Koncem týdne budeme už možná znát jméno nového prezidenta. Vůle v Poslanecké sněmovně i v Senátu někoho konečně zvolit vzrůstá. Zda ale bude tato vůle dostačující, neumí dnes říci nikdo.
Tomu, že páteční kolo bude skutečně na nože, napovídá i fakt, že poprvé proti sobě stanou pouze dva kandidáti. Podpora poslanců a zastupitelů tak bude v podstatě rozdělena na „buď“ a „nebo“. Pochopitelně je možné si představit i situaci, že mnozí prostě ruku ani pro jednoho z kandidátů nezvednou, případně na Pražský hrad vůbec nedorazí.
Komunistům je milejší Klaus
To se dá očekávat především v klubu KSČM. Komunisté již několikrát prohlásili, že volba mezi Klausem a Sokolem bude volbou mezi dvěma zly. Přesto lze počítat s tím, že spíše než Sokol dostane nakonec komunistické hlasy kandidát ODS. T en se na rozdíl od Sokola vždycky stavěl rezervovaně až odmítavě k historickým diskuzím na téma česko-německých vztahů. Sokol naopak se stal, stejně jako například Petr Pithart, signatářem petice Smíření 95, kvůli níž jsou oba napadáni za přílišnou vstřícnost k sudetským Němcům. Sokolovo angažmá se tak může stát i problémem pro některé sociální demokraty. A to i přesto, že většina z nich mu vyjádřila na poslaneckém klubu podporu.
Vadí i křesťanská orientace
Stejně tak se na levici může stát problémem Sokola jeho výrazná křesťanská orientace. Některým poslancům ČSSD třeba ještě do volby dojde, že Sokol mohl být považován svou blízkostí katolické církvi a lidovcům za pretendenta tzv. „černé internacionály“, proti níž tak vehementně brojí Zeman a jemu ideově blízké okolí. Přitom právě v zahraničněpolitické oblasti, kde má český prezident většinu pravomocí, by větší orientace na křesťanskodemokratickou část Evropy a V atikán mohla překážet. Proto je otázkou, zda komunisty, kteří se svou částečnou podporou Klausovi jako menšímu z obou zel příliš netají, nepodpoří i někteří z těch sociálních demokratů, kteří veřejně přísahali na Sokola.
Ani Sokol nemusí ČSSD stmelit
Ale ani Sokolovo vítězství se nemusí stát oním sjednocujícím momentem, který by stmelil stále více se rozkládající nejsilnější vládní stranu. Přestože si to Špidla a možná i někteří umírnění Zemanovi sirotci přejí. Sokol se tak nemusí stát lékem na nemoc sociální demokracie, ale pouhou drogou. Hned druhý den po volbě pak může drogová euforie zmizet, nahrazena kocovinou. Kocovinou z toho, že nebyla strana schopna kandidovat a prosadit kandidáta, který by byl straně skutečně ideově blízký a o jehož podpoře by pak přesvědčila své koaliční partnery. Jak dlouhou cestu musel ujít Špidla od doby, kdy sestavoval vládu a s převahou shlížel na své souputníky z Koalice, k dnešnímu Pyrrhovu vítězství? A naopak. Unionisté a především lidovci raději ani nedýchají, aby něco nepokazili na skutečnosti, že mohou mít s osmiprocentním volebním výsledkem na Hradě svého člověka. O tom se nesnilo ani Josefu Luxovi.
Lepší Klaus, než další blamáž
Václav Klaus, původní outsider, dokázal podvakrát porazit soupeře, a tak jeho případné vyřazení ve třetí volbě by bylo možné chápat jako úspěch. Leč nepředbíhejme. Síly pro Sokola jsou sice stmelenější než v předchozích kolech, to ale nemusí být rozhodující. Dny, které do volby zbývají, budou totiž vystavovat zatím nerozbornou koalici erozi. Mnohé pak napoví i samotný průběh volby. Pokud se dostane Klaus do druhého kola, což se mu nepovede bez alespoň částečné podpory z koaličního tábora, může se nerozbornost vládních stran rozpadnout úplně. I mnozí unionisté a lidovci již dali najevo, že v případě jakýchkoli pochybností o Sokolově úspěchu raději vhodí do urny lístek s Klausem. Lepší totiž Klaus, než další blamáž.
FOTO - Rok 1991: Jan Sokol s předsedou Občanského fóra Václavem Klausem na sněmu, který rozhodl o změně OF z hnutí na politickou stranu.
