Zvyšování daní procházelo sněmovnou hladce
Vladimír Špidla ustál další zkoušku. V hlasování o nedůvěře vládě, kterou vyvolalo osmapadesát poslanců ODS, však získal jen sto hlasů. Josef Hojdar se zdržel hlasování. Premiér obratem optimisticky prohlásil, že vláda neztratila většinu, protože Hojdar nehlasoval s opozicí, a tím vlastně vládu podržel. Nicméně šéf klubu ODS Vlastimil Tlustý soudí, že vláda s většinou nemůže počítat. Přesto byl výsledkem hlasování zklamán.
Sobotka si šplhnul.
Už před schůzí ale Tlustý soudil, že šance na vyslovení nedůvěry jsou tak padesátiprocentní. Dodával však, že potenciálních „členů klubu Josefa Hojdara“ je v koalici alespoň deset. Minulý týden se tento potenciál ve sněmovně nijak neprojevil. Komunistům navíc chyběl poslanec Josef Mandík, který prý zrovna ležel na operačním stole. Kdo ví, jak by hlasoval Hojdar, kdyby byl Mandík ve sněmovně.
Premiér a koaliční poslanci mohli opět rozdávat úsměvy. Hlasování však přecházel ostrý střet mezi vládou a ODS vybičovaný skutečností, že rozpravu přenášela v přímém přenosu Česká televize. Diskusi ovlivnilo především velmi emotivní vystoupení ministra financí Bohuslava Sobotky, který obvinil ODS, že ve své Modré šanci navrhuje vlastně modrý tunel na veřejné finance, a prohlásil, že dnešní problémy pramení z dob vlád ODS. „Vy jste si dosadili kamaráda Salzmana do Komerční banky a my jsme potom museli banky zachraňovat,“ hřímal na ODS Sobotka z tribuny a vysloužil si ostré reakce Vlastimila Tlustého a Petra Nečase. Tlustý Sobotkovi připomněl, že odmítl veřejnou diskusi o rovné dani, z čehož se dá usuzovat, že se bojí předvést na veřejnosti svou ekonomickou erudici. Nečas zase na „kamaráda Salzmana“ reagoval připomínkou „kamarádů ČSSD“ v ČSA, ČEPRO, Českém Telecomu a Českých drahách. „Vy děláte z šedé ekonomiky černou,“ vmetl do tváře Vladimíru Špidlovy, který se vzmohl pouze na konstatování, že ODS ztratila dobré vychování. Sobotka si však svým útočným projevem vysloužil ovace v ČSSD a především pochvalu od premiéra. Deníku Právo Špidla na otázku, zda se neobává, že ho Sobotka brzy zastíní, řekl: „Ježíšmarjá, já jsem Slávka vybral na tento post, protože jsem rozeznal jeho talent, ne proto, že je to bezvýznamný člověk, který by mě poslouchal. A mít takové talenty blízko, to je jenom posila.“ Sobotka tak vykročil pravděpodobně k pozici místopředsedy vlády pro ekonomiku, o jehož jmenování bude brzy premiér rozhodovat. Špidla zatím nevylučoval příchod nového člověka do vlády, ale o případných kandidátech nikdo nikdy neslyšel. Navíc bývá standardní, že místopředsedou vlády pro ekonomiku je ministr financí. Problém je, že v české vládě ani ministr financí nemá ekonomické vzdělání.
Vzestup Sobotky by mohl znamenat určitý mocenský posun, protože mladý ministr byl dosud považován za člověka blízkého Stanislavu Grossovi. Dobře informovaný zdroj z ministerstva financí však říká, že Sobotka již delší dobu konzultuje veškeré své kroky se Špidlou a neudělá nic bez poradců předsedy vlády. Za zaznamenání stojí rovněž skutečnost, že ostré diskuse před hlasováním o nedůvěře se první místopředseda ČSSD Gross vůbec neúčastnil, ačkoli poslanci ODS ho opakovaně napadli obviněními ze zavádění policejního státu.
Pryč s mercedesy.
Vládní koalici se minulý týden opravdu dařilo, protlačovala své zákony sněmovnou poměrně hladce a disponovala přitom i hlasem Josefa Hojdara, který potřebovala především v případě přehlasování prezidentského veta k zákonu o DPH a senátorského odmítnutí zákona o spotřebních daních. Oba zákony jsou pilířem státního rozpočtu pro příští rok a bez nich by nebylo možné dodržet naplánovaný schodek ve výši 115 miliard korun.
