Hodnotu pohledávky má podle ministra určit znalecký posudek
Na chodbě před pracovnou ministra zemědělství Petra Gandaloviče (ODS) visí na stěně fotografie všech jeho předchůdců od první republiky. Vzhledem ke kadenci, s níž jsou ministři v posledních měsících „vystřelováni“ z budovy v Praze na Těšnově a nahrazováni novými, úředníci už pomalu přestávají stíhat portréty svých šéfů doplňovat. Zatímco lidé odcházejí do politických věčných lovišť stále rychleji, řada resortních problémů vykazuje úctyhodnou vitalitu - Lesy České republiky, výroba biopaliv, Setuza. Pomyslný žebříček vede ústecká Setuza. Problém s miliardovou pohledávkou za touto firmou se přetřásá už téměř sedm let, od pádu IPB. Nový ministr si myslí, že má v ruce louskáček, kterým právní a finanční oříšek konečně rozlouskne. Zatím si konkrétní řešení ponechává pro sebe. „Nechci to řešit přes média, a omezovat tím náš vyjednávací prostor. Oficiálně musím říct, že Česká republika, respektive státem vlastněný Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, nadále požaduje po Setuze uhradit plnou výši pohledávky, která už s penále činí 4,1 miliardy korun,“ říká Gandalovič. Uvědomuje si však, že skutečná hodnota firmy zdaleka nedosahuje účetní hodnoty a taktéž, že schopnost dlužníka tak vysokou částku splatit není reálná, proto prý „nějaká dohoda bude muset být“.
EURO: Říkáte, že případná dohoda s dlužníkem o narovnání by kromě maximalizace výnosu z pohledávky měla vyřešit i další problémy. Máte například na mysli zpochybňovaný předloňský prodej 38,3 procenta akcií Setuzy držených PGRLF firmě Český olej? GANDALOVIČ: Ano, tato transakce je v současné době předmětem vyšetřování Evropské komise kvůli údajné veřejné podpoře, která tím soukromému subjektu měla být poskytnuta. Jsou tady však i jiné věci. Setuzu totiž ohrožují i další pohledávky ze strany některých jiných věřitelů a my bychom byli velmi rádi, kdyby i tato rizika byla ošetřena.
EURO: Dáváte přednost smírčímu řešení, dohodě o narovnání. Zároveň jste ale řekl, že je třeba najít reálnou hodnotu oné pohledávky, spravované PGRLF. Není to protimluv? Není náhodou jedinou uznatelnou a nezpochybnitelnou možností, jak nalézt reálnou hodnotu pohledávky, její prodej ve veřejné soutěži? GANDALOVIČ: Prodej pohledávky v soutěži naráží právě na problém, že je třeba vyřešit i další věci. Nemyslím si, že soutěž je jediná uznatelná cesta, jak nalézt reálnou hodnotu pohledávky. Díky probíhající exekuci víme mnohé o cash flow firmy, o jejím obratu, o ziskové marži. I při zachování obchodního tajemství tak máme poměrně jasnou představu o skutečné hodnotě Setuzy a o její schopnosti pohledávku splácet.
EURO: Takže podle vás by cena mohla být stanovena na základě nějakého znaleckého posudku? GANDALOVIČ: Jistě, myslím si, že to nakonec bude na základě znaleckého posudku.
EURO: Předchozí vlastníci Setuzy z firmy M. L. Moran byli ochotni PGRLF zaplatit 850 milionů korun. Podle vašeho názoru by to ale mělo být „výrazně více“. Co je to dle vás výrazně více? Miliarda? 1,5 miliardy? Předpokládali bychom, že výrazně více není 870 milionů… GANDALOVIČ: Žádné konkrétní číslo vám neřeknu, nechám to pouze na vašem komentáři.
EURO: Tato pohledávka se však netýká jen peněz. Stát má také poslední příležitost, jak může ještě spolurozhodnout, komu bude v České republice patřit větší část výroby biopaliv. Žádný jiný majetkový podíl v tomto sektoru už nemá. GANDALOVIČ: A proč by měl mít?
