(EURO 42/2009)
Titulek Top 100 špindírů (EURO 42/2009) je skvostný. Ale co je jeho obsahem? Shrnu-li to, mnoho povyku pro nic. A dodávám – jako obvykle s Arnikou. Průmysl emituje škodliviny stejně jako každá živá bytost již svou existencí a metabolickými procesy s ní spojenými. O co vlastně jde! Jednoduše o skandalizaci, což mají naši zelení přátelé v popisu práce. Je však s podivem, že k ní byl použit seriozní týdeník EURO a Čestmír Klos, jehož si vážím, i když s ním v mnoha ohledech nesouhlasím. Bez hlubokých analýz lze konstatovat, že článek obsahuje pravdivá věcná tvrzení včetně toho, že všichni emitenti plní požadavky ochrany životního prostředí a dodržují limity vypouštěného znečištění. Tento fakt však není příliš sexy, proto jej člověk dychtící po seznámení se s vražedným jedovatým koktejlem slibovaným v úvodu v grafické úpravě snadno přehlédne. Zatímco úderné titulky v hlavním článku Špindírové pod drobnohledem nenechávají nikoho na pochybách, že žijeme v pěkně zasviněném prostředí. Máme však zachránce, kteří nám nezištně pomohou.
Bylo by skvělé zveřejnit tyto údaje a říct k nim, zda je, či není popsané znečištění v příslušné lokalitě od daného emitenta škodlivé. Jak by pak asi vypadaly jednotlivé komentáře? Jenže o to Čestmíru Klosovi ani Jindřichu Petrlíkovi nejde. Patrně by se velká senzace nekonala. Kdo by pak přispěl na mladé vědce-ochranitele? Při zveřejňování takových údajů je třeba znát souvislosti. Například imisní stavy, tedy koncentrace znečišťujících látek v relevantním okolí zdroje. A jak škodí – pokud vůbec. A jaké je v relevantním okolí zdroje ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva a tak dále. Teprve pak lze vynášet soudy o špindírech. Obecná tvrzení, obsažená v příslušných kapitolách, mohou mít rysy šíření poplašné zprávy. Nebo se snad mýlím?
Někde jsou dokonce informace naprosto vágní, například o látkách toxických pro vodní organismy. Mám jisté toxikologické vzdělání, ale nenašel jsem, oč konkrétně v tomto případě jde. Dokonce jsem na to nepřišel, ač jsem usilovně přemýšlel. České obyvatelstvo by si zasloužilo specifičtější informaci, abychom nebyli ponechaní v temnotě nevědomosti. Nevím, dle jakých kriterií je mezi škodlivinami oxid uhličitý. Patrně už konečně bude nutné zakázat výrobu sodovky – neměli bychom přece dopustit pít vodu s úmyslně přidanou škodlivinou, která nota bene odejde z našeho těla a navíc přispěje k hrozivým klimatickým změnám. Vynásobíme-li klidové emise CO2 každého z nás počtem obyvatel, pak jsme to my všichni, kdo obludně přispívá ke klimatickým změnám, ale vůbec nic si z toho neděláme a ještě se podporuje aerobik. Bojovníci proti klimatickým změnám namítnou, že jsme obnovitelné zdroje. Ale stejně! Měli bychom se nad tím vážně zamyslet a přejít na jiné principy dýchaní a metabolické procesy!
Chceme-li mít informovanou a zainteresovanou veřejnost, musíme ji informovat korektně. Tento článek však má ke korektnímu informování daleko. Je mi to líto, ale toto je postoj informovaného čtenáře, který od počátku upozorňoval na problémy Integrovaného registru znečišťování a na možnosti jeho zneužití – a to značně demagogicky. Příště tedy lépe a s informacemi v příslušném kontextu.
Josef Zbořil, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
Látky, jako je DDT, PCB či freony, byly dlouhá léta vyhledávanými pomocníky. Než se ukázalo, že je tomu naopak – patří k nejzákeřnějším. Člověk nebude nikdy umět exaktně stanovit hranici škodlivosti. Výhodou Integrovaného registru znečištění je, že na to jde z opačného konce a poskytuje nezkreslené údaje o celkovém množství vypouštěných rizikových látek. Informace však musejí ven z archivu, lidem na oči. Škoda, že takovou ozdravnou službu neposkytuje svým členům Svaz průmyslu a dopravy ČR. Musejí to dělat jiní. Neboť čeho je moc, toho je příliš, zejména jde-li o jedy. Zpochybňovat objektivní čísla je lobbistický folklór.
Čestmír Klos (cestmir.klos@euro.cz)