Propočty výnosů z těchto dvou úprav se přitom výrazně změnily. Zatímco v původní koncepci reformy, schválené vládou v květnu, měly přinést do státního rozpočtu navíc 22,5 miliardy korun, poslední údaje říkají, že prognóza ministerstva financí uvádí 25,1 miliardy. Celkový přínos pro veřejné finance je potom vzhledem k převodu části spotřební daně z pohonných hmot do Fondu dopravní infrastruktury dokonce 30,8 miliardy korun.
Ke zvýšení daňového břemene přispějí i změny v daních z převodu nemovitostí, protože novela zavádí povinnost zaplatit daň při podání přiznání, zatímco dosud se daň vybírala téměř s ročním zpožděním. V roce 2004 by tak stát měl vybrat daně zároveň za letošní i příští rok. Kromě toho mají být zrušena některá osvobození od daně, což dohromady zvedne příjmy státu o 4,8 miliardy korun.
Kompenzace na straně přímých daní jsou přitom velmi omezené. Koalice nakonec prosadila svůj kompromis, kdy se sazba daně z příjmu právnických osob snižuje na 28 procent v příštím roce a každý další rok klesne o dvě procenta, ale zároveň se rozšiřuje daňový základ. Například tím, že se stanovuje limit pro odepisování osobních automobilů ve výši 900 tisíc korun. Dražší auto tedy podnik platí ze svého.
Poslanec Miroslav Kalousek v této souvislosti marně upozorňoval, že by se mělo vycházet - jak je zvykem v civilizovaných zemích - z ceny vozů, jimiž jezdí vládní představitelé, a tudíž by limit měl být stanoven na 1,5 milionu korun. Apeloval přitom na státní úředníky, aby se také podřídili tomu, k čemu nutí manažery a majitele firem a argumentoval i srovnáním dovozních podmínek pro výrobce automobilů. Velmi razantně mu odporoval poslanec Jan Mládek, který naopak už v rozpočtovém výboru prosazoval snížení limitu na daňově uznatelné odpisy automobilů na 600 tisíc a odvolával se přitom na bývalého ministra financí Ivana Kočárníka, jenž svého času navrhoval limit dokonce pouze půl milionu. “Není žádný důvod daňově podporovat feudální spotřebu,“ prohlašoval Mládek, a nakonec tedy spotřeba našich manažerů bude napříště jen socialistická.
Efekt daňových změn, který se dotkne právnických osob, dosáhne pro příští rok 5,7 miliardy korun. To je sice zhruba o jeden a půl miliardy více oproti původním návrhům, které směřovaly k ještě většímu okleštění možností odpisů, ale stále je to jen velmi zanedbatelná pobídka k investiční aktivitě.
Podstatnou část reformy mají zaplatit samostatní podnikatelé. Především živnostníky postihne povinnost platit minimální daň z příjmu, jejíž základ by měl odpovídat polovině průměrné mzdy. Z toho však státní rozpočet pocítí první efekt až v roce 2005.
Podobně je to i se zvýšením vyměřovacího základu pro sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných, který se má postupně ze současných 35 na 50 procent. Výnos z tohoto opatření je odhadován na šest miliard korun. Původně zvažovaný strop plateb na sociální pojištění pro nejvyšší příjmové kategorie se však nekoná.
Nemocenská bolí.
Na příjmové stránce budou patrně důsledky změn naopak skromnější, než byly původní předpoklady. Změny v odchodech do důchodu dopadnou do veřejných financí až za delší dobu. Omezení valorizací penzí se projevilo už nyní, kdy vláda zvýšila od ledna důchody pouze o 144 korun. Dopad tohoto kroku do hospodaření státu je ale přitom slušných 5,5 miliardy korun. Skutečností však je, že na základě zákona vláda ještě valorizovat vůbec nemusela, protože zákonné podmínky vzhledem k nízké inflaci nenastaly. Přesto tento krok učinila. Celkově vláda tvrdí, že na základě škrtů ušetří příští rok 25 miliard korun. To je však opravdu hypotetická úspora.
Jedinou skutečnou reformou výdajů jsou změny v nemocenské. Ty by měly přinést skutečnou úsporu proti dosavadnímu vývoji ve výši zhruba čtyř miliard korun. Původní představy ve vládou schválené Koncepci reformy vyčíslovaly úspory na více než šest miliard.
