Evropští socialisté Róberta Fica vítali, teď ho vyhánějí
Evropští socialisté si zašpinili vlastní hnízdo. Navrhli pozastavit členství slovenské strany Smer, již vede Róbert Fico, v Evropské socialistické straně. Důvodem je vytvoření vládní koalice se Slovenskou národní stranou. Už dříve přitom bylo jasné, že Smer se od evropských sociálních demokracií v lecčem liší. Bylo evidentní, že Fico může dělat kroky, ke kterým by se mnozí západoevropští socialisté neodhodlali. Smer vždy představoval radikálnější levicový proud, řada jeho voličů oceňovala národní strunu, na kterou novopečený premiér také hrál. To, že se nyní socialističtí europoslanci obracejí k Ficovi zády, působí nedůvěryhodně. Proč ho tedy předtím evropští socialisté mezi sebe přijímali?
Jedna odpověď na tuto otázku se nabízí: Sociální demokraté v minulosti uznali, že Slovensko je specifické. Seriózní levice Petera Weisse a jeho nástupců tam neuspěla, jak se čekalo. Silným levicovým lídrem se stal právě Fico, jehož Smer nakonec ostatní sociálnědemokratické strany na Slovensku fakticky pohltil. Pokud je ono vysvětlení správné, nemělo by levicové poslance Evropského parlamentu překvapit, že se nový premiér staví specificky i k vytváření vládní koalice. Měli by přinejmenším počkat na to, jak se nová vláda bude chovat.
Obavy, které vyvolává Slovenská národní strana (SNS), jsou bezesporu oprávněné. Nacionalisté rozhodně nejsou příznivě nakloněni národnostním menšinám. SNS vyhrocuje napětí mezi částí Slováků a Maďary, což je pro zemi velmi nebezpečné. Není sporu o tom, že by pro Slovensko bylo lepší, kdyby se národovci na vládě nepodíleli. To však ještě neznamená, že by měla být trestána strana, která hodlá se SNS spolupracovat. Zatlačování radikálních stran do kouta bývá kontraproduktivní. Fico možná mohl více zvažovat jiné varianty vládního uspořádání, ale také je nutné chápat, že musel respektovat poměry na slovenské politické scéně a to, jak voliči rozdali karty. Smer volili odpůrci dřívější koalice Mikuláše Dzurindy. Její bývalí členové jsou mezi sebou rozhádaní a nedokážou se domluvit ani sami mezi sebou, natož s Ficem. Slovenští voliči rozhodli, že důležitou roli v tamním politickém spektru má hrát i SNS a pořád ještě také hnutí Vladimíra Mečiara. Není vyloučeno, že Fico skutečně zvolil variantu nejstabilnější vlády, byť na první pohled tento kabinet může nahánět hrůzu. Voliči Smeru navíc většinou dávají přednost právě takové kombinaci vládních stran.
Šéf evropských socialistů Poul Nyrup Rasmussen, který byl jedním ze strůjců odmítavého verdiktu vůči Smeru, se přihlásil k neúčinné a nebezpečné strategii různých sankcí a vylučování. Jistě, v takové trochu mírnější formě. Socialisté navrhují pouze „pozastavit“ členství Smeru na dobu, kdy bude SNS ve slovenské vládě. Děsivější je, že Rasmussen varuje Fica před „izolací v Evropě“. Evropští socialisté riskují, že si proti sobě popudí větší část slovenských voličů, kteří hlasovali pro strany nynější koalice. To by mohlo povzbudit radikální slovenské politiky. Mnohé nasvědčuje tomu, že europoslanci extremismus spíše nepřímo povzbuzují místo toho, aby ho brzdili.
Europoslanci stran levého středu mají některé logické důvody pro své rozhodnutí. Nechtějí, aby se účast nacionalistických stran ve vládách stala pravidlem. Zapomínají, že takzvaně stabilní politické spektrum tradičních stran může připomínat ticho před bouří. To se ukázalo v Rakousku, kde dlouhodobě střídavě vládnoucí politické duo sociálních demokratů a lidovců vedlo k nástupu Svobodných Jörga Haidera. Evropští socialisté nedomýšlejí zvláštnosti slovenské situace. S nadsázkou by bylo možné říci, že v zájmu Francie a kvůli obavám z extremisty Le Pena nebo z jiného radikála v jiné zemi obětují Slovensko.
Kdyby byl Róbert Fico jako polský prezident Lech Kaczyński, prohlásil by, že je mu nevolno a nebude se s evropskými socialistickými politiky setkávat. Vyjadřoval by své rozhořčení stejným způsobem, jakým se Kaczyński rozčiloval nad článkem v německém tisku, v němž si autor dělal z polského prezidenta legraci. Nyní se ukáže, co je Fico zač. Má totiž možnost jít mnohem klidnější a racionálnější cestou, kterou zvolil rakouský kancléř Wolfgang Schüssel, který čelil kritice za spojení s haiderovci. Dnes se Schüssel může cítit vítězem.
