Z cizího se snadno rozdává. Nejlépe to jde zjevně ministru práce a sociálních věcí Vladimíru Špidlovi, jehož náklonnost k důchodcům přijde daňové poplatníky letos na téměř čtyři miliardy korun a další miliardy si ukousne v příštím roce. V situaci, kdy státní finance padají do chronických deficitů zejména z důvodů, že je čím dál obtížnější současným způsobem financovat výdaje na důchody, se ministerstvo rozhodlo zvednout penze, ačkoli k tomu není zákonný důvod a ani důvod věcný, neboť vláda zmrazila deregulace. Podmínkou zvyšování důchodů je pětiprocentní růst cen od poslední valorizace. Zákonné upravení valorizací má svůj důvod, protože růst cen je důchodcům potřeba kompenzovat a navíc inflace také zvedá příjmy státního rozpočtu, takže je z čeho přidávat. Špidlovo rozhodnutí je však už stahováním kůže z holého zadku a zejména projevem naprosté nezodpovědnosti a bezbřehého populismu této vlády. Je více než jasné, že schodek rozpočtu letos vysoce přesáhne předpokládanou sumu a přiblíží se nebezpečné hranici tří procent hrubého domácího produktu. Varovná prognóza ministra financí Iva Svobody upozorňuje, že beze změn se státní sekera v příštím roce zatne nad osmdesáti miliardami korun. Deficit důchodového účtu se má v příštích letech pohybovat mezi dvanácti a čtrnácti miliardami korun a výdaje na důchody v nejúspornější variantě, která počítá s minimální zákonnou valorizací, rostou dvakrát rychleji než očekávaná inflace. Jenže ministr Svoboda je na odstřel, a státní kasa tak zůstává prakticky bez hlídače. Proč si tedy nehrábnout a nevyhodit čtyři miliardy z okna hned a ještě větší částky v letech dalších? Posunutí valorizace před začátek obnovení inflačních tlaků, jež se očekává na konci letošního roku, podstatně uspíší ze zákona povinnou valorizaci v letech příštích. To si opravdu menšinová vláda myslí, že je na dobytém území a může si penězi vybranými od daňových poplatníků financovat korekce ve vývoji svých volebních preferencí? Vzít si od každého produktivního občana na svou politickou propagandu osm set korun si nedovolil ani minulý režim. Odborářský fond solidarity tehdy inkasoval čtyři procenta z platu.
Špidlova obhajoba populistických kroků je také velmi vratká. Podle něj nemohou důchodci doplácet na chyby a omyly minulých vlád. Pak si ovšem lze položit otázku, proč mají důchodci volební právo, když za svá rozhodnutí nemusí nést důsledky. Mimochodem důchodci jsou silnou voličskou oporou právě té ODS, která nese za stav státu svůj nezpochybnitelný díl odpovědnosti.
Lze se přitom obávat, že Špidlův rozdávačný populismus má hlubší kořeny. Již před časem navrhl, že by se penze neměly zvyšovat podle růstu cen, ale podle vývoje mezd. Tím by se zachovala relace mezi důchodem a průměrnou mzdou. Tato konstrukce je samozřejmě zřetelně dražší než úprava nyní platná. Navíc vychází z jakési představy, že důchodci by se měli podílet na konzumaci výsledků vyšší produktivity svých dětí. To je další zostření přerozdělovacích procesů, které jsou v této zemi již nyní velmi masivní, a příkrost přerozdělování od výkonných a bohatých k nevýkonným a chudým nemá prakticky ve světě obdoby. Není potom divu, že vláda musí tlačit na další zdražování benzinu, cigaret a piva. Nepřekvapí, když se znovu objeví návrhy na zvýšení sazeb sociálního pojištění, aniž by se zároveň chystala opravdová reforma důchodového pojištění. Tudy však, jak je vidět po celém světě, cesta k prosperující společnosti schopné dobře se starat o bezmocné rozhodně nevede.
