Jednáme s Agrofertem o prodeji Agrobohemie, tvrdí šéf Unipetrolu
Francois Vleugels (58) Generální ředitel a předseda představenstva Unipetrolu od února 2006. Vleugels má dvacetileté zkušenosti v petrochemickém průmyslu. Odborné znalosti získal v předních chemických koncernech, mimo jiné v Imperial Chemical Industries, Eastman Chemical Company, který je součástí skupiny EastmanKodak, a HEXION Speciality Chemicals. V Eastman Chemical Company zastával funkci předsedy pro region Evropy, Blízkého východu a Afriky. Do počátku roku 2006 plnil funkci místopředsedy pro logistiku ve společnosti HEXION Speciality Chemicals. Do roku 2003 působil v CHZ Sokolov, kterou tehdy vlastnila společnost Eastman Chemicals. Od roku 2003 bydlí v České republice.
EURO: Můžete nastínit klíčové plány Unipetrolu pro letošní rok? VLEUGELS: Pokračovat v restrukturalizaci, úspěšně dokončit údržbu zařízení spojenou s navýšením jejich kapacity. To se týká především rafinerie v Litvínově. Dalším úkolem je dokončit program Partnerství, což znamená využít všech synergií vyplývajících z integrace společností Unipetrol a PKN Orlen, a ty posléze kapitalizovat. Rovněž doufáme, že se nám podaří úspěšně dokončit všechny investice a divestice.
EURO: Vedení Unipetrolu stále mluví o restrukturalizaci, ale zatím se nikde neukázaly žádné konkrétní výsledky. Můžete některé popsat? VLEUGELS: Jedním z cílů restrukturalizace je omezit v Unipetrolu byrokracii. Doposud to byla skupina individuálních společností, které se mezi s sebou pořád nějak dohadovaly. Teď pracujeme na odstranění všech těchto překážek a bariér. A jak jsem již řekl, kapitalizovali jsme synergie. Místo toho, aby každá společnost měla IT, oddělení pohledávek splatnosti a podobně, jsme všechny tyto činnosti spojili do jednoho centra sdílených služeb. Od 1. dubna centrum funguje samostatně a zmíněné služby poskytuje centrálně všem firmám skupiny. Díky tomu můžeme lépe kontrolovat fixní náklady a taky celé procesy. Musíme rovněž optimalizovat řetězec dodávek, což umožní lepší plánování výroby, logistiku, zákaznické služeb pro celou skupinu z jednoho místa. Rovněž jsme potřebovali udělat pár velmi drastických změn v oblasti maloobchodu. Třeba společnost Benzina má velký potenciál, ale vykazovala slabé výsledky jak pro klienty, tak i pro majitele.
EURO: Co Unipetrolu přinese integrace s PKN Orlen? VLEUGELS: V rámci programu Partnerství jsme se zavázali k úsporám ve výši 138 milionu eur. Myslím, že je lepší slibovat méně a ušetřit více, než naopak. Pokud porovnám Unipetrol s podobnými společnostmi z oboru, myslím, že má potenciál na větší úspory. To, co má pomoci zásadně omezit byrokracii v holdingu, je i fúze akciových společností Chemopetrol a Unipetrol Rafinérie do nové společnosti s ručením omezeným zcela vlastněné mateřským Unipetrolem. Změna přinese i významné úspory v daňové oblasti. Předpokládám, že tento proces skončí do 1. srpna letošního roku. Pokud se vyskytnou nějaké technické problémy, vše bude hotovo až 1. září.
EURO: V nejvyšším vedení PKN Orlen došlo k personálním obměnám. Změnil se nějak pohled majoritního vlastníka na dění v Unipetrolu? VLEUGELS: Ještě je příliš brzy, abychom mohli na toto téma cokoliv říci. Pokud vím, v PKN Orlen se připravuje nová strategie. Personální obměny v nejvyšším vedení PKN Orlen přijdou pokaždé, když jsou změny v polské vládě. To ale ještě neznamená, že se vždy změní strategie PKN, i proto, že lidé ve středu firmy zůstávají stále stejní. Mění se jen lidé nahoře. Díky naší dozorčí radě jsme s vedením majoritního vlastníka stále v kontaktu. Prozatím jsem neslyšel o žádných velkých změnách. Myslím, že přístup Orlenu k Unipetrolu se ani změnit nemůže, protože jej právě teď přetváříme na velmi dynamickou a úspěšnou společnost. To by mělo být v zájmu každého akcionáře.
EURO: Stále se ale objevují informace o vašem odvolání, případně jiných personálních změnách v nejvyšším vedení Unipetrolu… VLEUGELS: To není pravda. Může dojít jen k jedné změně - od loňského dubna má představenstvo Unipetrolu sedm členů, ale personálně obsazeno je doposud jen pět míst. Takže se nyní hovoří o tom, zda na dva volné posty v představenstvu někoho jmenovat a kdo by to měl být. Pokud ale chcete vědět, jestli jsem ve vedení firmy navždy, pak musím odpovědět, nic není na vždy. Ale určitě kvůli tomu nemám bezesné noci.
