Spojené státy jsou zase v šedesátých letech

8. 6. 2020

Černo-bílý vesmír Jakmile má někdo možnost projít se mezi monstrózními monumenty ve Washingtonu D. C., na schodech do Lincolnova památníku většinou hledá vyrytý nápis „I have a dream“. Právě odtamtud černošský kazatel Martin Luther King v srpnu 1963 pronesl k obrovskému davu lidí projev, který je dodnes považován za mezník ve vztahu mezi většinovou americkou společností a její „afroamerickou částí“. V dubnu 1968, kdy vrcholily přípravy pilotovaných letů Apollo do vesmíru, byl King zastřelen na balkoně před motelovým pokojem, což spustilo vlnu dalších masových demonstrací.

Padesát let po Apollu Spojené státy opět udivují svět jiným futuristickým vesmírným projektem SpaceX, zatímco vedle této vědecko-inženýrské revoluce zuří tsunami protestů spuštěných nepochopitelným zabitím George Floyda, kterého se dopustil bílý policista.

Půlstoletí v dějinách zeměkoule je krátká doba a současná Amerika to dokazuje dvojnásob. Jako by se za uplynulých pět dekád nic nezměnilo a soužití bílých a černých obyvatel Spojených států stále vězelo v bodě nula.

Navenek to sice vypadá jednoduše a jasně – protestuje se proti bílému policistovi, který kolenem udusil Afroameričana –, ale tato zbytečná smrt pouze umožnila erupci problému, jenž je hluboce zakořeněn ve většině amerických měst a vesnic. A vyhřezne pokaždé, když se překročí únosná mez. Stejně v květnu 2020 v Minneapolis jako třeba v únoru 1999 v New Yorku, kde policisté v civilu 41 výstřely zabili neozbrojeného Amadoua Dialla. Tuto sepsi rozpuštěnou v americké DNA nevyřeší nikdo, tím méně Donald Trump se svými potrhlými nápady čítajícími vpichování dezinfekce do žil či mobilizaci armády proti vlastním občanům.

Tohle jsou Spojené státy. Sci-filet do vesmíru, zatímco na zemi pod raketou planou rasové nepokoje. V něčem daleko před všemi, v něčem stále ve filmu Hořící Mississippi.