naplní peněžním převodem, akciemi či nemovitostmi, záleží na něm. Musí ale uzavřít smlouvu s bankou, pojišťovnou nebo fondem, které budou penzi vyplácet. Těšit se může každopádně na úroky. Kapitálové prostředky, jimiž si bude výdělečně činný Němec přilepšovat na důchod, budou osvobozeny od daní a zahrnuty do systému odloženého zdaňování důchodů. Tento postup se ovšem nelíbí Evropské komisi, která se obrací na Berlín s výzvou, aby šel cestou danění příspěvků. Německé důchody se nyní zdaňují pouze ve výnosovém podílu, který závisí na věku odchodu do penze (při 60 letech 32 procent, při 65 letech 27 procent). V praxi příjemci pouze zákonné renty neplatí nic, protože ta zůstává pod hranicí daňové povinnosti. O způsobu zdaňování penzí rozhodne v roce 2001 Ústavní soud. Zaměstnancům nabízí vláda kromě daňových úlev také dotace. Obojí má přijít v roce 2008 na dvacet miliard marek. Devět miliard zaplatí federace, osm země a tři miliardy obce. Lépe vydělávající lidé dostanou možnost daňových odpisů (vklady do privátního zaopatření budou moci uplatnit jako zvláštní vydání), pro průměrně a méně placené budou určeny roční přídavky. V příštím roce dostanou svobodní 37,50 marky, v roce 2008 už 300 marek. Pro vdané a ženaté se chystají dvojnásobky těchto částek. Bonus za dítě bude v roce 2001 dosahovat 45 marek, v roce 2008 už 360 marek. Podmínkou je spořit v požadovaných splátkách. Chybí záruky. Hlavní potíž kapitálem krytého důchodového pojištění spočívá v legislativě. Instituce, do nichž vloží střadatel peníze, akcie či vlastnictví nemovitostí, musí garantovat navrácení alespoň zaplacených příspěvků formou doživotní penze, nebo předložit harmonogram pevně daných výplat (nikoli vydat úspory v podobě jednorázového bonusu). Povolenou možností je zavedení desetiletého výplatního plánu s následným doživotním výdejem zůstatku. Výplaty mohou začít nejdříve v šedesátém roce života příjemce, nejpozději v osmdesáti letech. Odstoupení od pohledávek nebo převod smlouvy na třetí osobu, které by přišly peníze či akcie vhod, není možné. Potud teorie. Produkt bank nebo fondů, který by splňoval Riesterova kritéria, však na německém trhu není. Zákony neznají definici subjektu, jenž by pobíral vklady a musel je časem vyplácet jako rentu. „Existují ale stovky institucí, které tuší obrovský obchod a jsou ochotny se v penzích angažovat. Rozhodující bude, nakolik si nechají riziko od klientů zaplatit, upozornil v rozhovoru pro týdeník EURO vrchní analytik Německého stavebního svazu Josef Hladik. Za řešení pokládá přijetí politického konsenzu. Ministr práce očekává, že se do kapitálového připojištění zapojí až 90 procent výdělečně činných občanů, bankovní dům Warburg odhaduje roční příliv čistých peněz na kapitálový trh na 45 miliard marek. Zloba v podnicích. Specifickou kapitolou zůstávají doplňkové podnikové renty. Tento tradiční odborářský výdobytek nehodlá Riesterův návrh nijak podporovat, veškerá zvýhodnění adresuje kapitálovému připojištění. Ke zlosti předáků, k nelibosti části sociální demokracie. Německý Institut pro hospodářský výzkum (IFO) připomíná, že 60 procent zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu má podnikové starobní zabezpečení, v obchodě je to osmadvacet procent. Tato čísla, v porovnání s Evropou nijak vysoká, stále klesají. A sám Riester v době předsednictví v mocné odborové centrále IG Metall tento trend nejednou kritizoval. „Jsem celá bez sebe, jak nechal spadnout problematiku podnikových rent pod stůl, zlobí se v Handelsblattu místopředsedkyně odborů DGB Ursula Engelen–Keferová. Změnu postoje požadují i zaměstnavatelé, kteří argumentují levnou správou majetku a menšími riziky. Poskytnout podporu podnikovým důchodům bude složité. Čtyři druhy, jež Německo zná, tvoří dva typy. První pár, přímé pojištění (zaměstnavatel uzavírá pro zaměstnance životní pojištění) a penzijní kasy, lze podporovat. Příspěvky pocházejí ze zdaněných příjmů, nabízejí se úlevy na daních. Druhá skupina, podpůrné pokladny a penzijní slib (smlouva o výši renty), není hrazena žádnými odvody a zdaňuje se až při výplatě. Jelikož vláda dává přednost daňovému dluhu pracovníků (zdaňování penzí), poslední způsoby nepřipadají v úvahu. Oba nikomu nic nedluží. Přitom odbory považují podpůrné kasy za vhodný způsob připojištění. Do podnikových penzí, soudí pozorovatelé, hrábne Spolkový sněm nejvíce. Rozhodnou země. Německá důchodová reforma, která se týká také vdovských, invalidních penzí a zvýhodňuje mateřské dovolené, se dala do pohybu. Její konec je v nedohlednu. Představy některých politiků SPD o skončení legislativního procesu v lednu, včetně dosažení dohody s odbory a sociálními svazy, nejsou reálné. Unionisté CDU–CSU, kterým vadí odklad startu soukromého kapitálového připojištění z roku 2001 na rok 2002 a nízká pomoc státu na jeho podporu, hrozí přerušením dialogu s vládou a použitím důchodového tématu ve volebním boji v roce 2002. Zbraněmi haraší odbory, které se rovněž bojí citelného krácení penzí a chtějí, aby se na připojištění podílel zaměstnavatel. Silné slovo má i BDA, jejíž prezident Dieter Hundt hovoří o strukturálních chybách. „Oceňujeme limit 22 procent a kapitálové připojištění. Pokles důchodů k 64 procentům je příliš malý, čtyřprocentní cíl privátních příspěvků příliš velký. Státní motivaci považujeme za slabou, shrnul pro týdeník EURO důchodový specialista BDA Volker Hansen. A varování, s výhledem na hlasování ve Spolkové radě, vyslaly země. Těm sice Riester slíbil ročně 600 milionů marek na sociální pomoc, ale obdarovaným je to málo. O výši dotace mluví jako o ceně za souhlas. Na rozdíl od odměny za hlasy k daňové reformě, kterou zaplatí ministr financí Hans Eichel (SPD) z rozpočtu, půjdou ústupky zemím z důchodové kasy. V tomto směru nemá kabinet krytá záda: součástí přijetí Riesterovy reformy bylo snížení sazby pojistného v roce 2001 na 19,1 procenta.