EURO: Skončí divestice Unipetrolu prodejem Kaučuku? VLEUGELS: Společnost Kaučuk můžeme technicky prodat až poté, co transakci schválí Evropská unie. Součástí obchodu je i dohoda s novým majitelem, polskou chemičkou Dwory, o založení společného joint venture pro jednotku extrakce butadienu. Unipetrol bude v tomto podniku vlastnit 51 procent. Díky tomu si zajistíme dodávku chemikálií kriticky důležitých pro naši výrobu.
EURO: Další rozprodej nepotřebných firem tedy Unipetrol nechystá? VLEUGELS: V novinách už byl nejeden článek o tom, že když PKN Orlen koupil Unipetrol, objevila se dohoda, že v případě změny vlastnictví prodáme svůj podíl v Agrobohemii. Nyní se dohadujeme se společností Deza ze skupiny Agrofert Holding na konkrétních podmínkách prodeje. Závazky jsou na straně Unipetrolu i Agrofertu, musíme vyjednat co možná nejlepší podmínky.
EURO: Takže neshody mezi Unipetrolem a Agrofertem alespoň z části skončily? VLEUGELS: Aktivně se snažíme dosáhnout nějaké dohody, ale nemohu předvídat, jaký bude výsledek. Ten musí být přijatelný pro všechny zainteresované strany. Situace se musí vyjasnit i proto, že Agrofert je a stále bude velkým zákazníkem Unipetrolu. Nechceme se s našimi zákazníky potkávat u soudu. První soudní stání kvůli prodeji 50procentního podílu v Agrobohemii s Agrofertem bylo odloženo, soudce uznal, že je velká šance, aby se znesvářené strany mezi sebou dohodly. Další stání bude zhruba za měsíc. Pokud na něm soudce rozhodne, že k žádnému pokroku nedošlo, soudní jednání může začít. Možná bych se neměl vyjadřovat za Andreje Babiše, ale věřím, že obě strany chtějí najít nějaké řešení, a měli bychom to udělat co nejdřív.
EURO: Restrukturalizace mnohdy souvisí i se snižováním počtu zaměstnanců. Kolik lidí Unipetrol propustil? VLEUGELS: V rafinerském a chemickém oboru nejsou personální náklady těmi, kde se dá nejvíc ušetřit. Největší úspory jsou mimo jiné v energii, produktivitě práce, tedy vyrobit více se stejným počtem zaměstnanců. Rovněž jde o to, jak úspěšně jsme schopni přejít z výroby surovin do produkce konečných výrobků. Snažíme se udržet personální náklady na stejné úrovni, což znamená, že každý rok snižujeme počet pracovníků v průměru o tři až čtyři procenta. Jednou výjimkou může být Unipetrol Trade, který jsme zdědili ještě po Chemapolu, ten budeme zavírat v celé Evropě. Nechystáme ale žádnou revoluci, spíš evoluci blízkou revoluci. Jako výrobce máme velkou sociální zodpovědnost. I kdybychom mohli třeba v Litvínově najednou propustit patnáct, dvacet procent lidí, byl by to velmi nezodpovědný krok v oblasti s tak vysokou nezaměstnaností. Takže určitě bude lepší, když každý rok snížit počet zaměstnanců zhruba o čtyři procenta. I tak se dostaneme k našemu cíli, ale bez velkého negativního vlivu na místní obyvatelstvo.
EURO: V posledních letech negativně ovlivňoval hospodaření holdingu špatný stav Benziny. Naplánovali jste ve firmě zásadní změny. Jsou již na fungování společnosti patrné? VLEUGELS: Všechno jede tak, jak bylo naplánováno, případně ještě lépe. V této chvíli, pokud se podíváte na nějakou čerpací stanici Benziny, možná ještě ten správný efekt nepoznáte. Do konce letošního roku však plánujeme rebranding pětapadesáti procent všech stanic Benziny, do konce příštího již osmdesáti procent. V tuto chvíli se nám to podařilo jen z patnácti procent. Doufáme, že do konce roku bude 80 stanic podniku přeměněno buď na novou Benzinu plus nebo standard. Hodně se mluví o pozitivním vlivu rebrandingu, ale zapomíná se na jeho negativní efekt, že v době přeměny musíte dotčenou stanici na několik týdnů zavřít.
EURO: Jednáte o koupi tuzemské sítě čerpacích stanic Esso? VLEUGELS: Možnosti, jak vám odpovědět, jsou dvě. Za prvé nemáme o ně zájem a nemohu vám to říci. Nebo zájem máme a také vám to nemohu říci, protože Unipetrol podepsal smlouvu o utajení. Ale s Essem nebo bez něj, Benzina bude agresivně růst. Zčásti kvůli rebrandingu, zčásti i proto, že i když se nepodaří koupit nějakou větší síť čerpacích stanic, budeme kupovat spoustu jednotlivých pump a stavět nové. V tuto chvíli máme asi dvanáct procent na trhu. Magické číslo, kterého chceme dosáhnout a považujeme jej za dobrý výsledek, je dvacet procent. Souvisí to také s naší rafinační kapacitou, máme v tuto chvíli větší velkoobchod než maloobchodní prodej. Pokud se porovnáme s OMV, PKN Orlen či maďarskou společností MOL, zmíněné firmy mají lepší rovnováhu mezi velkoobchodem a maloobchodem než my. Příliš prodáváme třetím stranám, musíme zvětšit maloobchod a víc z naší produkce prodávat sami.
