Špioni, lži a KPMG

27. 2. 2007

Pohled zblízka na infiltraci soukromé výzvědné firmy Diligence do účetnického obra

Na jaře 2005 zatelefonoval Guyi Enrightovi, účetnímu společnosti KPMG Financial Advisory Services na Bermudách, člověk, který se s výrazným britským akcentem představil jako Nick Hamilton a uvedl, že se s ním potřebuje sejít kvůli velmi důležitým věcem.
Během dvou setkání - tvrdí osoba dobře obeznámená s těmito schůzkami - Hamilton vyvolal u Enrighta dojem, že je britským zpravodajským důstojníkem. Sdělil Enrightovi, že potřebuje informace o jednom projektu KPMG, který má podle Hamiltona dopad na britskou národní bezpečnost. Enright, který se narodil v Británii, brzy nato začal ukládat důvěrné dokumenty z auditu do plastových nádob na místech určovaných Hamiltonem.
Nick Hamilton však nebyl agentem tajné služby Jejího Veličenstva a dokumenty se nikdy nedostaly do rukou britské vlády.
Nick Hamilton byl ve skutečnosti Nick Day, kterému je v současnosti 38 let a je bývalým britským agentem a spoluzakladatelem washingtonské soukromé výzvědné firmy Diligence, v jejíž dozorčí radě zasedá například William Webster, někdejší ředitel CIA a FBI. Klientem firmy Diligence nebyla britská královna, ale Barbour Griffith & Rogers, jedna z nejmocnějších lobbistických firem ve Washingtonu. Firma Barbour Griffith zastupovala konsorcium ruských podniků Alfa Group, u jehož arcirivala, fondu IPOC International Growth Fund, prováděla bermudská kancelář KPMG audit.
Problematiku podnikové špionáže dostal na první stránky novin v roce 2006 skandál, do něhož byla zapletena společnost Hewlett-Packard. Metody firmy Diligence, jež BusinessWeek objevil v soudních spisech a při rozhovorech, ukazují, jak daleko mohou zajít někteří lidé z oboru podnikového vyšetřování.

„Přijatelná popiratelnost“.

