Náklady soudního řízení, které vzniknou stranám sporu, jsou následně hrazeny zásadně podle úspěchu ve věci. Ten, kdo spor vyhraje, by měl od poraženého získat kromě částky, o níž ve sporu jde, i peníze, které investoval do soudního řízení.
Autor: Artklee
Vedle toho můžete v rámci řízení požadovat i úroky – a to nejen z dlužné částky, ale i z včas nezaplacených soudních výloh.
Neplní-li dlužník své povinnosti dobrovolně, nezbývá než ho žalovat u soudu. Pak lze žádat nejen zaplacení samotné jistiny (tedy vlastní částky) dluhu, ale věřitel může požadovat také úroky z prodlení.
Účastníku sporného soudního řízení, který měl ve věci plný úspěch, přiznává soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Účastník, který spor prohrál, tak nakonec nese bez náhrady nejen náklady, které měl v průběhu řízení on sám, ale nadto úspěšnému účastníkovi hradí i jím vynaložené náklady. V praxi jde především o palmární odměny advokátům za právní zastoupení, soudní poplatek a dále pak zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců – například jízdné, poštovné, náklady na zjištění, zajištění a provedení důkazů či úplata za znalecký posudek.
Náhrada nákladů řízení
Náklady soudního řízení zásadně platí účastníci řízení sami. Povinnost jejich úhrady soud přiznává podle úspěchu ve věci (případně podle zavinění). O plný úspěch ve věci se přitom jedná tehdy, jestliže soud svým rozhodnutím zcela vyhověl návrhu účastníka. Žalobce dosáhl plného úspěchu, jestliže výrok rozhodnutí (rozsudku) odpovídá žalobnímu petitu. Žalovaný má plný úspěch v případě, že je žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Nemá-li žádný účastník plný úspěch, ale každý z účastníků částečně uspěl a částečně neuspěl, může přesto soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení tomu z nich, který převážně zvítězil. Soud tak rozhodne zejména tehdy, jestliže neúspěch zvítězivšího účastníka byl v poměru k jeho úspěchu jen nepatrný.
Je-li úspěch a neúspěch obou účastníků jen částečný a nejsou zde podmínky pro přiznání plné náhrady nákladů převážně zvítězivšímu účastníkovi, má soud dvě možnosti. Soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Jestliže se například žalobce domáhá po žalovaném zaplacení (třeba náhrady škody) částky 100 tisíc korun a je mu přiznána částka 60 tisíc korun, potom je jeho úspěch šedesátiprocentní. Úspěch žalovaného je přitom čtyřicetiprocentní. Proto bude žalobci přiznána dvacetiprocentní náhrada nákladů řízení – to znamená 20 procent z paušální sazby náhrady palmáre, která činí 24 300 korun – čili 4860 korun. Dále to bude 20 procent ze zaplaceného soudního poplatku, který činí 4 procenta z předmětu řízení – čili 4000 korun – v našem případě tedy 800 korun.
Je-li úspěch a neúspěch na obou stranách přibližně stejný, soud v rozsudku vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Každý z nich tedy ponese bez nároku na náhradu náklady, které v průběhu řízení vynaložil.
Úroky z náhrady nákladů
V praxi obvykle k přiznané náhradě nákladů soudního řízení nebývá přiznáváno příslušenství, tedy úroky z prodlení. Účastníci soudních řízení je ostatně většinou ani nepožadují. To neznamená, že je žádost o úroky z prodlení z nákladů řízení odsouzena k neúspěchu.
Zvláště v řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, náklady soudního řízení dosahují značné výše. V komplikovaných případech přitom někdy mohou přesáhnout i samotnou žalovanou (tedy dlužnou a vymáhanou) částku. Jak soudní poplatky, tak náklady právního zastoupení a další soudní výlohy hradí účastníci řízení zásadně předem. Při délce soudních řízení to vlivem inflace a devalvace vyvolává značnou ztrátu na jejich straně. Tu posléze nevyrovná ani přiznání náhrady nákladů řízení soudním rozhodnutím.
Určitým řešením by mohlo být alespoň přiznání podmíněného nároku na zaplacení úroků z prodlení pro případ nesplnění povinnosti uhradit náklady řízení včas. (Úroky z prodlení vážící se k vynaloženým nákladům řízení účastníkem, kterému byla náhrada nákladů přiznána, nemohou být s ohledem na konstitutivní povahu takového rozhodnutí soudu přiznány automaticky a již od dne, kdy byly vynaloženy.)
Jak formulovat požadavek
Petit žaloby, respektive požadovaný konstitutivní výrok rozhodnutí spolu s výrokem o podmíněné (budoucí) povinnosti zaplacení úroků z prodlení z nákladů řízení, může podle nové právní úpravy účinné od letošního července znít například tak, jak je uvedeno v jednom z následujících návodů.
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku (nákladů řízení) 25 tisíc korun českých do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Pokud žalovaný tuto povinnost nesplní včas, je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 korun českých s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářn&iac
ute;ho pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž se stane rozhodnutí vykonatelným, zvýšené o sedm procentních bodů, a to ode dne vykonatelnosti rozhodnutí do zaplacení.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku (nákladů řízení) 25 tisíc korun českých do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Jinak je žalovaný vedle této částky povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž se stane rozhodnutí vykonatelným, zvýšené o sedm procentních bodů, a to ode dne vykonatelnosti rozhodnutí do zaplacení.
Jste-li (nebo budete-li účastníkem soudního sporu), na jehož vedení jste vynaložili (či vynaložíte) významnější náklady a očekáváte přiznání jejich náhrady, zkuste příslušný návrh na přiznání úroků z prodlení z částky této náhrady nebo její části (připadající na vybrané náklady řízení) uplatnit. Za pokus to rozhodně stojí – mimo jiné i proto, že nemůžete nic ztratit. I případné nepřiznání požadovaných úroků či formulace příslušného výroku soudu odlišná od té, kterou jste vy sami navrhli v žalobním petitu, totiž výsledek sporu ani míru úspěchu ve věci neohrozí.
