Praha a Vídeň jsou politickými centry střední Evropy, tvrdí rakouská velvyslankyně v ČR
Po převratných změnách v roce 1989, především pak po loňském rozšíření Evropské unie, došlo na všech úrovních k zintenzivnění vztahů mezi hraničícími zeměmi Českou republikou a Rakouskou republikou a k pozoruhodné dynamice v ekonomické sféře, ale i v politice. Kdo by si před několika lety dokázal představit, že vznikne společná vojenská jednotka českých a rakouských vojáků v rámci mise EUFOR/Althea, působící již od prosince uplynulého roku v Bosně a Hercegovině?
Zejména sdružené členství v unii, kde oba naše státy mohou jako rovnoprávní partneři zastupovat své vlastní zájmy, ale i nést spoluodpovědnost za vytvoření mírového projektu Evropy, to vše ukazuje, jak je nutné, abychom se orientovali na budoucnost.
Dobrou spolupráci v rámci EU můžeme pozorovat při každodenní práci v Bruselu. Tam Česká republika a Rakouská republika - jako země střední velikosti – hájí mnoho společných postojů. Příkladem může být problematika tranzitu nebo evropské sousedské politiky. Stále důležitější roli proto hraje regionální spolupráce a koordinace s ostatními partnery unie ve věcných otázkách - například v rámci Regionálního partnerství (Česká republika, Maďarsko, Slovenská republika, Slovinsko, Polsko, Rakousko) předsedala Česká republika úspěšně „Salcburské skupině“ (ministři vnitra).
Také oboustranné kontakty se rozvíjejí živě a pozitivně, což můžeme zaznamenat v intenzitě vzájemných návštěv. Existuje řada pravidelných bilaterálních návštěv na nejvyšší a vysoké úrovni, ale i výborná spolupráce na úrovni úředníků a expertů. Regiony zažily další oživení již existujících úzkých kontaktů po pádu hranic 1. května 2004, což se projevilo především v hospodářství u malých a středních podniků. Bohatá přeshraniční spolupráce Jihočeského a Jihomoravského kraje se spolkovými zeměmi Horním Rakouskem, Dolním Rakouskem a Vídní není dána pouze formou tří euroregionů. Všechny jmenované spolkové země mají svá oficiální zastoupení také v Praze. Bez zajímavosti není také to, že mezi rakouskými a českými městy bylo uzavřeno 38 partnerství.
Česká republika je rakouským třetím nejdůležitějším exportním partnerem. Rakousko je v Čechách třetím největším investorem, přičemž naše podniky přispívají důležitým dílem k zachování a vytváření pracovních míst v Česku. Na druhé straně se ale zároveň zvyšuje počet českých investic v Rakousku. Vedle skutečnosti, že po vstupu do EU došlo pro české občany, kteří již před květnem 2004 legálně pracovali v Rakousku, k velkému usnadnění, může letošní ratifikace dohody o zaměstnávání občanů v příhraničních oblastech obou zemí (dohoda o pendlerech) a ratifikace dohody o praktikantech ještě více zlepšit situaci pro zaměstnance i pro podnikatele.
Vzdalme se ale nyní od čistě materiálních záležitostí. Kultura představuje obzvláště názorný příklad různorodosti česko-rakouských vztahů, které jsou definovány nejen příslušností ke středoevropskému prostoru, ale i minulostí. Velice zajímavé by bylo rozpoznat – nebo znovuobjevit - tyto až do roku 1918 společné dějiny a jejich protagonisty v oblasti politiky, vědy a umění jako společné dědictví, které dokládá naši identitu. Široké veřejnosti obou zemí by k tomu měly i letos posloužit různé připravované kulturně-společenské akce. Přece také katastrofa druhé světové války, která by právě v letošním pamětním roce měla být různými způsoby zpracována, je částí společného dědictví a zároveň také velkou odpovědností. My všichni, občané České i Rakouské republiky, bychom se měli dále snažit, aby naše vztahy dosáhly bodu, kdy dokážeme o minulosti mluvit bez předsudků.
