Dnes ministerstvo spravedlnosti tlačí koncept, podle něhož by se měla odpovědnost firem maximálně rozšířit, a vyjmuty by měly být jen velmi specifické trestné činy typu vraždy novorozence. Pochopitelně sředem pozornosti jsou především trestné činy kolem korupčního chování.
Sankce pro firmy jsou velmi tvrdé, včetně jejich likvidace. Přes neustálé přitvrzování legislativy však neexistuje žádná analýza dosavadního fungování tohoto institutu a firmy ani netuší, co by měly činit, aby nepáchaly trestnou činnost pokaždé, když nějaký manažer provede lumpárnu.
Libovůle pro žalobce a policisty
Je zcela na libovůli státních zástupců v takových případech obvinit, či neobvinit i firmu. V civilizovaných právních systémech přitom je ctěna zásada předvídatelnosti a k podobným právním normám existují speciální prováděcí předpisy. U nás si zakládáme zřejmě na pravém opaku a prostoru pro libovůli státních zástupců a policistů.
Což vytváří prostor pro korupci zcela jinou a mnohem nebezpečnější. Trestní stíhání právnických osob tak může být u nás byznysem snadno zneužitelným v konkurenčním boji a při vyřizování si účtů.
Čekat v této souvislosti na to, až praxi státních zástupců nastaví mantinely judikáty soudů, může nejen trvat dlouho, ale i vážně poškodit podnikatelský sektor v zemi a všechny nás ochudit.
Návrh Marie Benešové možná není úplně ideální, ale zákonodárci už opravdu nepřijatelně dlouho dluží firmám legislativní vysvětlení toho, kde začíná a kde konči jejich trestní odpovědnost a tu diskusi by nemělo diskvalifikovat to, zda ten, či onen pracoval pro Metrostav, či Agrotec Andreje Babiše.
Čtěte další komentáře autora:
