O nástupci Václava Havla rozhodují komunisté
O tom, kdo bude příštím českým prezidentem, se při první volbě minulou středu nerozhodlo. Jasně se zato ukázalo, kdo touží mít z vyjednávání o nástupci Václava Havla maximální profit: komunisté. Právě jejich hlasy scházely Václavu Klausovi k snadnému vítězství, právě s jejich pomocí mohl Petr Pithart dobýt Hradčany. Stačilo tak málo: třeba jmenovat pár komunistům nakloněných ústavních soudců nebo komunisty vpustit do bankovní rady ČNB. Taky nějaká ambasáda by se jim prý dala přepustit. Anebo jen spolu s nimi nesouhlasit s českou účastí při případném vojenském útoku na Irák. Návrhy ležely na stole, jen kývnout.
K dohodě zaplaťbůh nedošlo – o tom svědčí nejlépe skutečnost, že se blíží druhá, opakovaná volba. Ale komunistům stačí nečinně čekat, aby jim jednou úspěch spadl celý do klína. První satisfakce už dosáhli: Klaus i Pithart nadvakrát navštívili jejich klub, kde uspořádali show na téma „Zvolte si mě“. Alespoň Klaus sklidil potlesk a smích.
Že prý jsou konzultace všech parlamentních stran běžnou součástí demokracie a o žádný průlom v tradiční polistopadové izolaci komunistů nejde? V zemi s jinou minulostí snad. Ale u nás je všechno jinak. Václav Havel se z osobních důvodů s představiteli KSČM po celých třináct, respektive deset let svého angažmá v nejvyšší ústavní funkci důsledně nestýkal a na Hrad je nezval. Měl k tomu řadu dobrých důvodů. KSČM někdejšímu disidentovi eventuální navázání kontaktů nikdy nijak neusnadnila. Jako jeden muž odsuzovali komunisté Havlovu politiku. Když nedávno prezident přeci jen učinil výjimku a v rámci loučení se současnými i bývalými ústavními činiteli pozval na recepci do lánského zámku i místopředsedu sněmovny Vojtěcha Filipa, ten nejen odmítl – což by se dalo ještě lidsky pochopit - ale důvodem odmítnutí byla účast na pietní vzpomínce u příležitosti nedožitých devadesátin Gustáva Husáka v Bratislavě. Čili jasné politické gesto. Přímo facka na rozloučenou.
Tato komunistická zpupnost zřejmě již nebude nikým potrestána, ostatně jako většina zločinů komunismu. Václav Klaus, Petr Pithart ani Miloš Zeman komunistům přístup na Hrad zapovídat v případě svého zvolení nechtějí a při daném rozložení sil na politické scéně ani moc nemohou.
Komunisté berou všechny drobky, které mocní zanechají při hostině na stole. Václav Havel zřejmě věděl, jaké kupčení s podporou války proti Iráku se kvůli volbě prezidenta chystá, když před tím výslovně varoval ve svém projevu před oběma komorami Parlamentu. Nemýlil se.
Co komunisté nezískali ďábelským pokoušením dvojice Klaus - Pithart, toho možná snadno dosáhnou při další volbě už tento pátek. Dostane-li se do druhého kola druhé volby favorizovaný Miloš Zeman, nebude dohoda těžká. Už teď Zeman vyjednává s komunisty na vlastní pěst. O čem asi? Při druhé volbě zřejmě méně poslanců odevzdá neplatný bílý lístek než minule, takže úloha jazýčku na vahách bude zřetelnější a předem odhadnutelnější. Komunisté sami od sebe už dnes Zemana podporují pro jeho ochotu uzavírat pragmatické kompromisy. Dokonce jejich neúspěšný kandidát Miroslav Kříženecký se po svém vyřazení bezelstně svěřil médiím, že by si na Hradě Miloše Zemana velmi přál. Větší nebezpečí podlehnout vábení komunistů tak při druhé volbě hrozí i Václavu Klausovi, bude-li chtít udržet krok se svým předpokládaným soupeřem.
Komunisté se smějí, rozložená ČSSD pláče. Vladimír Špidla rád používá příměry z napoleonské Francie, ale jednu zásadu si během svého nevyhlášeného klání se Zemanem k srdci nevzal: Vždycky je lepší mít generála uvnitř stanu než venku. Když je generál uvnitř, močí prý obvykle ven, když je venku, je tomu naopak. A přesně tohle se v ČSSD stalo.
Je to smutné, ale je to tak: komunisté mají vzhledem k vysokému počtu svých poslanců prezidentské kandidáty doslova v hrsti. V postkomunistických středoevropských státech je to rarita. Navíc v zemi, kde dosud vládl chartista a celoživotní bojovník proti komunismu.
KSČM nemá při svém pomalém vzestupu co ztratit, snad jen své okovy hanby a bezmocnosti. Pomůže-li Zemanovi, dostane brzy šanci tiše rozhodovat o jednobarevné vládě ČSSD. A pomůže-li Klausovi, dokonale ho i přes tajné hlasování zkompromituje. Však i o dávném mimosoudním vyrovnání Klause a Železného se vykládaly legendy, jakkoli nikdo nemohl nic dokázat.
Nepatřičná moc KSČM by se dala eliminovat jen dvěma způsoby, z nichž první je pouze hypotetický: Špidlova vládní koalice by musela navrhnout jednotného kandidáta. Zeman je jím těžko, snad jen Otakar Motejl. Ale to je politická sci-fi.
Nebo je tu dávno ve vzduchu visící varianta velké koalice, kdy by si největší strany rozdělily posty. Zeman by byl třeba prezidentem a Klaus šéfem sněmovny. Nebo naopak?
Pane Havle, nebuďte smutný…
