Je normální, když významní politici tráví dovolené s vlivnými lobbisty a byznysmeny? A jak takové důvěrné vazby ovlivňují českou politiku a přidělování státních zakázek? To jsou otázky, které otřásají médii i veřejností těsně před podzimními sněmovními volbami.
Autor: MF Dnes
Fotky a video, na nichž jsou vidět rozesmátí politici ve společnosti lobbistů a byznysmenů v italském Monte Argentariu, vyvolaly těsně před předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny aféru, která zastínila všechny ostatní problémy včetně hospodářské krize. Objevují se stále nové informace i spekulace, kdo s kým se na malebném polo-ostrově v Toskánsku potkal, kdo platil luxusní ubytování v rozlehlé vile a komu vlastně patří, o čem se jednalo na jachtách a kdo a proč vlastně kompromitující snímky pořídil. Na různých fotkách jsou zachyceni čeští politici včetně bývalého premiéra a šéfa ODS Mirka Topolánka nebo bývalého ministra Aleše Řebíčka ve společnosti šéfa polostátní společnosti ČEZ Martina Romana a lobbisty stejné společnosti Vladimíra Johanese. A to navíc krátce poté, co sněmovna přiklepla firmě ČEZ desítky miliard korun na bezplatných emisních povolenkách.
Média se proto oprávněně ptají, zda je to opravdu jen nevinná náhoda, jak tvrdí všichni, kteří se v italském Toskánsku sešli, nebo zda se místo na Úřadu vlády, ministerstvech a v parlamentu o významných otázkách rozhoduje na tenisových kurtech, golfových hřištích, jachtách a filmových festivalech.
Neoestébácké metody bývalých zpravodajců
Také řada politiků chování špiček největších politických stran kritizuje. „Je rozdíl, když se bývalý premiér setká s šéfem ČEZ Martinem Romanem v saku u kávy v Praze, nebo tráví na jachtě se svými rodinami společně volný čas. Pak je legitimní otázka, jestli je jejich politické rozhodování skutečně transparentní a profesionální,“ upozorňuje úřadující předseda Strany zelených Ondřej Liška.
Sociální demokraté označili setkání Topolánka s lobbisty v Toskánsku za důkaz, že svržený Topolánkův kabinet je prolezlý korupcí. Jenže sama sociální demokracie má v tomto případě máslo na hlavě. V Itálii se s lobbisty sešel i její bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, který byl jedním z iniciátorů zákona, díky kterému získají české elektrárenské firmy bezplatně emisní povolenky v hodnotě 68 miliard korun. A snímky distribuoval sociálním demokratům blízký bývalý šéf rozvědky Karel Randák a pořídil je zřejmě jeho podřízený a bývalý důstojník tajné služby Petr Bakeš. Oba figurovali také v kauze hotelu Savoy, z něhož unikla videonahrávka se záznamem schůzky lobbisty Miroslava Šloufa a prezidentova kancléře Jiřího Weigla, na níž se sešli před volbou prezidenta republiky.
Expremiér Mirek Topolánek prohlásil, že „neoestébácké metody dvacet let po revoluci ohrožují samu podstatu demokracie“. Ale znepokojuje to i ty, kteří nebyli aférou pošpiněni.
Je třeba vytvořit jasná pravidla
Rozpačití z jednání vrcholných politiků jsou i čeští podnikatelé. Někteří se k aféře nechtěli raději vůbec vyjadřovat. „Nevím, co bych řekl. Já trávím dovolenou se svou rodinou, v životě jsem na ní nebyl ani s politiky, ani se svými dodavateli nebo odběrateli,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
Prezidentovi Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeňkovi Juračkovi kontakty politiků s lobbisty a šéfy firem nevadí. „Myslím, že vyjednávání o státních zakázkách se vede jinde než na jachtách. A dělají to představitelé všech stran,“ tvrdí. Ale připouští, že osobní kontakty o dovolené mohou vyvolávat podezření nebo spekulace. Podle spolumajitele firmy Elmarco Ladislava Mareše mohou být takové kontakty dokonce prospěšné, ale i on připouští, že někdy mohou být zneužitelné.
„Na žádnou jachtu jezdit nemusím. A už vůbec ne proto, abych leštil kliky. Můj byznys mi dovolil míru takové osobní svobody, že nemusím dělat věci, které nechci,“ uvádí Václav Novák, spolumajitel investiční společnosti M.L. Moran.
Bývalý šéf Hospodářské komory a současný kandidát TOP 09 Jaromír Drábek říká, že kontaktům politiků s podnikateli se při různých pracovních i společenských příležitostech nedá zabránit. „Ale je třeba posuzovat konkrétní vztahy,“ dodává. Připomíná, že se několik let zatím marně diskutuje o legislativním vymezení lobbistů.
Většina podnikatelů nakonec připustila, že důvěrné vztahy politiků, lobbistů a byznysmenů vyvolávají podezření. Mnozí byli i velmi kritičtí, padala slova o ostudě nebo přímo korupci. Přinejmenším není možné vyloučit, že osobní vazby mohou politická rozhodování ovlivnit. Ale kritici nechtěli, aby jejich jméno bylo zveřejněno, protože se obávají, že by jejich kritika mohla mít pro ně negativní následky.
Politika a byznys mají být odděleny
Podle bývalé předsedkyně Unie svobody Hany Marvanové, která je dnes advokátkou, podlamuje takové chování politiků poslední zbytky důvěry veřejnosti. „Budí to dojem, že volby jsou jen divadlem, protože o politice nerozhodují voliči, ale různé ekonomické skupiny, které dokáží politiky ovlivnit. Propojení ekonomických zájmů a politiky je už daleko za únosnou hranicí,“ říká Marvanová. Politická kultura v Česku je podle ní čím dál horší. „Když si vzpomenu na aféry s tituly, kvůli nimž se odstupovalo před několika lety z funkcí, tak to byla prkotina proti tomu, co se děje dnes,“ připomněla případ někdejšího předsedy ODA, právníka Jana Kalvody, který odešel z politiky, když se provalilo, že neoprávněně užíval titul JUDr. Podle Hany Marvanové je toskánská aféra důkazem, že by měl být přísněji upraven zákon o střetu zájmů a stanovena jasná pravidla lobbingu. „V této oblasti máme co dohánět. Politika a byznys musejí být důsledně odděleny,“ dodává Marvanová.
