Jaké důsledky by měl premiér Špidla vyvodit z kauzy eurokomisaře Miloše Kužvarta?
- 1) měl by podat demisi 61,7 %
- 2) řešit personálni otázky v koaličních jednánich 27,1 %
- 3) tvářit se, že se nic nestalo 11,2 %
V uplynulém týdnu se „hrál“ příběh českého eurokomisaře. Výběr Miloše Kužvarta se obrátil proti zástupcům celé politické scény, ale za hlavního viníka byl označován premiér Vladimír Špidla. Jak by se měl v této situaci český ministerský předseda zachovat? To byla otázka pravidelné ankety Manažerský barometr. Více než 61 procent jejích účastníků se domnívá, že by měl šéf kabinetu odstoupit.
První dotazovaný zpracoval dokonce pro Vladimíra Špidlu scénář jak na to: „Premiér Špidla by měl v záležitosti eurokomisaře Kužvarta podat demisi. A pak by se měl postavit před národ a říci: Vážení spoluobčané, rozhodl jsem se podat demisi, protože vím, že nesu největší odpovědnost za nesmírnou ostudu, kterou tato vláda v osobě pana Kužvarta spáchala na českém národu. Rozhodl jsem se podat demisi navzdory tomu, že doposud to zde (bohužel) nebylo zvykem, navzdory tomu, že ani bývalý premiér a současný prezident nikdy nepřijal odpovědnost za prokázané a nevysvětlené finanční skandály politické strany, kterou vedl, navzdory tomu, že jste tyto postoje zatím akceptovali. Rozhodl jsem se podat demisi proto, abych jako příslušník nejvyšší společenské elity demonstroval chápání odpovědnosti, a stal se tak příkladem hodným následování ve všech oblastech našeho života.“
Žádné překvapení to nebylo pro autora další reakce: „Premiér se pořád snaží něco řešit, ať už v rámci vnitrostranických jednání v ČSSD, nebo v rámci koaličních jednání. Jednou je to volba prezidenta, podruhé volba eurokomisaře, potřetí daňová reforma. Bohužel se stále nedaří nalézt smysluplnou dohodu. A pokud se už zázrakem najde, tak ji stejně obratem všichni zpochybňují, chtějí pozměnit nebo rovnou nemíní splnit od prvopočátku. Je celkem jedno, jestli je Špidla autista neschopný komunikace, jak se občas objevuje, nebo zda dohoda s ostatními prostě není možná. Je čas na radikální řešení, protože tento problém není již jen na úrovni Česka, ale způsobil ohromnou mezinárodní ostudu (v rámci diplomatického slovníku jsem ještě neslyšel tak ostrou výtku). Ne že by ostatní problémy způsobené vládou a Parlamentem nebyly horší, jsou, ale toto by měla být poslední kapka.“
V jiné odpovědi zaznívá určité pochopení pro to, jak se exministr životního prostředí rozhodl: „Nepřijde mi to jako velký problém. Miloš Kužvart se neměl nechat dotlačit do situace, kdy si jasně uvědomil podmínky a dopady té funkce až ve chvíli, kdy už byl přijat v Bruselu a byla toho plná média. Ale stává se to. Něco podobného už udělal kdysi Petr Nečas s funkcí ministra vnitra, samozřejmě odcházející a přicházející ministr Tvrdík. Je to příklad toho, kdy politik dá prioritu politické objednávce, médiím, ale už zapomene ohlídat své vlastní pozice. Měl být prozíravější a formulovat své požadavky v předstihu, nikoliv až za vozem.“
Negativní popularity Česka na mezinárodní scéně je dost a dost. Proto jiný manažer razí přístup zavírání očí:
„Přimlouval bych se za to, aby nikdo včetně masmédií „nepřiléval již olej do ohně“ a dál již tento historický trapas nerozmazával. To, že si premiér Špidla měl předem vyjasnit s poslancem Kužvartem všechny otázky s tímto související a pak teprve jej nominovat či vybrat jiného vhodnějšího kandidáta, to je bezesporu chyba premiéra Špidly. Na druhé straně, neperme své domácí „špinavé prádlo“ na očích celé Evropy. Premiér Špidla je také jen člověk a je zřejmě dosti pod tlakem, když po krátké výměně názorů s Milošem Kužvartem zkolaboval. Poté ještě Miloš Kužvart oznámil svoji rezignaci na post našeho historicky prvního eurokomisaře - zdá se mi, že té nevhodné „popularity“ pro ČR už bylo docela dost. Osobně nemám rád, když se problémy řeší „vyhníváním“, ale v tomto případě asi není na výběr.“
Ten, komu jsou blízké Murphyho zákony, jistě pochopí, co chce tento ředitel svým komentářem sdělit: „Dění na české politické scéně je důkazem platnosti Murphyho zákonů: každý člověk postupuje hierarchií směrem nahoru tak dlouho, až se nakonec dostane na místo, na které jeho schopnosti už nestačí; v důsledku toho jsou po určité době všechna vedoucí místa v organizaci obsazena lidmi, kteří nejsou schopni je zastávat.“
V poslední reakci pak zaznívá určité varování. Její autor se domnívá, že nás mohou čekat ještě horší překvapení:
„Mé odpovědi jsou minimálně dvě. První z pozice odpůrce toho, co v současnosti u nás panuje – odpověď je 3 – nechť porážka, až přijde, je úplná a zničující. Druhá – z pohledu normálního člověka – odpověď je 1 - Kužvarta odmítali téměř unisono všichni a on jej protlačil a přispěl lvím podílem k největší ostudě ČR za dlouhou dobu. Tedy v Evropě. Ve světě naši vědci likvidující vzácné rostliny spolehlivě vedou. Ještě vážnější je ale podle mne otázka, co na to pan Kužvart sám! Mě osobně by hanba fackovala a podal bych demisi nejen z Parlamentu, ale úplně ze světa. A hned se naskýtá otázka, jak dlouho ještě bude trvat, než prasknou další socdem bubliny – Tvrdík, Gross a tak dále.“
Odpovídalo 107 manažerů
