Volby skončily a Milan může domů.
Volby skončily a Milan může domů. Tak každý soudný člověk rozumí poslednímu vývoji kauzy Šrejber. S trochou zdravého rozumu totiž nelze věřit, že bez jakéhokoli politického tlaku a pouze náhodou byl v počátku předvolební kampaně v březnu Milan Šrejber odvezen do vězení přímo z nemocnice (pár desítek hodin po operaci), aby byl ani ne dva týdny po volbách propuštěn na svobodu.
Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ve prospěch Šrejbera stížnost pro porušení zákona, které minulý týden Nejvyšší soud vyhověl a konstatoval, že při jednání u Vrchního soudu v Praze došlo k řadě justičních pochybení. Mezi nejzávažnější patřilo, že nižší soudní instance zcela ignorovaly osm znaleckých posudků, které předložila obhajoba, a verdikt vynesly pouze na základě posudku znalce Ivo Strejce.
Pro celý případ je potom charakteristická i skutečnost, že Strejc – znalec píšící dle not policie a státního zastupitelství – byl sám v té době vyšetřován pro podezření z tunelování brokerského domu Komero. Trestní řízení se Strejcem posléze policie zastavila. Dnes však bude jen těžko vysvětlovat, že si tehdy nevyšli vyšetřovatelé se Strejcem vzájemně vstříc.
Akci čisté ruce používali před letošními i minulými volbami do Poslanecké sněmovny sociální demokraté jako svůj tahák. Můžeme se vsadit, že potřetí to již nezkusí, protože v té době bude krach tohoto projektu již všeobecně znám. Zapomeneme-li totiž na chvíli na „drobné“, a tedy i na Iva Svobodu, Barboru Snopkovou, Petra Macha či Milana Šrejbera, a soustředíme se jen na miliardové trefy, je síť zoufale prázdná.
Jen z trojice velkých bank – Česká spořitelna, Investiční a Poštovní banka a Komerční banka – odtekly nenávratně stovky miliardy. Policie přitom vyšetřuje pouze pár lidí a do pravomocného odsouzení každého z nich je ještě dlouhá cesta. Připočítáme-li desítky malých bank, H-Systém či bývalé giganty českého průmyslu (ČKD, Škoda Plzeň či Chemapol), jsou čisté ruce velmi neúspěšné. Jestliže se ještě před rokem zdálo, že se sociálně-demokratickým ministrům daří změnit atmosféru a nastartovat policii i státní zastupitelství, aby významnou hospodářskou trestnou činnost řešily s vysokou prioritou, dnes už tomu věřit nelze.
Obnově společenské důvěry ve spravedlnost by pomohlo, kdyby policie vrhla své síly na kauzy, kde jde o miliardy. Síly a prostředky každé organizace jsou omezené, a záleží tak na jejich nasměrování. Policie těžko může vyšetřit všechny kauzy spadající pod hlavičku tunelování v devadesátých letech v České republice. Může ale vědomě šetřit síly v boji proti podvodníkům, kteří mají na triku tisíce a miliony a zaměřit se na ty, kteří si uloupli stamiliony. A za zvážení stojí i americký model, kde může vyšetřovatel uzavřít s podezřelým dohodu, že pokud prozradí a usvědčí pachatele závažnější trestné činnosti, vyvázne sám jen třeba s peněžitým trestem.
