Ještě před pár týdny, kdy spoluzakladatel TOP 09 a parlamentní veterán Miroslav Kalousek oznamoval, že už nebude kandidovat do sněmovny, aby nebrzdil snahy o vytvoření předvolební koalice středopravých stran, se zdálo všechno jednoduché. Koneckonců ODS a TOP 09 mají už společné senátní kandidáty (Němcová, Žantovský), lidovci se s ODS dohodli na podpoře ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka, čímž dokázali, že jsou schopni se dohodnout a jít spolu. Mají-li společného nepřítele, jde všechno snadno. Jenže tak jednoduché to není.
Společný nepřítel je sice jasný – premiér Andrej Babiš a jeho populistická politika, ohrožující podle opozice základy demokratického systému –, rámec spolupráce, nebo dokonce předvolební koalice se ale nerýsují ani v náčrtu. Všichni vědí, že šanci proti Babišovi mají jedině spolu, všichni se ale také bojí, že spojením dají šanci druhým.
„Vzhledem k volebnímu systému je předvolební spojení stran nezbytná podmínka návratu k demokratickým poměrům, je proto povinností každého demokratického lídra vidět to i jako reálnou možnost a snažit se o to,“ řekl týdeníku Euro Miroslav Kalousek, stále ještě předseda poslaneckého klubu TOP 09, který vidí jako nejlogičtější spojení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Piráti jsou pro něj levicové hnutí a STAN „profesním sdružením, které sleduje maximální komfort pro komunální politiky a jejich přístup ke zdrojům, a ochotně to budou hledat jak u Pirátů, tak u ODS, jako to dříve hledali u TOP 09 či u KDU-ČSL“.
Antibabiš nestačí
Politologové a sociologové doporučují spojení konzervativnějších ODS, topky a lidovců na jedné a liberálnějších STAN a Pirátů na straně druhé i z jiných důvodů. Z hlediska volebního zákona by to opozičním stranám v boji proti Babišovi vyneslo matematicky větší zisky. Program Antibabiš ale stačit rozhodně nebude. „Je pochopitelné, že bloky musejí mít svůj přitažlivý program pro moderní vzdělanou a sociálně soudržnou společnost. Odpor k oligarchickým praktikám a nerovnosti před právem je podmínka nutná, nikoli však dostačující,“ uvažuje Kalousek.
„Aby vznikly společné kandidátky, musely by se zahladit rozpory a nastolit harmonie i v regionech. Každý z partnerů by musel ustoupit v rovině personální i programové. To se podle mě za rok nestihne,“ soudí Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. „To by nejspíš znamenalo, že by koalice šla do voleb s velmi krátkým, stručným programem, prostě s nejmenším společným jmenovatelem. O to větší bitvy by pak mezi sebou sváděla po volbách – nejspíš k rozčarování voličů. Nemluvě o možnosti, že by se ji po volbách mohl snažit Babiš rozklížit návrhy pro jednotlivé členy. Stěžejní podmínkou je zkrátka vzájemné porozumění si odshora dolů, což je v konkurenčním politickém prostředí jev takřka nevídaný,“ dodává Jelínek.
„Voliči oceňují schopnost se domluvit,“ doplňuje Jelínka politolog Jiří Pehe, ředitel New york University Prague. „Mohl by zafungovat synergický efekt. Důležité by bylo, aby případné koalice nevznikaly jen jako výraz antibabišismu, ale nabídly srozumitelný vlastní program, alternativu.“ Pehe je přesvědčen, že se uskuteční pokusy dát dohromady předvolební koalice, k nějakému širšímu politickému slučování ale podle něho nedojde. „I v případě koalic bude jednání těžké, opoziční politické strany už mnohokrát ukázaly, že se dohodnout nedokážou,“ říká politolog. Jeho slova potvrzuje i anketa, která v červenci běžela u Pirátů. Případné předvolební spojení se Starosty a nezávislými v ní odmítlo 41 procent hlasujících, a přestože hlasovalo jenom patnáct procent členů strany, je zřejmé, že Piráti se nebudou chtít dělit o své dlouhodobě udržované volební preference kolem dvanácti až patnácti procent.
Rétorická ochota
Velkou neznámou je v procesu předvolebního spojování proti Babišovi Občanská demokratická strana. Šéf Senátu za ODS Miloš Vystrčil sice v rozhovoru pro týdeník Euro (28/29) jasně prohlásil, že spojování je pro něj v této politické situaci logická věc, na které bude dál pracovat, jiní členové ODS, zejména ti působící v Evropském parlamentu, ale vidí věc jinak. Například europoslanec Jan Zahradil po oznámení Kalouska, že už nebude kandidovat, aby dal šanci spojení sil vpravo od středu, publikoval na sociálních sítích velmi ostrý, až nenávistný status, v němž označil spojování s lidmi kolem Kalouska za naprosto nemožné, protože od počátku ODS škodili, navíc jsou velmi proevropští.
„Silně protievropský akcent části ODS samozřejmě problém je, kdyby to byl většinový postoj celé strany, skládal by se předvolební program těžko. Tuhle věc si musí vyřešit především ODS sama. Kde je vůle, tam je i cesta, nemyslím si, že je to beznadějné,“ komentuje napětí s ODS Kalousek.
Šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura naopak dlouhodobě tvrdí, že spojení opozičních sil je úkol chvíle, jemuž se musejí podřídit všichni vzdor sporům a starým ranám. „Předvolební koalice je nejlepší cestou, jak porazit Andreje Babiše a sestavovat vládu,“ řekl Stanjura už na začátku července, kdy ODS nabídla společný volební postup Starostům. Starostové, ale i TOP 09 jsou před předvolebními jednáními v nevýhodě, protože balancují na pětiprocentní hranici nutné pro vstup do sněmovny. Spojení s ODS, která má vstup do parlamentu jistý, by mohlo zachránit jejich politickou existenci. ODS si je toho velmi dobře vědoma a zcela jistě tento argument využije při jednáních o předvolebním spojení, které si strany slíbily po podzimních krajských volbách.
Ochota ke spolupráci je zatím spíše rétorická: všichni chtějí být spolu proti Babišovi, ale pořád tak nějak na vlastní pěst.
„Pokud opět vyhraje ANO a nepůjde proti němu sestavit středopravicovou vládu, otevře se cesta pro koalice různých středových a pravicových stran s ANO,“ spekuluje o vývoji po volbách 2021 Jelínek. „První mě napadají lidovci. Mohlo by jít i o ODS. Ona už bude vyčerpaná a otrávená příliš dlouhým pobytem v opozici, v ANO zase může zesílit volání po méně levicové a více ‚rozpočtově odpovědné‘ politice. Ostatně v minulých volbách si Zbyněk Stanjura stěžoval, že ANO vytunelovalo program ODS. Spolupráci zjevně brání osobní animozity. Což by šlo překlenout upozaděním Jaroslava Faltýnka a možná i nominováním jiného premiéra než Andreje Babiše.“
Předseda ODS Petr Fiala nicméně několikrát zopakoval, že spolupráci s Babišovým ANO si neumí představit, o ANO bez Babiše se ale nikdy přímo nemluvilo.
Proto se také stále vracejí úvahy o tom, že ODS nakonec s ANO půjde.
Kalousek je naopak rezolutní: „Tohle je otázka, na kterou znám stoprocentně odpověď jenom u TOP 09: Naše vládní koalice s hnutím ANO nepřipadá v úvahu.“
Integrace i na levici
Úvahy o spojování stran nejsou dány jen potřebou porazit Andreje Babiše, ale i rozdrobeností politického spektra, která paradoxně znemožňuje politickou konkurenci, jak ukazuje dominance ANO, jež je jedním z důsledků nepřehlednosti a fragmentarizace scény, protože lidé dají raději hlas velkému než malému, jemuž hrozí, že do sněmovny ani neprojde. Do parlamentu se dnes tlačí deset stran, roztříštěná je i levice, jejíž voliči se bojí vyhodit svůj hlas a někdy raději zvolí ANO, jako se to stalo v minulých volbách, kdy ANO luxovalo hlasy komunistů i sociálních demokratů.
„V obecnější rovině bude ve snahách o spojování stran hrát dost důležitou roli výsledek podzimních voleb do krajů. Zejména ČSSD a KSČM jsou ve značném nebezpečí, že utrpí volební fiasko, a to by dost poznamenalo další vývoj na politické scéně,“ říká politolog Pehe, který ale nevidí možnost, že by se sblížila ČSSD například se Stranou zelených. „Nevidím to reálně.
Dnešní ČSSD je zoufale ‚nemoderní‘ strana, nikoli sociálnědemokratická, ale nacionálněsocialistická. Míří na starší elektorát, který by jejímu spojení se Zelenými nerozuměl. Zelení by si takovým spojením též ublížili, protože ČSSD se chová jako agent betonářské a atomové lobby. Pokud by se Zelení měli s někým spojovat, pak s Piráty,“ doplňuje politolog.
Pehe ale přehlíží vznik nové levicové strany Budoucnost, která má podporu i uvnitř sociální demokracie, například u senátora Jiřího Dienstbiera nebo u místopředsedy strany Michala Šmardy. Budoucnost natolik vyděsila ČSSD, až se ministryně a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová neudržela a vyzvala levicové strany k integraci, zatím opět spíše rétorické.
„Pokud vypadne ČSSD ze sněmovny, bude integrace levice nutná. Její podmínkou by byla větší otevřenost ČSSD aktivistickému prostředí občanských spolků a neziskovek,“ odhaduje politolog Jelínek a předpovídá: „Sblížení ČSSD se Zelenými by bylo užitečné, ale moc v ně nevěřím. Od Zelených levicový proud odešel do Budoucnosti, strana je teď průnikem liberálních a environmentálních proudů.
V prvním kroku by bylo logické sblížení Budoucnosti, Idealistů, Levice a pak i ČSSD. Jenže zde platí nepsané pravidlo, že čím je levicová strana menší, tím je paličatější, tedy posedlá svou pravdou, což integraci nenahrává.“
Českou politickou scénu dnes pohání touha po posílení politického vlivu proti nadvládě Andreje Babiše, všichni ale tajně doufají, že se jim to podaří bez zbytečného obětování a sázkových rizik.
Hraní hry na politickou spolupráci, aniž by do ní někdo skutečně investoval, ale žádné body nepřinese. Je to podobně licoměrné jako pít pivo bez alkoholu nebo kouřit cigarety a nešlukovat. Česká politika potřebuje oživení jiného typu: potřebuje čerstvý nový vítr, politiky, kteří se nebojí v boji riskovat. Zda se nějací takoví najdou, uvidíme po krajských volbách.
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU