Britští labouristé si umí koupit voliče. Nový předvolební rozpočet předpokládá snížení podnikových daní a především daně z pohonných hmot, i zvyšování některých sociálních dávek. Polepší si školství a zdravotnictví. Naši sociální demokraté se vzmohli na „velký třesk , jehož účel je stejný jako britského zásahu, ale skutečný efekt zcela zlomkovitý. Tváří v tvář nesmyslnému utrácení by se zdálo, že tlak ODS na ČSSD ve věci státního rozpočtu je zcela na místě. Jenže co se zdá, to je sen, probudíš se a je den. A jasné jako den je, že skutečným problémem veřejných financí nejsou minulé výdaje, o něž se vede tak vášnivý spor nad opoziční smlouvou a takzvaným tolerančním patentem. Tady zjevně zloděj křičí, chyťte zloděje. Obrovské přírůstky veřejného dluhu za poslední dva roky jsou z velké části dány nutností splácet transformační náklady po minulých vládách Václava Klause. A nutno dodat, že tyto náklady byly díky chybným politickým rozhodnutím ne–úměrně vysoké. Přesto jsou, zejména díky výnosům z privatizace, splatitelné.
Skutečný problém veřejných financí leží v budoucnosti a je neskutečně trestuhodné, že právě to není jádrem jednání nejen smluvně opozičních, ale i dalších parlamentních stran. Jen ministr financí Mertlík přiznává, že situace je vážná. Jenže je zoufale sám. Jeho vládní kolegové se jen třesou na další dálnice a průmyslové zóny a o zásadních změnách v sociální politice nechtějí ani slyšet. Místopředseda ODS Ivan Langer sice v Hospodářských novinách kritizuje, že vláda nesnižuje mandatorní výdaje a neřeší důchodovou reformu, jsou to však jen slova. Nelze přehlédnout, že ODS dvakrát za sebou schválila menšinové vládě rozpočet, ačkoli bylo zjevné, že pokračování v tomto trendu, založeném mimochodem právě minulými vládami, směřuje do pekel gigantických státních dluhů. Například výzkumná zpráva dostupná na internetové stránce České národní banky odhaduje, že bez zásadních změn vznikne v penzijním systému do roku 2035 dluh ve výši sta procent hrubého domácího produktu a za dalších pětatřicet let se může vyšplhat až na více než tři sta procent HDP. Důchody přitom jsou sice největší, ale rozhodně ne jediná potíž.
Možná se to při současném poměrně mírném zadlužení zdají být velmi vzdálené perspektivy. Jenže každý rok odkladu zvyšuje cenu za nutné řešení. Navíc nerovnováhu ve fiskálním systému velmi citlivě posuzují mezinárodní finanční trhy i jednotliví investoři. Kromě toho vláda před časem dostala i varování od Evropské komise, která vidí v nerovnováze veřejných financí vážný problém. Je zcela nepochybné, že než nám Evropa otevře dveře, bude chtít vidět, že jsme skoncovali s projídáním výplat našich pravnoučat. Je spravedlivé konstatovat, že Miloš Zeman a Václav Klaus, kteří v pátek usedli ke společnému stolu, pro to dosud neudělali vůbec nic.
ČLÁNKY DO MAILU