Jak autistické děti snadněji začlenit do vzdělávacího procesu? Pořiďte jim robota s umělou inteligencí. Podle vědců z Yaleovy univerzity mají tyto stroje předpoklady naučit je sociálním dovednostem.
„Žáci mají tendenci reagovat na roboty způsobem, jakým nereagují ani na loutky, terapie se zvířaty nebo další postupy, které jsme vyzkoušeli,“ říká pro The New York Times profesor informatiky, kognitivních věd a strojního inženýrství Brian Scassellati. Kladný vztah autistických dětí k robotům přisuzuje tomu, že ačkoli mohou vypadat jako lidé, na rozdíl od nich nemají tendenci druhé soudit.
Sociální roboti, kteří jsou vyrobeni tak, aby komunikovali s lidmi, mohou pomoci nejen autistům, ale také studentům s poruchou pozornosti, hyperaktivitou, sluchovým postižením či Downovým syndromem. Jsou rovněž schopní odhalit žáky, kteří bojují s poruchami učení.
A jakou konkrétní roli v celém procesu hraje umělá inteligence? Stejně jako technologie pokročil i výzkum emoční inteligence a celé řady pochodů, které s ní souvisejí. Tyto poznatky je následně možné promítnout do algoritmů, které robotům umožní interpretovat typicky lidské dovednosti, jako je řeč, gesta, složité verbální i neverbální signály a princip zpětné vazby.
Tento fakt v nedávné studii ověřoval i profesor Scassellati se svým týmem. Učinil tak na prototypu robota jménem Jibo, jenž vypadá jako malá stolní lampa s kulatou otáčivou hlavou a svítivě bílým kruhem na dotykové obrazovce. Ten nahrazuje funkci obličeje. Jibo po dobu 30 dní komunikoval s 12 dětmi a jejich pečovateli. Navazoval s nimi oční kontakt, věnoval jim pozornost, poskytoval zpětnou vazbu a vysvětloval pokyny k interaktivním hrám na obrazovkách.
Bez kantorů to nepůjde
Výsledky výše popsaného experimentu byly pozitivní. Podle vědců potvrdily domněnku toho, že roboti pomáhají zlepšovat vzdělávací a sociální dovednosti. Aby tyto změny ale bylo možné upevnit a následně převést do reálného světa, je nejprve nutné provést mnohem více studií. „Nikdy nechceme děti podporovat v tom, aby jen reagovaly na technologii, to jim neprospěje. Chceme jim umožnit podstatnější interakci s lidmi,“ vysvětluje Scassellati s tím, že by roboti rozhodně neměli mít tendenci nahradit učitele ani vychovatele.
Ne každý je ale o dostatečné autentičnosti moderní technologie přesvědčený. „Velká část výuky sociálních dovedností u žáků s autismem spočívá ve čtení výrazů obličeje, čtení řeči těla a vnímání sociálních signálů ostatních. Je robot schopen napodobit tyto věci, které se učíme od lidí?“ ptá se Danielle Kovachová, která učí ve třetí třídě speciální pedagogiky v Hopatcongu a zároveň je prezidentkou Rady pro výjimečné děti.
Rozdíl je také v tom, zda je tato technologie používaná individuálně v domácnosti či ve škole. Mezi spolužáky k původnímu účelu nakonec slouží jen málokdy. „Ve skutečnosti potřebujeme více učitelů, asistentů a kvalitní učební osnovy,“ doplňuje učitel Jordan Adcock z Forest Grove, jež má sám syna autistu.
Zda sociální roboti budou či nebudou významným vzdělávacím přínosem, ukáže až čas. Zatím se používají především ve výzkumných studiích. Na trhu se ale už začaly objevovat i stroje určené pro školní třídy či jednotlivce. Od roku 2021 prodává QTRobota určeného pro autistické děti například lucemburská společnost LuxAI, která jej nabízí za dva tisíce dolarů. Dalších 129 dolarů pak rodina zaplatí každý měsíc za software.
