Menu Zavřít

Spokojení nepotřebují Babiše. Litomyšl odmítla návštěvu premiéra

22. 6. 2019
Autor: Martin Pinkas

Není to jen Praha. V řadě českých měst je premiér Andrej Babiš persona non grata. Třeba v Litomyšli.

Tři sta let starý chrám Nalezení svatého Kříže nabízí skvělý úkryt. Nejenže se tu člověk schová před obrovským vedrem, které na Zámeckém návrší panuje, ale slyšet tu není ani bouchání kladiv a zvuk vrtaček. Venku totiž právě vrcholí přípravy festivalu Smetanova Litomyšl. „Studuju v Brně, ale nikdy mě nenapadlo, že bych tam zůstala. Chci žít v Litomyšli,“ svěřuje se mladá průvodkyně, když vede novinářskou návštěvu zrekonstruovaným chrámem. Prý ani na chvíli neuvažovala, že by se odtud jednou odstěhovala. Ani kdyby jako absolventka stavební fakulty našla v Brně mnohem lépe placenou práci než v regionu. „Chci bydlet tam, kde se mi líbí. A to je Litomyšl,“ říká rázně, zatímco z kúru zazní vysoké tóny varhan.

Chodíte na demonstrace proti Andreji Babišovi?

Není rozhodně jediná. Východočeské rodiště Bedřicha Smetany je jedním z mála měst v České republice, které netrápí úprk mladých. Počet obyvatel tu naopak roste. Většina lidí je tady prostě spokojená.

I to je zřejmě důvod, proč Litomyšl vyčnívá nad většinou ostatních měst a vesnic. Naposledy na sebe upozornila tím, že - ve vší slušnosti - odmítla návštěvu Andreje Babiše. Epizoda jen potvrdila, že premiérovo hnutí není v této perle východních Čech zdaleka tak populární jako jinde. A Litomyšl není jediná. Takových „rezervací“ je v Česku mnohem víc. Například v Telči, Lednici, Hořicích či Ústí nad Orlicí.

Hrdinou proti své vůli

Daniel Brýdl ve své kanceláři řeší několik velkých věcí. Jednou z nich je i výstavba domova pro seniory, který bude stát 200 milionů korun. Architektonický projekt se inspiroval podobnými stavbami v Belgii a Rakousku, radnice musí sehnat peníze.

A Brýdl jako starosta Litomyšle chce, aby výrazně pomohlo i ministerstvo financí. Od resortu Aleny Schillerové (ANO) by rád získal rovnou sto milionů. Prý se nebojí toho, že jeho vyjednávací pozici oslabila výzva Andreji Babišovi, aby do města před eurovolbami nejezdil agitovat.

„Jsem přesvědčený, že jsem nic špatného neudělal,“ přemýšlí Brýdl (Generace 89) nahlas. Jakmile se prý místní dozvěděli, že by měl na zdejší květnové Gastronomické slavnosti M. D. Rettigové dorazit Babiš, mnoha lidem se to nelíbilo. „Říkali mi, že budou protestovat a házet vajíčka,“ popisuje starosta. A tak věc probral na jednání zastupitelstva a výsledkem byla žádost směřovaná premiérovým spolupracovníkům, aby do východních Čech raději nejezdil nebo jen na soukromou návštěvu.


Přečtěte si: Babiš ve světě štve, děsí i baví


„V rámci Litomyšle to sklidilo strašně dobrou odezvu, jsem takový hrdina proti své vůli,“ usmívá se Brýdl v radniční zasedačce, z níž je dobrý výhled na protější renesanční zámek. Těžko říct, jaký ohlas by starostu za takové rozhodnutí čekal v jiném městě - ať už od opozičních zastupitelů, nebo některých občanů -, ale v Litomyšli šlo o poměrně logické rozhodnutí. Hnutí ANO tu totiž ani nevytvořilo svou buňku. „A v komunálních volbách tady nekandidovalo ani SPD!“ upozorňuje Brýdl.

Pro připomenutí - loňské komunálky vyhrálo ve městě lokální sdružení Generace 89, druzí skončili lidovci, třetí ODS. Pokud by měl Daniel Brýdl objasnit, proč právě Litomyšlané nejsou zvědaví na vystoupení trestně stíhaného premiéra a na jeho červené kšiltovky a koblihy, s odpovědí dlouho neváhá. „Je to tou spokojeností místních. Hodně lidí nám říká, že se tady žije dobře, i když se samozřejmě najdou i nespokojenci,“ reaguje.

Jak by asi přidali politologové, důležité je i to, jak se východočeské město vyvíjelo po roce 1989. Místní politici neměli žádný větší skandál, který by voliče znechutil. Navíc si Litomyšl stanovila velké cíle, což se promítá například do výjimečné městské architektury. „Táta měl vizi - hned zaměstnal městského architekta,“ vrací se Brýdl do porevoluční doby, kdy se jeho otec stal prvním nekomunistickým starostou.

Důležité je prý i to, že se město vyvíjí kontinuálně a po volbách nedochází k žádným převratům. Originální harmonii asi nejlíp dokládá fakt, že se všichni zdejší bývalí starostové schází jednou měsíčně na oběd, aby mohli s tím současným diskutovat o vývoji a směřování města.

A samozřejmě že důležitou roli hrají i peníze. Přímo v Litomyšli a jejím okolí sídlí několik hitech společností a není výjimkou, že se průměrná mzda na dělnické pozici pohybuje i kolem 35 tisíc korun.

Během krátké procházky Daniel Brýdl zachází i do podloubí na Smetanově náměstí obsazeného mnoha vietnamskými obchůdky. Pro vzhled historického centra Litomyšle jde zřejmě o jednu z největších facek, ale jak Brýdl přiznává, příliš se s tím dělat nedá.

Ještě než se vrátí do kanceláře na radnici, oznámí, že se odpoledne chystá na demonstraci pořádanou spolkem Milion chvilek a 23. června prý i s rodinou vyráží na velký protivládní protest na pražskou Letenskou pláň. Vrací se téměř přesně po třiceti letech, v listopadu 1989 tam prý jako student vyrazil, demonstroval proti komunistickému režimu.

Důležitost starousedlíků

Hodiny na radniční věži ukazují, že už je po poledni, a z místního Gymnázia Aloise Jiráska vychází několik žáků. Někteří před novoklasicistní budovou architekta Antonína Ausobského jen tak posedávají, jiní si jdou do obchodu pro svačinu.

„Když pozoruji naše studenty, absolventy, ale i kolegy, jak se angažují a podporují demonstrace v Litomyšli či Praze, jsem přesvědčena, že nám vyrůstá nová generace občanů, kterým není jedno, v jaké zemi či městě žijí,“ svěřuje se Ivana Hynková, ředitelka školy.


Premiér hledá díru. Babiš hraje o čas a objektivně ho má dost nejméně do konce letošního roku.


Jak přijde řeč na odmítnutí Andreje Babiše, Hynková má jasno. Postoje starosty si prý cení. „Když se podíváte na jakékoliv volby, je zřejmé, že v porovnání s okolními městy Litomyšl také odlišně volí. Jsme zde zřejmě v určité pozitivní bublině a jsem si jistá, že studenti našeho gymnázia jsou si vědomi, že žijí ve městě, které je výjimečné,“ těší ředitelku gymnázia.

Přestože Litomyšlané poměrně čile demonstrují, což kvituje řada místních, kastelánka zdejšího zámku Zdeňka Kalová by je ráda viděla i na Zámeckém návrší. Místní podle ní do zámku moc často nechodí. A když už sem dorazí, tak hlavně prý do zahrad při nedělních odpoledních procházkách. Anebo na právě probíhající festival Smetanova Litomyšl, který se kromě parku usadil i na hlavním zámeckém nádvoří. „Lokální patriotismus je způsoben kvalitou života v Litomyšli, třeba velkými možnostmi kulturního vyžití. Nezanedbatelnou roli hrají starousedlíci, kteří náklonnost k Litomyšli kontinuálně předávají i nově příchozím a mladším generacím,“ přemítá Kalová nad ojedinělou mentalitou místních.

A jak na nelichotivou situaci reaguje samo hnutí ANO? Hlavní manažer Jan Richter ani mluvčí Vladimír Vořechovský na dotazy týdeníku Euro nereagovali. K dispozici je pouze starší vyjádření Andreje Babiše pro Svitavský deník: „Politickou polívčičku si začali přihřívat odpůrci mé účasti (na litomyšlských gastroslavnostech - pozn. red.), kteří ji okamžitě zpolitizovali, což už mě vlastně nepřekvapuje.“

V Lovosicích by ANO zřejmě vyhrálo, i kdyby do kampaně neinvestovalo ani korunu.

A zatímco je v Česku spousta měst, kde občané současného premiéra nemusí, existuje také mnoho jiných, kde Andreje Babiše vnímají jako to nejlepší, co mohlo tuzemskou politiku a průmysl potkat. Taková města najde člověk třeba v industriální severozápadní části republiky. Například v Lovosicích, které jsou pupeční šňůrou spojeny s místní chemičkou Lovochemií patřící do Agrofertu. Hnutí ANO by tu zřejmě vyhrálo volby, i kdyby do kampaně neinvestovalo ani korunu. V posledních komunálkách tady Babišova partaj s přehledem zvítězila, když získala 59,9 procenta hlasů. Podobným hegemonem je hnutí i v průmyslovém Litvínově nebo středomoravském Prostějově, kde se čile seberealizuje Agrofert a vzešla odtud i hvězda Jaroslava Faltýnka, nynějšího prvního místopředsedy Babišova hnutí.

I když neexistuje jednotný mustr, jenž by vysvětlil, proč někde premiéra Babiše vzývají a jinde ho fakt nemusí, rychlé srovnání atmosféry Litomyšle a Lovosic je víc než výmluvné. Společné mají obě města opravdu jen to „L“ na začátku.

Čtěte také:

Zakázané město: jizvy z okupace se dosud nezhojily

Styrenem zazděné Podkrkonoší. Kocbeře jsou kvůli laminátovně jednou z nejzamořenějších lokalit

Nové Heřminovy prohrály u soudu boj proti přehradě. Vodní dílo má obec částečně zatopit

bitcoin_skoleni

Úplně jiné pohraničí: Hlučínsko se naučilo prosperitě

Křivda v Krušných horách: ropovod družba se má prodloužit o 200 kilometrů

  • Našli jste v článku chybu?