Aniž by popíral tento popis událostí na Bermudách, Day z Diligence prohlašuje: „Vždycky jsme ctili zákony zemí, v nichž působíme.“ Dodává, že podnikové výzvědné firmy, jako je ta jeho, poskytují neocenitelnou službu. „V podstatě pomáháme podnikům zvládat rizika působení na náročných trzích,“ uvádí Day, „jde o roli, k jejímuž plnění nemají vládní orgány ani potřebné prostředky, ani znalosti.“
Cíl firmy Diligence byl od začátku jasný, i když ani zdaleka ne jednoduchý: infiltrovat do KPMG, aby s předstihem získala informace o auditu v investičním fondu IPOC se sídlem na Bermudách. Konsorcium ruských podniků Alfa Group si přes jednu dceřinou společnost najalo firmu Barbour Griffith & Rogers a lobbisté zase Diligence. Konsorcium Alfa soupeří s fondem IPOC o významný podíl v ruské telekomunikační společnosti MegaFon. „Máme dobrou šanci, abychom v tomto projektu uspěli,“ napsal Day v krátkém interním sdělení firmy Diligence s odkazem na bermudské špionážní úsilí. Ve sdělení, které posoudil BusinessWeek, byl dovětek: „Děláme to způsobem, který umožňuje přijatelnou popiratelnost, a tudíž nedává prakticky žádnou šanci na odhalení.“ Ve sdělení se poukazovalo na to, že podobné operace firmy Diligence už slavily úspěch.
Dle lidí dobře obeznámených s touto operací a s dokumenty zařazenými do soudních spisů týkajících se fondu IPOC a konsorcia Alfa na Britských Panenských ostrovech byla akce zaměřená na KPMG, označena ve firmě Diligence jako „projekt Yucca“, a probíhala po etapách. Nejprve dva zaměstnanci firmy Diligence kontaktovali bermudské kanceláře KPMG, přičemž předstírali, že jsou organizátory právnické konference na ostrově, uvádí osoba, jež tuto operaci dobře zná. Pracovníci firmy Diligence volali sekretářkám KPMG a ptali se jich na fungování kanceláře. Brzy firma Diligence znala jména několika zaměstnanců KPMG, kteří mohli mít přístup k údajům o fondu IPOC. Firma Diligence však chtěla tento seznam zúžit.
Ve sdělení o plánu „projektu Yucca“ se píše, že výzvědná firma původně hledala lidi, kteří odpovídají jednomu ze dvou profilů zdrojů, jež by mohly informace o auditu vyzradit. Jedním osobnostním typem byl „muž ve věku kolem 25 let, který se trochu nudí…, má sklon flámovat, potřebuje hotové peníze, rád riskuje, s oblibou sportuje, líbí se mu ženy, neprojevuje úctu svým nadřízeným, švindluje v souvislosti se svými výdaji, ale je vlastencem“. Druhý osobnostní typ byl ve sdělení popsán jako „mladá žena, která postrádá sebevědomí, má nadváhu, je jízlivá a není upřímná. Utrácí peníze za svůj vzhled, šaty a doplňky. Je bez přítele, má jen povrchní kamarádky a je silně vázaná na svou matku“. Zdá se, že nikdo na seznamu Diligence zcela neodpovídal jednomu z profilů, ale firma se rozhodla pro Enrighta, účetního narozeného v Británii.
Enrightovi brzy zatelefonoval Nick Day z Diligence, který se dle osoby dobře obeznámené se situací vydával za Nicka Hamiltona. Oba se dohodli, že půjdou na oběd poblíž kanceláří KPMG v Hamiltonu na Bermudách. Během oběda Day, který je tmavovlasý a má laskavý úsměv, prohlásil, že úkol, který hodlá Enrightovi svěřit, je přísně tajný a týká se britské národní bezpečnosti. Osoba, jež dobře zná situaci, říká, že Day dále hovořil neurčitě a vůbec se nezmínil ani o fondu IPOC, ani o auditu. Účetnímu sdělil, že bude muset podstoupit základní test britské vlády, aby se zaručilo, že je schopen úkol splnit. Day sestavil oficiálně vypadající - ale padělaný - dotazník s pečetí britské vlády nahoře a požadoval informace o Enrightových rodičích, o jeho odborné průpravě, trestním rejstříku a politických aktivitách. Je to patrné z kopie tohoto dotazníku, kterou posoudil BusinessWeek. Enright požadované informace poskytl.
Dle osoby obeznámené s událostmi se o několik týdnů později oba muži setkali znovu, tentokrát v místním baru. Day, který si stále říkal Nick Hamilton, vyprávěl válečné příběhy z doby, kdy údajně sloužil u Special Boat Service (SBS), speciální jednotky Královského námořnictva pro operace na moři, britského protějšku zvláštní jednotky amerického námořnictva Navy SEALS. Potom stočil hovor na předmět svého skutečného zájmu: co Enright ví o auditu KPMG ve fondu IPOC.
Na základě dokladů v soudních spisech archivovaných na Britských Panenských ostrovech a zdroje informovaného o událostech Enright brzy předával důvěrné dokumenty z auditu včetně přepisů rozhovorů, jež firma KPMG vedla při šetření ve fondu IPOC. Day si vybral skálu na otevřeném prostranství na trase Enrightovy dvacetiminutové každodenní cesty z domova v Elbow Beach do práce a pod ni uložil plastovou nádobu, čímž vzniklo to, čemu špioni říkají mrtvá schránka. Ve stanovenou dobu Enright ukládal do nádoby nový materiál, který si později Day vyzvedával. Jednou nechal Enright dokumenty v úložné přihrádce svého mopedu, který zaparkoval u svého domu. Zaměstnancům firmy Diligence sdělil, kam schoval klíče od mopedu. Když podle osoby obeznámené se situací Enright odjel na výlet, Day si dokumenty vyzvedl.
Dle lidí zasvěcených do událostí Day a firma Diligence přijali složitá preventivní opatření, aby se ujistili, že Enright sám není nasazený nebo podnikový špion. Zaměstnanci Diligence sledovali Enrighta na cestě z jeho kanceláře na každou schůzku s Dayem. Jeden zaměstnanec Diligence byl na každém místě schůzky ještě předtím, než tam oba muži dorazili, aby zjistil, zda Enright nepoužívá kolegy na střežení. Po skončení každého setkání byl Enright sledován až na místo, kam odcházel. Pramen uvádí, že pokaždé, když Day odešel ze schůzky s Enrightem, vedoucí pracovník Diligence provedl postup, jemuž špioni říkají „čistírna“ a pomocí něhož se mělo zjistit, zda Day není sledován. Prošel předepsanou trasu přes několik „zúžených míst“, jež zaměstnancům Diligence umožňovala zjistit každého, kdo by jej mohl sledovat.

Záhadný udavač.

