Pražští politici budou muset definitivně rozhodnout o ústřední čistírně odpadních vod. Do konce roku 2017 musí začít fungovat
Vždycky, když na pražskou radnici nastoupí noví politici, nechají si o čistírně povyprávět, večer si oblečou společenský šat a až se vrátí z mejdanu domů, s klidným svědomím vypustí své dusíkaté exkrementy do řeky. A tím to skončí, říká s trochou nadsázky jeden z pamětníků, který sleduje osudy Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově. Současná politická reprezentace už ale bude muset přejít k činům. Přestože se tváří, že se nenechá tlačit do kouta a stále zvažuje několik variant, příliš velký manévrovací prostor nemá. Ani čas.
K definitivnímu rozlousknutí pražského splaškového evergreenu se snaží politiky popohnat i Česká inspekce životního prostředí, která zahájila s Prahou správní řízení. Jako limitní termín určila před týdnem 15. prosinec 2017. Pokud ani poté nebude Praha plnit normy pro čistotu vody, může jí začít sázet každý den pokutu jeden milion korun. Ministerstvu životního prostředí zřejmě došlo, že pokud přestane Evropská unie tiše tolerovat vypouštění téměř dvojnásobné množství dusíku do Vltavy, než kolik povoluje norma, sankce by dopadly na stát. Nikoli na Prahu.
Máme vítěze Ani poslední částečná modernizace v roce 1997 nedostala trojskou stařenku z 60. let zdaleka do kondice, která by mohla uspokojit unijní a tuzemské požadavky na čistotu vypouštěných vod. Čistička dojíždí i kapacitně. Při silnějších deštích teče voda po mechanickém předčištění rovnou do řeky a Pražská vodohospodářská správa (organizace města zřízená pro správu vodohospodářské infrastruktury) už nedovoluje další připojování bujaře se rozvíjejících periferií Prahy, což ale na druhou stranu znamená stamilionové investice do výstavby pobočných čistíren.
Loni v září už to vypadalo, že se kýžený okamžik blíží. Soutěž na výstavbu nové vodní linky na Císařském ostrově neprovázela žádná medializovaná podezření z účelové manipulace jako například odpadkový tendr.
Přihlásila se tři konsorcia firem, z nichž město vybralo sdružení SMP, Hochtief, Degremont a WTE s nejnižší cenou 6,2 miliardy korun. Praha se poměrně pokrokově rozhodla zadat zakázku tzv. žlutým FIDIC, což je způsob v Evropě obvyklý, u nás zatím nikoli. Zjednodušeně řečeno Praha nadefinovala požadované standardy díla a parametry, které má čistírna po uvedení do provozu splňovat. Ostatní je na zhotoviteli, čímž na něj přenesla velkou část rizik. Projekt dostane dodavatel ve stadiu územního rozhodnutí, získat stavební povolení stejně jako kolaudační rozhodnutí je opět na něm. Musí dodržet stanovené termíny, které počítají s dokončením díla v roce 2017. V té době ostatně vyprší platnost územního rozhodnutí. Čistírnu musí dodavatel rok provozovat, aby dokázal, že funguje tak, jak si město vymínilo.
Studený bruselský střik Už v lednu ale bylo jisté to, o čem se dávno spekulovalo: Praha na čistírnu nedostane šestimiliardovou dotaci z Bruselu. Poradní organizace Jaspers, kterou si najala Evropská investiční banka, dala k projektu nesouhlasné stanovisko. O dva měsíce později ministerstvo životního prostředí potvrdilo, že žádost unii nepředloží. Mezitím se vyměnila pražská reprezentace a posílený primátor Bohuslav Svoboda shledal některé výtky poradců natolik závažné, že se rozhodl ustanovit k čistírně expertní skupinu a celý projekt přehodnotit.
Skupina měla za úkol dodat odborné podhoubí, ze kterého by mohlo vyrůst politické rozhodnutí. Experti z organizace Jaspers totiž zdůvodnili své negativní stanovisko nejen dlouhodobou provozní smlouvou s firmou PVK z francouzského koncernu Veolia – Praha prodloužila v roce 2006 s PVK smlouvu na provozování infrastruktury až do roku 2028 za podmínek, které by vydaly na samostatný článek – jak se všeobecně očekávalo.
Kritizovali i předimenzovanost nové čistírny, její vysoké náklady a nedostatečné zvážení jiných variant.
Komise rady města složená ze šestnácti expertů a zástupců města zvažovala osm možných variant. Pro laika jsou ale rozlišitelné snad pouze tři. Vlastně čtyři. Poslední scénář obnáší nicnedělání a placení pokut. Takové rozhodnutí by ale zřejmě svou osobou žádný soudný politik nezaštítil. V úvahu přichází možnost dát pokyn konsorciu, aby zahájilo práce na dokumentaci pro stavební povolení.
To se jeví jako nejjednodušší a nejrychlejší varianta s nejmenším počtem neznámých.
Představitelé města ovšem chtějí využít tristní situace na stavebním trhu a nedat zakázku z ruky „zadarmo“. S vítězným konsorciem vyjednávají už několik měsíců o snížení ceny. Firmy nalezly v projektu možné technické úspory ve výši 350 milionů korun, město akceptovalo návrhy za 290 milionů korun.