Snížení nemocenské v prvních třech dnech o polovinu a další omezení v prvních čtrnácti dnech by znamenalo, že člověk s průměrnou mzdou dostane při dvoutýdenní nemoci o jedenáct stovek méně než dosud. Největší finanční efekt mělo přinést snížení dávek v prvních třech dnech. Prognózy počítaly s 1,3 miliardy. I to však bylo pro sociální demokraty mnoho.
Hypotetické úspory.
Rozhodující položkou na straně úsporných opatření je zastavení růstu počtu státních zaměstnanců a poté dvouprocentní propouštění. To spolu se snížením plánovaného tempa růstu mezd ve státním sektoru dává úsporu 14,2 miliardy korun. Objektivně vzato, nejde o úsporu proti současnému stavu, ale proti nekontrolovatelnému růstu nákladů na státní správu, školství a zdravotnictví, kde se předpokládal nárůst výdajů při zavedení šestnáctitřídní tarifní stupnice téměř o dvacet miliard korun v příštím roce. Nejde tedy o skutečnou úsporu, ale jen o revizi nepříčetných opatření předchozí vlády ČSSD. Ale ani v době napjatých veřejných rozpočtů není s nepříčetností konec. Vládní koalice s podporou komunistů totiž mezi reformními zákony přehlasovala i senátní veto k zákonu, kterým se zvyšují od roku 2005 platy příslušníků složek ministerstva vnitra celkově o 6,5 miliardy korun. To je naprosto zásadně v rozporu s koncepcí reformy, kterou vláda schválila. Celkové náklady na nárůst platů ve státní sféře pro nadcházející tři roky odhadovalo ministerstvo financí před reformou na 90 miliard korun. Úsporná opatření měla dosáhnout 65 miliard. Jenom zmíněné zvýhodnění policistů a hasičů, prosazené ministrem vnitra, z této úspory ukrojilo nyní minimálně třináct miliard korun. Rovněž je nepravděpodobné, že by tato vláda udržela zmrazené platy protestujících státních zaměstnanců.
Potvrzené obavy.
Z projednávání reformy ve sněmovně je jasné, že v roce 2004 jsou při brzdění rozpočtového schodku jednoznačně dominantním opatřením kroky na straně příjmů. Zvyšování daní vysoce převyšuje úspory mandatorních výdajů v sociální oblasti i úspory v platech státních zaměstnanců. Proto zhruba stejně velkou částku, jakou stát vybere navíc na daních, museli ministři osekat v běžných provozních výdajích svých resortů. Je proto otázkou, zda se podaří udržet koalicí dohodnutý poměr mezi úspornými opatřeními a zvyšováním daní. Úspory měly dělat za tři reformní roky více než 120 miliard korun, zatímco zvýšení daní mělo přinést zhruba 80 miliard.
Potvrzuje se tak varování mise Mezinárodního měnového fondu z letošního května, v jejíž zprávě se uvádí, že některá opatření navrhovaná v reformě představují jen dočasné omezení výdajů a skutečné reformní břemeno se jen odkládá na další léta. Například omezení provozních výdajů přispěje sice k dosažení cílů na rok 2004, ale může vyvolat vyšší výdaje v dalších dvou letech.
Možná přijde i DPH.
Po pravdě řečeno, o dalších reformních krocích se už intenzivně diskutuje i mezi koaličními politiky. Lidovecký poslanec Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru v týdeníku EURO, že po reformě přijde ještě reforma, a vlivný poslanec ČSSD Jan Mládek soudí, že nadchází čas k diskusím o sbližování sazeb daně z přidané hodnoty, kterému se právě politici sociální demokracie dosud velmi intenzivně bránili a v jednání o dosavadním průběhu reformy ubránili. Mládek soudí, že by mohlo dojít například k tomu, že výnos ze sblížení sazeb DPH bude kompenzován tím, že by zaměstnavatelé nemuseli platit nemocenské pojištění svých zaměstnanců a úhradu by převzal stát. Podnikům by se tak snížilo odvodové zatížení práce, které je v České republice jedno z nejvyšších na světě. Jak však budou na pokusy o další reformní kroky reagovat ostatní poslanci ČSSD? Přílišnou vstřícnost nelze očekávat.
