Delegáti poklábosí, pak se trochu pohádají při volbách funkcionářů a nakonec stejně rozhodne majitel
První sjezd hnutí ANO od uchopení moci vyvolává pochopitelně značný zájem širší veřejnosti, než je fanklub Andreje Babiše. Strana, která aspiruje na pozici dominanta české politické scény, totiž stojí před rozhodnutím, zda zůstane fakticky nepolitickým hnutím fungujícím jako mocenská základna pro Andreje Babiše a jeho věrné zaměstnance z Agrofertu, nebo se posune k fungování běžné partaje, jakých je po českých luzích a hájích kupa.
Asi všem pozorovatelům je dopředu jasné, jak to dopadne. Prostě jako správně řízená valná hromada. Delegáti přátelsky poklábosí, pak se trochu budou přít u voleb funkcionářů a nakonec stejně bude o všem rozhodovat majitel, jak to nakonec v každé holdingové struktuře chodí. Je asi nepředstavitelné, že by se Andrej Babiš při třech proběhlých výměnách ministrů za ANO bavil nějak vážně o kvalitě jejich práce či o jejich nástupcích s vlastními poslanci, natož s lidmi z regionů, odkud tyhle odcházející i přicházející persony jsou a kde by měly mít nějakou politickou podporu. Babiš se ani netají tím, že to považuje za výhodu. A mezi těmi, kteří ho považují za nejmoudřejšího, nejnezkorumpovatelnějšího a nejschopnějšího ze všech lidských bytostí a možná i bytostí nadpozemských, to ani jinak být nemůže.
Ono je třeba přiznat, že vláda silné ruky v partaji nastupující k moci je nutná, aby byly udrženy na uzdě celkem přirozené pudy lidí hledajících výtah do patra s miliardovým rautem na státní útraty. Na partaj rozdělující úřady a posty ve státních firmách se nepochybně lepí řada lidí, jimž o nic jiného nejde, a tento stav nepochybně ještě nějaký čas potrvá. Ale všechno má své meze.
Především je brutálně omezena šance nových a talentovaných lidí udělat politickou kariéru ve stínu mocného vůdce obklopeného houfem věrných zaměstnanců a letitých byznysových souputníků. Důsledkem toho je hluboká personální krize hnutí, které odpovídá i kvalita a politická kompetence nově vybraných ministrů.
Je otázkou, jak dlouho je možné tento způsob řízení strany udržovat při životě. Zvláště když nyní řada členů ANO zasedá v samosprávách a dělá nějakou praktickou politiku, při níž se na to, co se děje v Praze na Chodově, nemusí až tak ohlížet. To, co tahle parta provedla s karlovarskou radní Ivetou Hejnovou, která si dovolila mít názor, je sice lekce, která by měla potenciálně vzpurné členy držet při zdi, ale ta nebude fungovat navždycky a hlavně silně poškozuje kredit hnutí před vlastními, stále ještě velmi oddanými a věřícími voliči.
Samozřejmě pokud má hnutí sloužit k naplnění obchodních zájmů Agrofertu a dalších firem vlastněných Andrejem Babišem, není nutné se těmito „politickými detaily“ příliš zabývat. Mouřenín posloužil a může jít.
Ale o tom se na nadcházejícím sjezdu ANO určitě diskutovat nebude. Jednotu si totiž členové ANO rozvracet nenechají. Zvláště, když potřebují klid na práci. A čím déle jim to tak vydrží, tím dříve se dočkáme toho, že ten klid od nich budeme mít my ostatní.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