EURO: Jak dlouho bude trvat, než Benzina ovládne pětinu trhu? VLEUGELS: Jednou z cest je zvětšit prodeje pohonných hmot na čerpacích stanicích. Tady máme velký potenciál, ale zřejmě nedosáhneme takových objemů jako zmíněná konkurence. Případný potenciál je občas omezen lokalizací, pokud nejsou pumpy třeba na dálnici, jsou objemy prodeje pohonných hmot výrazně nižší. Nicméně předpokládám, že dvacetiprocentního podílu na trhu dosáhneme v roce 2010.
EURO: Již několik měsíců se spekuluje o zájmu Unipetrolu, respektive PKN Orlen, o státní podnik Mero… VLEUGELS: Ovládnout tuto firmu by bylo samozřejmě velmi pěkné, ale žádné konkrétní plány nyní nemáme. Je to spíš o strategickém rozhodnutí státu, zda si ponechá kontrolu nad ropovodem, nebo ji přenechá soukromému investorovi. Vidíme daleko větší konflikt v činnostech další státní firmy, Čepra, které se zabývá velkoobchodem a také jinými aktivitami, kde soutěží přímo se soukromým trhem. Vláda by se tím měla začít zabývat. Tedy rozhodnout, zda není v činnostech Čepra nějaký střet zájmů. My věříme, že je.
EURO: Vy tedy považujete Čepro za nekalou konkurenci? VLEUGELS: Čepro se zabývá velkoobchodem a maloobchodem, ve kterém přímo soupeří s Unipetrolem. Myslíme si, že je to ze strany státu divné, když jím vlastněná firma přímo konkuruje společnosti, kterou privatizoval. Stát by se měl prostřednictvím Čepra výhradně soustředit na správu svých hmotných rezerv. V žádné okolní zemi se nic takového neděje. Je to otázka strategie. Nelze spravovat státní rezervy a přitom soupeřit na maloobchodním trhu.
EURO: Jednáte se státem jako vlastníkem Čepra o změně této strategie? VLEUGELS: Snažíme se jednat prostřednictvím několika maloobchodních společností. To není jen problém Unipetrolu, ale kolektivní.
EURO: Takže proti aktivitám Čepra v maloobchodě nyní vystupují i vaši konkurenti, jako Shell, OMV a další? VLEUGELS: Ano. (Souhlasně kývá)
EURO: Jak daleko jsou jednání o prodeji 16,33 procenta České rafinérské, které vlastní společnost ConocoPhillips? Za největšího favorita je považován ruský Lukoil, Unipetrol má ale na akcie předkupní právo… VLEUGELS: Jen pro upřesnění - předkupní právo na akcie České rafinérské mají všichni podílníci ve firmě. Jinými slovy, můžeme se dohodnout na společném postupu, případně se někdo rozhodne, že se k těmto aktivitám nepřipojí. Nemohu říci, čeho se týkají negociace, pouze potvrdit, že Unipetrol má velký zájem o 16,33 procenta České rafinérské. Pro nás by měl nákup akcií velký smysl již jen kvůli tomu, že by se tak objevily velké možnosti mezi rafinerskou a chemickou oblastí. Navíc pokud by ve firmě zůstali tři akcionáři, určitě by se lépe řídila než za situace, kdyby byli čtyři. Takže se budeme se snažit a uděláme, co je v našich silách, abychom podíl získali. Ze strategického hlediska je rafinerie naší největší prioritou.
EURO: A pokud ConocoPhillips prodá svůj podíl Lukoilu? VLEUGELS: Nemohou to udělat, dokud nám nedají šanci nabídnout stejnou cenu jako Lukoil. Samozřejmě si mohou začít hrát, dát Lukoilu nižší hodnotu na síť čerpacích stanic JET, kterou Rusové kupují a navýšit hodnotu podílu v České rafinérské tak, abychom ji nemohli zaplatit. Věřím ale, že ConocoPhillips je slušná firma, a nechci ani myslet na to, že by mohla něco takového udělat. Všechno závisí na tom, jak moc Lukoilu na koupi tohoto podílu záleží.
EURO: Jaké budou letošní hospodářské výsledky Unipetrolu? VLEUGELS: První čtvrtletí bylo velmi dobré, objemy i marže, přesněji to ale budeme vědět až v polovině května. Samozřejmě negativní vliv na hospodaření bude mít plánované odstavení některých provozů. Jen rafinerie v Litvínově bude mimo provoz osm týdnů. Dopady odstávek jsme ještě nespočítali, protože teď pracujeme na různých alternativách, jak je omezit, aby byly co nejmenší. Když se od loňských hospodářských výsledků odpočtou všechny účetní změny, byly velmi dobré. Takže předpokládám, že ten letošní rok bude srovnatelný s loňským, možná s nějakým menším negativním efektem ohledně těch odstávek.