Firma Diligence dostávala za svou práci štědře zaplaceno. Faktura předložená během řízení týkajícího se fondu IPOC a firmy Diligence u federálního soudu ve Washingtonu ukazuje, že Diligence účtovala společnosti Barbour Griffith „za bermudskou zprávu a práci v Německu - o Telecomu“. Na základě dokumentů, jež posoudil BusinessWeek, a rozhovoru s osobou, která je s touto záležitostí seznámena, firma Diligence dostávala 25 000 plus deset tisíc dolarů měsíčně na výdaje. Byla jí vyplacena rovněž zvláštní odměna 60 000 dolarů za získání prvního konceptu auditu KPMG ve fondu IPOC. Celkový výnos Diligence nebylo možné přesně určit.
Tajný „projekt Yucca“ skončil, když někdo - zůstává nejasné, kdo - nechal 18. října 2005 v kanceláři KPMG v Montvalu ve státě New Jersey balík
písemností. Obsahovaly obchodní záznamy a e-maily firmy Diligence s podrobnostmi o „projektu Yucca“.
Dne 10. listopadu 2005 podala společnost KPMG Financial Advisory Services na Diligence žalobu pro podvod a nespravedlivé obohacování u amerického okresního soudu ve Washingtonu. Dne 20. června 2006 byl případ urovnán. Podle osoby obeznámené s urovnáním zaplatila firma Diligence společnosti KPMG 1,7 milionu dolarů.
Dne 15. června 2006 podal fond IPOC u stejného okresního soudu žalobu na firmu Diligence a na společnost Barbour Griffith & Rogers pro spiknutí podle občanského práva, nespravedlivé obohacování a další přečiny. Tento případ čeká na projednání. Mluvčí KPMG Gavin Houlgate se k tomu odmítl vyjádřit a také právní zástupci společnosti z newyorské právnické firmy Hughes Hubbard & Reed. Na otázku o účasti konsorcia Alfa v operaci firmy Diligence odpověděl Kirill Babajev, viceprezident jeho pobočky v Moskvě, v písemném prohlášení toto: „Nejsme… stranou v žádném sporu s fondem IPOC, a proto se v této souvislosti nemůžeme vyjadřovat k fámám nebo spekulacím.“
Nejslavnějším spoluzakladatelem společnosti Barbour Griffith & Rogers je Haley Barbour, který je v současnosti guvernérem státu Mississippi. Barbour z tohoto lobbistického podniku odešel v roce 2003, ještě než operace firmy Diligence začala. Další spoluzakladatel společnosti Barbour Griffith, Ed Rogers, byl jedním z prvních investorů Diligence. Lobbistická společnost pronajala firmě Diligence prostor ve svých kancelářích na Pennsylvania Avenue. Edward MacMahon, právní zástupce společnosti Barbour Griffith, prohlašuje, že firma neudělala nic špatného a že nikdo, kdo k ní v současnosti patří, nemá ve firmě Diligence kapitálový podíl. Osoba obeznámená s firmou Diligence uvádí, že jejími akcionáři jsou předseda představenstva Day, bývalý americký velvyslanec v Německu Richard Burt, Edward Mathias z washingtonské soukromé kapitálové investiční firmy Carlyle Group a buenosaireská soukromá kapitálová investiční skupina Exxel Group. Burt potvrzuje, že je předsedou Diligence, ale o „projektu Yucca“ se odmítá bavit. Mathias potvrzuje, že je investorem Diligence, ale tvrdí, že o událostech na Bermudách nic neví. Skupina Exxel Group uvádí Diligence na své webové stránce mezi společnostmi svého portfolia, na e-mailovou výzvu k vyjádření však neodpověděla.
Není jasné, porušila-li firma Diligence nějaké britské nebo americké zákony. Během rozhovoru ve své washingtonské kanceláři Day prohlásil, že on a jeho firma se vždycky drží v mezích zákona, ale že se od roku 2005 velmi poučili: „Naše organizace se velmi změnila v důsledku toho všeho, čím jsme prošli v posledním roce.“ Podotkl, že firma Diligence „věnovala hodně času výcviku zaměstnanců, pokud jde o to, co smějí a nesmějí dělat“.
V prohlášení pro BusinessWeek ředitel fondu IPOC Mads Braemer-Jensen uvedl: „To, že si konsorcium Alfa najalo firmy Barbour Griffith & Rogers a Diligence, aby proti fondu IPOC použilo nezákonnou a nečestnou pomlouvačnou taktiku, jen ukazuje, že se snaží odvést pozornost od faktu, že kradlo z fondu IPOC. Doufáme, že si toho všimnou americké a bermudské orgány vymáhající právo a že proti konsorciu Alfa podniknou příslušné kroky.“
Guy Enright, který v současnosti pracuje pro společnost Deloitte & Touche v Londýně, odmítl opakované žádosti, aby se vyjádřil ke svému vztahu k Nicku Dayovi a ke své práci na auditu ve fondu IPOC. Podmínky, za jakých Enright odešel od KPMG, nebylo možné zjistit. Po svých setkáních s Nickem Dayem však zjevně neodešel s prázdnýma rukama.
Když v roce 2005 „projekt Yucca“ postupně končil, Day - stále v masce Nicka Hamiltona - věnoval Enrightovi hodinky Rolex v ceně několika tisíc dolarů. Uvádějí to lidé, kteří jsou s tímto darem obeznámeni. Enrightovi bylo sděleno, že jde o výraz díků britské vlády, ale i tento dárek byl od firmy Diligence. Velké konexe Diligence, která o sobě tvrdí, že je „firma z oboru shromažďování důvěrných informací a řízení rizika“, má rozsáhlé politické a obchodní styky. Na webové stránce firmy je uvedena dozorčí rada, mezi jejíž členy patří:

MICHAEL HOWARD
Bývalý lídr britské Konzervativní strany.

EDWARD MATHIAS
Generální ředitel soukromé kapitálové investiční firmy Carlyle Group.