(EURO 49/2006)
Vývoj světové ekonomiky dělá hluboké vrásky různým světovým odborníkům. Tím se naše politická scéna příliš nezabývá. Pro stranické spory nezbývá příliš času ani na řešení důležitých vnitroekonomických problémů. Ty ale také nelze - zejména z perspektivního hlediska - z tohoto globálního rámce vyloučit. Nicméně o nebezpečí rychle rostoucího vlivu ze strany Asie se například téměř nemluví. To ale nespočívá (alespoň zatím) ve vojenské hrozbě či přemíře levného textilu. Hlavní hrozbu lze však vidět v ohromném inteligenčním potenciálu, jenž neustále roste. Problémy související s mondializací (a nejen s ní) budou totiž moci řešit pouze země, které budou stát na vítězné straně „války mozků“. Ta ale, zdá se, na naše území ještě nepronikla, jak dokazují priority politiků. Občasným zábleskem naděje jsou analýzy odborníků, kam lze zařadit i článek Pavla Párala. Výstižně dokládá, proč lidé raději sedí doma na sociálních dávkách, než by sháněli práci. Bohužel hned v následujícím rozhovoru s Petrem Nečasem klade otázky příliš taktně, způsobem, které tomuto politikovi umožňují budit zdání, že on za současný stav nemůže.
Skutečnost je samozřejmě jiná. Nečas (ani jiný jeho spolustraník) nedokázal coby dlouholetý významný oponent politiky sociální demokracie za celou éru podat argumenty alespoň tak přesvědčivě jako Páral. Výsledkem je pak volební pat. Za ten sice můžeme všichni, ale nejvíce politici, kteří nejsou ovlivňováni propagandou. Navíc ji sami připravují a bohužel je to často i jediný způsob „spolupráce“ s občany. Paradoxní ale je, že nesou menší důsledky než ti, které zastupují. Navíc se zdá, že se političtí soupeři dokážou rychle dohodnout v případech, kdy je ohrožena jejich kariéra. Proto v Páralově analýze možná chybí zdůraznění této skutečnosti. Peníze, které se dají těm, kteří si je zaslouží nejméně, chybí pro potřebnější. Věda pak stojí stranou více, než je nezbytně nutné. Řešení sice nenalezl ani Platon, který je znám tím, že na demokracii rezignoval, ale určité řešení existuje.
Základní podmínku – vědět a srozumitelně předat i složité ekonomické problémy voliči – týdeník EURO splňuje v míře více než dostatečné. Minimálně tedy potěší zasvěcené. Problém je v tom, že k prosazení nezbytných změn není okruh čtenářů dostatečně veliký. Je proto třeba hledat spojence mezi všemi elitami ekonomické obce (ekonomické fakulty i praktické hospodářské instituce), což by za příslušné medializace mohlo politiky varovat, že jsou nahraditelní. A to by mělo platit i pro jiné obory, v daném případě bude asi nejblíže právo. Vzhledem k přemíře přijatých legislativních zmetků je i „právní obec“ příliš klidná.
František Mrázek
drmrazek@seznam.cz
