Chata Nové Hamry v Krušných Horách kousek od Karlových Varů vypadá, jako by vyrůstala přímo z lesa. Nenechte se ale zmást, originální stavba není dílem přírody. Pochází z dílny architektonického studia NEW HOW, za kterým stojí dvojice mladých architektů David Zámečník a Filip Havliš. Patří rodině prvního z nich, který se rozhodl splnit si dětský sen o klukovském světě ve větvích stromů a stavění letadel. Navrhl třípatrový dům, připomínající siluetou věž a barvou lesní stíny. Dovnitř schoval několik detailů, které zdánlivě bojují s gravitací.
Na místě původně stál starý německý dům, kam rodina Zámečníkovy ženy dlouhá desetiletí jezdila na dovolenou. Jak se do ní zakusoval zub času, postupně přestala odpovídat požadavkům na bydlení. Rodina se rozhodla ji strhnout a postavit zde úplně novou budovu.
„Moje první myšlenka byla, že na tom místě musí být věž. Je tam nádherný výhled směrem do údolí přes louku na protější svahy. Tady je nejkrásnější výhled na sever a z výšky vypadá všechno lépe. Proto už kluci lezou na stromy. Barák není nábytek, čili vzniká na to místo. Věž byla intuitivní rozhodnutí, když jsem poprvé přijel,“ vysvětluje David Zámečník.
Představu o stavbě ve formě věže měl David Zámečník od samého počátku. Foto: Wolfgang CroceTři patra vysoký hranatý objekt díky své struktuře splývá se starými smrky na pozadí. Propojení s přírodou je pro architekta Davida Zámečníka obzvlášť důležité. Při návrhu se inspiroval divokým charakterem Krušných hor, kde ze země trčí veliké šedé zuby čedičových skal a kde kopce pokrývají stříbrné smrky s drsnou kůrou v tisících odstínů šedi. Rozhodl se vzít atmosféru fascinující krušnohorské krajiny s sebou do chaty. „Od začátku bylo jasné, že fasáda a střecha domu by měla být pokryta hliníkem ve tmavé barvě. Kov sem prostě patří, je to bezúdržbový materiál. Celá estetika je klukovská, nechtěl jsem historizující ani romantickou chatku,“ říká autor.
Povrch opatřil hrubou strukturou, aby evokoval dojem naolejovaného černého dřeva. Terasu pak zdobí dřevěné laťování v přírodním odstínu modřínového dřeva.
Mezi balvany
Dům si s přírodou rozumí tak skvěle, že se téměř ztrácí ve stínech lesa, na jehož okraji stojí. Na zahradě okolo Zámečník nechává trávu a stromy volně růst. Místo plotu pozemek ohraničuje val z kamenů, typický pro zdejší oblast. „Ze země tu všude lezou balvany. Dřív je zemědělci vždycky nechávali na okraji pozemku, aby tu vůbec něco rostlo,“ vysvětluje.
Chata nabízí užitnou plochu 140 metrů čtverečních. Vnější podobu domu architekt navrhl na základě promyšleně komponovaných interiérových scén. Skutečnou výzvu ale představovalo vytvořit architekturu, který zároveň odolá rozmarům horského počasí. Dům se bude používat v průběhu celého roku, a tak je třeba, aby se v něm člověk cítil pohodlně v jakémkoliv ročním období. Tradiční rozdělení na stěny a střechu ustoupilo jasnému tvaru.
V chatě může přespávat až deset lidí. Foto: Petr PolákStřecha a zdi spolu splývají a tvoří aerodynamický špičatý tvar s prudce skloněnou střechou, mající stejnou strukturu jako stěny. Díky tomu se obyvatelé chaty nemusí bát váhy sněhu na střeše ani toho, že by tající rampouchy padaly na terasu. Sklon střechy zasahuje do dvou pater, ve kterých najdeme podkrovní místnosti se střešními okny. „Myšlenka ‚rozhledny‘ zároveň určuje výšku domu zevnitř. Měla by spíše připomínat věž než dům a měla by sloužit také jako úkryt,“ říká Zámečník.
Každé z pater má odlišný charakter a využití. Nahoře upoutá dva a půl metru široké čtvercové okno s výhledem na vrcholky stromů a západočeskou krajinu. Místnost slouží jako ateliér. Tento prostor se nese ve znamení relaxace a hledání inspirace. Architekt chtěl vytvořit místo, kde mohou myšlenky létat.
V prvním patře navrhl otevřenou galerii a ložnice. V chatě může naráz přespávat až deset lidí ve třech oddělených pokojích, protože autor plánuje na chatu zvát širokou rodinu a kamarády. Je tu obrovské okno směrem na sever, kde se dá sedět, což je další z pohádkových koutů chaty: „Když sedíte v okně, cítíte se jako v krabici, která je otevřená do údolí.“
V přízemí se všichni schází a baví. Je zde kuchyně a obývací pokoj s mohutným krbem a vstupem na terasu. S prvním patrem ho propojuje síť, která překlenuje otvor ve stropě nad jídelním stolem.
Únik z všedního dne
„Pro mě je chata pohádkový svět. Utíkám tam ze všedního dne a neberu tam každého, je to svět mých dětských snů a fantazií,“ přiznává architekt. „Proto je z domu věž, i když to nemá racionální vysvětlení. Možná je to raketa. Druhá věc byl otevřený prostor se sítí. Když ležíte na síti, máte pocit, že létáte. Se synem tam posloucháme pohádky. Je to klučičí sen o tom, že jste vylezlí na stromě, kde máte svůj svět. V domě se potkávají různé moje představy, touha létat. Je to forma překonání gravitace, odpočinkové místo, kde si člověk může číst.“
Budova stojí poměrně izolovaně od civilizace, a tak musí být z velké části soběstačná. Zatím se tu vytápí krbem a elektřinou. Zámečník říká, že do budoucna plánuje přidat na střechu fotovoltaiku a na severní svah turbínu, která bude vyrábět elektřinu.
Nové Hamry nejsou Zámečníkovou první horskou chatou. NEW HOW už navrhovalo podobné budovy pro Krkonoše nebo Vysoké Tatry. Nákres Nové Kežmarské chaty na Slovensku mu přinesl vítězství v prestižní mezinárodní architektonické soutěži. Navrhovat chatu pro sebe pro něj ale bylo ze začátku komplikované. Měl z toho schizofrenický pocit, protože nemusel nikoho přesvědčovat, ale zároveň bylo těžké se od návrhu oprostit. Jelikož neměl žádného oponujícího klienta, vznikla spousta variant: „Člověk od toho má velká očekávání, protože nechce tu šanci promarnit.“
