Bývalý manažer penzijního fondu bude dohlížet na připojištění
V době, kdy kvetou akáty, Jaroslav Šulc obvykle sedí u vody. Je totiž období úhořů. Letos si sedl nad spisy. Minulý týden nastoupil do funkce náměstka ministra financí. Na starost má cenovou politiku, Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění a státní dozor nad sázkovými hrami a loteriemi.
Střídá tak ve funkci Miloslava Hejnáka a je už čtvrtým vyměněným náměstkem po odchodu Pavla Mertlíka. Sám říká, že k práci svého předchůdce nemá vůbec žádné výhrady. Úřad pracuje dobře, nikde nehrozí padání nějakých kostlivců ze skříní. Na otázku, proč Jiří Rusnok přepřahá prakticky rok před volbami, odpovídá, že právě proto, že je rok před volbami a je nutné zvládnout ještě mnoho práce. Ministr nemá čas zkoumat, zda si s klíčovými lidmi na ministerstvu porozumí tak, jak je třeba. Proto hledá spolupracovníky, které zná, a dobře ví, co od nich může čekat.
S Jaroslavem Šulcem se zná už hodně dlouho. V první polovině osmdesátých let, kdy byl nový náměstek odborným asistentem na Národohospodářské fakultě pražské VŠE, tento obor studoval i současný ministr. Jejich cesta byla společná i v dalších letech. Rusnok nastoupil na Státní plánovací komisi do zaměstnání a Šulc tam pobýval na dlouhodobé stáži. Spolu také přešli na ministerstvo pro strategické plánování do oboru makroekonomických analýz a prognóz. Když ministerstvo zaniklo kvůli silnému odporu Václava Klause ke všem podobným institucím, jejich cesty se rozdělily. Jiří Rusnok šel dělat analýzy a prognózy na Českomoravskou komoru odborových svazů k Vladimíru Petrusovi a později Richardu Falbrovi. Jaroslav Šulc nastoupil jako novinář do ekonomického týdeníku Profit, který založil jeho kolega z fakulty Michal Voráček. Vydržel tam čtyři roky a díky tomu má mezi ekonomickými novináři pěknou řádku dobrých známých.
V roce 1995 však přišla nová výzva. Byl schválen první zákon o penzijním připojištění a začaly vznikat první penzijní fondy. Šéfové tehdejší Agrobanky si Jaroslava Šulce vybrali do managementu jejich Všeobecného vzájemného penzijního fondu. Nastoupil do funkce ekonomického náměstka. Rok na to byl pověřen přípravou vyjednávání o fúzi s Vojenským otevřeným penzijním fondem. Ten byl největší na trhu. Z fúze sešlo, protože se Agrobanka dostala do problémů. Nakonec z toho byla změna místa. „Vyjednával jsem tak tvrdě, že mi Petr Illetško nabídl stejnou pozici ve VOPF, říká Šulc. Protože Illetško je zároveň předsedou Asociace penzijních fondů, přibyla Šulcovi i práce v asociaci.
Pozvání do nového týmu na ministerstvu financí znamená vlastně přechod na druhou stranu hřiště. Šulcem řízený úsek právě pracuje na dopracování legislativního základu pro penzijní připojištění. Velký a rozhodující krok byl učiněn před dvěma lety, kdy byly uzákoněny daňové úlevy pro jednotlivé účastníky i pro zaměstnavatele přispívající svým zaměstnancům, jak uvedl nový náměstek. Právě zaměstnavatelé nyní přispívají již čtyřem stům tisícům lidí a nyní nastal čas vyhodnotit zkušenosti a prohloubit účast podniků na penzijním zabezpečení zaměstnanců. Ministerstvo financí v tomto směru připravuje novelu zákona o připojištění, zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí přímo nový zákon o zaměstnaneckých penzijních fondech. Šulc by byl raději, kdyby firmy, nebo i několik firem dohromady dostalo možnost provozovat své vlastní penzijní plány v rámci existujícího systému. Novela by zároveň měla posílit regulaci celého odvětví, aby se již neopakoval případ fondu VIVA. Není to podle náměstka vůbec nereálné přání. Dokládá to příkladem Thalie, která zmizela ze seznamu penzijních fondů zcela potichu, protože zde nikdo z klientů nepřišel ani o korunu. Koncentrace penzijních fondů bude nepochybně pokračovat a vložené prostředky je třeba ochránit. Nejde o malé částky. Lidé mají ve fondech necelých padesát miliard korun, přičemž stát přispěl deseti miliardami formou příspěvků. Na to, zda v rámci změn regulačních pravidel skutečně dojde k vyčlenění dozoru z ministerstva pod křídla Komise pro cenné papíry, nemá Šulc zcela jednoznačný názor. Je to jedna z uvažovaných variant, která má své výhody i nevýhody.
Chůzí po tenkém ledě je dozor nad sázkovými hrami a loteriemi. „Setkáváme se někdy s těžko řešitelnými problémy. Dostaneme například žádost o povolení provozu kasina od společnosti vlastněné lidmi ze tří balkánských zemí, a když je prověřujeme, zjistíme, že je policie podezřívá ze závažné trestné činnosti včetně organizování obchodu s drogami. Zatím však mají čistý rejstřík a my bychom měli být povinni jim povolení vydat. Jinak nás mohou žalovat. Úprava zákona je přitom velmi obtížná. Sázkařské a hráčské firmy jsou schopny velmi účinně lobbovat. V případě, kdy dáme návrh zákona do Parlamentu, tak to může skončit místo zpřísněním regulace jejím naprostým rozvolněním, obává se náměstek.
I v další agendě zbývá ještě mnoho dodělat, a tak na ryby mnoho času nezbude. Tohoto koníčka si Jaroslav Šulc pořídil po první srdeční slabosti a stihl s ním projet spoustu zemí světa. Tahal například mnohakilové sibiřské pstruhy z křišťálových řek Mongolska. Přitom sám moc ryb nesní. Z toho metráku, který za rok naloví, většinu rozdá, a co nakonec zbude, sežerou kočky. „Mám jich na chalupě asi sedm, říká Šulc.