EURO: Nejde o to, zda by měl, či neměl mít, ale berete-li v potaz i jiná hlediska než čistě finanční. Budete například po novém majiteli Setuzy, firmě Campaspol, žádat nějaké garance, že objem výroby zůstane zachován minimálně v tom dnešním objemu? GANDALOVIČ: Rozumím. Kladete otázku, zda by se nemohlo stát, že Campaspol koupil Setuzu jenom proto, aby ji následně zavřel. K tomu musím říct, že jakékoli garance jsou v podobných případech vždy velmi obtížně vynutitelné. Zabránit nějakým budoucím restrukturalizačním krokům prostě nelze. Jediné, co v tuto chvíli sledujeme, je spolehlivé zajištění pohledávky. A také to, aby subjekt, se kterým bychom o narovnání jednali, dokázal firmu odstínit i od případných dalších pohledávek. Stane-li se tak, myslím si, že jsou vytvořeny dobré podmínky, aby firma mohla na trhu dobře fungovat. A řekněme si narovinu, proč by to současný majitel vlastně dělal, proč by kupoval firmu od bývalého majitele a nabízel státu - pokud to skutečně nabídne - řádově miliardové vyrovnání plus nějaké další závazky, kdyby chtěl podnik vzápětí zavřít?
EURO: Jak by měla být pohledávka zajištěna? GANDALOVIČ: V úvahu připadá například zástava akcií a nabízí se také možnost zastoupení státu v orgánech Setuzy.
EURO: Chcete, aby pohledávka byla vyrovnána jednorázově, nebo připadá v úvahu i nějaký dlouhodobější splátkový kalendář? GANDALOVIČ: Zase to řeknu oklikou. Jestliže vám někdo dluží, pak je ve vašem zájmu, aby vám dluh splatil v co největší míře a pokud možno co nejdříve. Ale nabízí se různé kombinace těchto dvou faktorů. Jsou to dvě proměnné téže rovnice. Vy sám se musíte rozhodnout, spokojíte-li se s vyšší mírou plnění po delší dobu, či naopak.
EURO: Myslíte si, že firma Campaspol, společný podnik německé firmy Campa, působící ve výrobě biopaliv, a ústecké Spolchemie, je pro Setuzu lepším vlastníkem, než byla předtím finanční skupina M. L. Moran? GANDALOVIČ: Nejsem tady od toho, abych to posuzoval. Jako bývalý primátor Ústí nad Labem mohu ale posoudit aktivitu společnosti Via Chem, která ovládá Spolchemii. Musím říct, že Spolchemie šla v posledních letech jednoznačně nahoru, zaznamenala výrazné zlepšení v oblasti bezpečnosti, v investicích do nových technologií, v dialogu s městem. Když jsem nastoupil do funkce primátora, asi za dva týdny vypukl v chemičce obrovský požár. Firma byla ve velké krizi, neměla peníze a představovala pro město akutní hrozbu, každou chvíli odněkud unikl chlór nebo jiná chemická látka. Chemička byl prostě problém. Když se dořešila vlastnická struktura, nastaly významné pozitivní posuny. Kdyby se nový vlastník takto choval i v Setuze, myslím, že by to bylo dobré. Ovšem, jak říkají finančníci, minulé výkony nezaručují budoucí výnosy.
EURO: Mluví se o tom, že za společností Via Chem stojí kontroverzní podnikatelé Tomáš Pitr a Petr Sisák. Vám by nevadilo, kdyby to tak skutečně bylo? GANDALOVIČ: Za prvé tyto informace nemám. Za druhé opakuji, že jako primátor města jsem spíše pozoroval činy, které Spolchemie vlastněná firmou Via Chem dělá. Jsou to miliardové investice do nových technologií. Firma se zaměřuje na produkty, které jsou dobře uplatnitelné na světových trzích, především pryskyřice, a utlumila veškerou nebezpečnou a špatně konkurenceschopnou výrobu. Je tam celá řada věcí, které se objektivně provedly. Pro mě je právě toto směrodatné, a kdyby se noví vlastníci chovali v Setuze podobně jako za poslední dva roky ve Spolchemii, pak bych s tím jako Ústečan určitě žádný problém neměl. Jako představitel vlády samozřejmě kladu důraz na to, aby zaplatili dluhy.