Teď má vítěz tendru za úkol snížit cenu vzhledem k tomu, že ceny stavebních prací klesly během posledních dvou let o několik procent, nebo prostě slevit ze svých marží. Jenomže 40 procent projektů tvoří technologie, kterou mají dodat zahraniční partneři. Nakolik se bude Praze líbit návrh stavebníků, by mohlo být jasné během prosince.
Možná i z taktických důvodů si představitelé Prahy pohrávají s myšlenkou nechat ověřit zvolenou technologii a znovu posoudit a revidovat existující projekt. A vyhlásit novou soutěž. Jenže Praha je limitována stanoviskem EIA a územním rozhodnutím k vyprojektované čistírně, v jejichž rámci by se mohly odehrávat jen dílčí změny. Získat nové územní rozhodnutí na podstatně jiný projekt by se za současného stavu legislativy rovnalo zázraku.
Třetí zvažovaná alternativa znamená zapomenout na novou čistírnu a totálně zrekonstruovat tu starou. Právě nedostatečné rozpracování této varianty Praze vyčetla organizace Jaspers. Tuto myšlenku ale Praha opustila už v roce 2004 (zvažovaných variant bylo celkem 26 včetně vymístění čistírny mimo město), prý by byla dražší. Nikdo také nedokázal vyřešit problém, který by znamenaly splašky občas volně proudící do Vltavy. Jak by na produkty milionu Pražanů v Moldau zareagovali Němci, je docela zajímavá představa. Na zásadní rekonstrukci staré linky by navíc bylo podle nového stavebního zákona pravděpodobně potřeba nové územní rozhodnutí, takže do hry opět vstupuje faktor času.
Čekání na verdikt Expertní komise města měla za úkol vypořádat se i s výtkami organizace Jaspers a dát odpověď na to, zda je současný projekt nové čistírny skutečně nadsazený a předražený.
Jaspers projektu vytýká, že je dimenzován na 2,2 milionu obyvatel, přičemž Praze by i s rezervou postačila kapacita 1,6 milionu. Domácí oponují tím, že hodnota 2,2 milionu obyvatel je spočítána pro denní špičkové maximum, přičemž roční průměr je skutečně dimenzován na 1,6 milionu Pražanů. Zároveň argumentují tím, že pokud Praha zachová navrhovanou kapacitu, sníží se náklady na rekonstrukci staré linky, která převezme zpět pouze 40 procent splašků, nikoli 60 procent, jak se uvažovalo. Podle názoru organizace Jaspers je také nová čistírna až o 30 procent dražší než srovnatelné projekty v zahraničí. Praha naopak tvrdí, že čistírny v Bruselu, Kodani nebo ve Varšavě byly dražší než pražský projekt.
V tom nejdůležitějším – jak dál na Císařském ostrově – zatím ale komise verdikt nevynesla.
Její pracovní skupina se pouze shodla, že by se měla postavit nová čistírna. S tím, že se okleští projekt rekonstrukce té staré a zároveň se zjednoduší navrhovaný systém přivaděčů a pobočných labyrintů, které měly původně ústit do nové obří nádrže s přečerpávací stanicí. Jednodušší řešení by v budoucnu znamenalo více než miliardovou úsporu.
Sbírka na čističku Celkové řešení čistírny totiž zdaleka nekončí tolik diskutovanou novou linkou. Následovat musí kromě rekonstrukce přivaděčů a staré čistírny i řešení kalového hospodářství. Proto se někdy mluví o 20 miliardách korun. Kaly ale nejsou v tuto chvíli na pořadu. Ministerstvo životního prostředí loni v rámci projednání EIA zabilo plánovanou variantu jeho přemístění do obce Drasty a město nyní počítá s tím, že bude až do roku 2025 využívat existující vyhnívací nádrže na Císařském ostrově. Ty mimochodem fungují jako výkonná bioplynka, která denně vyprodukuje pět megawattů, kterými pokryje 75 procent energie pro celou čistírnu. Částečně vysušená hmota se odtud vozí na skládku do Benátek nad Jizerou. Už se rodí evropská směrnice, která bude nutit k energetickému využívání kalu místo jeho ukládání na skládku. Ale to už je jiná pohádka.
Po verdiktu o čistírně čeká pražské politiky jiný úkol. Budou pro ni muset najít peníze, které v rozpočtu nejsou a nejspíš ani nebudou. Mluví se o tom, že část příjmů ze zvýšení vodného a stočného – příští rok by mělo jít o 11 procent – by šla na speciální účet pro novou čistírnu. To se ale úplně nezamlouvá PVS. „Peníze jsou potřeba nejen na čistírnu, vodohospodářská infrastruktura je podinvestovaná jako celek. Ročně řešíme až 4,5 tisíce havárií,“ říká ředitel PVS Petr Žejdlík. Do obnovy trubek ročně proudí zhruba miliarda korun, potřeba by byly miliardy dvě. Město si pravděpodobně bude muset vzít alespoň částečně komerční úvěr, pokud nekývne na nabídku PVK na finanční spoluúčast na nové čistírně.
Po nové lince musí následovat rekonstrukce přivaděčů a staré čistírny i řešení kalového hospodářství
O autorovi| Hana Boříková • borikova@mf.cz
