České zaměstnance práce baví, s platem i mezilidskými vztahy jsou spokojeni
PRAHA (zdf) – „Setkala jsem se s francouzskou realitní společností, která ke svým zaměstnancům přistupuje jako ke zboží,“ říká Adéla Humlová, obchodní ředitelka společnosti pro personální poradenství Axios. Přístup firem podle ní závisí na stylu manažerské kultury a mimo jiné i na tom, o jak kvalifikované pracovníky se jedná. V jiných společnostech se ale k lidem chovají rozhodně lépe.
Za pravdu dávají Humlové i výsledky reprezentativního výzkumu, který uskutečnila minulý měsíc společnost Focus–Centrum pro sociální a marketingovou analýzu na vzorku 1006 respondentů představujících dospělou populaci. Z odpovědí 485 lidí v zaměstnaneckém poměru totiž vyplývá, že čeští zaměstnanci jsou v zásadě spokojeni. Rovné čtyři pětiny jejich práce baví, 22,4 procenta dotázaných dokonce velmi. „Pracovní uspokojení je podmíněno právě vzděláním respondenta a dále jeho pozicí i věkem,“ komentuje zjištění výzkumu ředitel agentury Focus Roman Skotnica. „Nejvyšší satisfakci s vykonávanou prací deklarují pracovníci na pozicích středního a vyššího managementu a vysoce kvalifikovaní odborníci, zpravidla vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní.“
Jediným varovným zjištěním výzkumu je pocit 45,8 procenta zaměstnanců, že jsou přetíženi. Naopak jen šest procent lidí se domnívá, že by mohli pracovat ještě více. Zbytek dotázaných své vytížení považuje za přiměřené. Country manažer firmy Talents Technology Petr Janák dodává: „Mnoho lidí, kteří se cítí velmi vytížení, by si mělo najít chvilku na to, aby se zamysleli, zda místo pracování ‚hodně‘ by neměli pracovat chytře a efektivně.“ Nejupracovanějšími skupinami se cítí management a firemní odborníci (50,4 procenta z nich), lidé ve věku 50 až 60 let (51 procent) a ženy (49 procent). „V případě žen se patrně projevuje vliv dvojího břemena,“ připomíná Skotnica, tedy skutečnost, že na rozdíl od mužů ženy čeká doma „druhá směna“ v domácnosti.
Lidským kapitálem firmy zjevně neplýtvají: 79,1 procenta lidí míní, že jejich odborných kvalit zaměstnavatelé dostatečně využívají. Podle Adély Humlové by nevyužívání odbornosti nebylo jen plýtváním. „Platí zákon nabídky a poptávky. Nevyužitý odborník by si mohl najít uplatnění adekvátní jeho znalostem s vyšším platovým ohodnocením,“ varuje.
S platem je přitom spokojena slabší polovina zaměstnanců, především vysokoškoláci na řídicích postech. Nespokojených je 51,5 procenta. Šedesát procent všech respondentů se přitom cítí bez vyhlídky na zvýšení platu či na postup na lépe placené místo. Zajímavý je také vztah mezi současnou situací a očekávanou budoucností. Třiašedesát procent z těch, kdo jsou spokojení, má vyhlídky na zvýšení platu, zatímco mezi nespokojenci očekává mzdový růst jen slabá pětina.
Podle Humlové bývá častým důvodem ke změně zaměstnání nejen nespokojenost s financemi či pocit nedocenění vlastní práce, ale i vztahy s nadřízenými. Naopak vztahy na pracovišti ke změně firemního dresu vedou málokdy. Výzkum Focusu ukázal, že téměř dvě třetiny lidí jsou s mezilidskými vztahy na pracovišti spokojeny a jako vyloženě špatné je vnímá jen pět procent dotázaných. Se svými šéfy vychází víceméně dobře dokonce 71,1 procenta zaměstnanců.
