Ačkoli se o jeho existenci dle oficiálních kulturně-politických měřítek stále trochu polemizuje, letos bude ve velkém k vidění už pojedenácté. Řeč je o digitálním umění, které budou mít návštěvníci možnost vidět v rámci tuzemského Signal Festivalu – kulturní akci typické tím, že kloubí klasiku s moderními technologiemi.
Jejich pomocí dodává pražským architektonickým a uměleckým dílům zcela jiný rozměr. Třeba prostřednictvím videomappingu, tedy velkoformátové projekce, která nejenže dokáže zdůraznit jakýkoli tvar, linii či prostor, ale také zcela změnit perspektivu, z jaké je na konkrétní díla nahlíženo.
Festival, jenž 12. října vstupuje už do druhé dekády své existence a v rámci nejnovějšího ročníku možná přivítá přes půl milionu lidí, vznikl tak trochu omylem. „Pracoval jsem zrovna na realizaci výstavy designSUPERMARKET a v rámci jedné ze společenských akcí jsem se setkal s přáteli, kteří mě oslovili s tím, že by potřebovali pomoc s plánovaným videomappingem kostela Nejsvětějšího srdce Páně na Jiřího z Poděbrad v Praze,“ vypráví ředitel a spoluzakladatel Signal Festivalu Martin Pošta, který se prostřednictvím těchto událostí vrací zhruba 13 let v čase.
Plány jim však tehdy zkřížilo 900. výročí Staroměstského orloje. A tak se namísto kostela pod projekcí nakonec rozsvítil právě ten. Akce sklidila obrovský úspěch a skupině uměleckých nadšenců otevřela dveře do světa. „Videomappingové projekce jsme dělali v Liverpoolu, Dubaji i Rumunsku,“ vzpomíná Pošta. Ten postupně poznával díla zahraničních umělců a přemýšlel, jak jejich práci dostat na jedno místo: „Podobně jako v případě hory a Mohameda, i my jsme si řekli, že když nemůžeme objet umělce po celém světě, uděláme to obráceně a pozveme je sem.“
A tak vznikl první Signal Festival, který byl, dle Pošty, vlastně takovým ,wishlistem‘ oblíbených umělců a zároveň formátem, jenž v podobném rozsahu v Česku zatím neexistoval. Koneckonců, možná právě proto se mu od založení podařilo nalákat už čtyři a půl milionu lidí, a to včetně těch, kteří o umění do té doby nejevili zájem. „Je to taková vstupní brána,“ vysvětluje Pošta a dodává, že projekce lze vnímat jak hlouběji, tak i laickým okem – třeba pouze z vizuální stránky.
Odraz dnešní doby
Tématem aktuálního ročníku budou Ekosystémy. S těmi se pak návštěvníci setkají i v následujících dvou letech. Tento tříletý konceptuální cyklus, za nímž stojí nový kurátor akce Pavel Mrkus, má mimo jiné zrcadlit dnešní dobu, a to jak prostřednictvím umění, tak důrazem na ekologii, kulturu či vědu a techniku. Konkrétně letošní první část cyklu s podtitulem Průzkum! představí umělecké formy, jež balancují mezi všemi uvedenými oblastmi.
A vzhledem k tomu, že 21. století stále výrazněji dominuje rovněž umělá inteligence (AI), bude součástí Signal Festivalu i ona. Koneckonců, moderní technologie jsou podle Pošty něco, co k umění jednoznačně patří. A to třeba jako nástroj, prostřednictvím kterého mohou umělci prezentovat svoji práci. Příkladem je ostatně i samotná vizuální identita říjnové akce, jež vznikala právě za použití AI.
Skrze tu svá díla na festivalu předvádí i samotní umělci. Letos je to Portugalka Sofia Crespo, která spojuje neuronové sítě a strojové učení s biologickými procesy. Aktuálně se zabývá vytvářením podvodních světů, jež působí až nerealistickým snovým dojmem. Loni zase s umělou inteligencí pracoval známý turecký umělec Refik Anadol zkoumající možnosti a významy výpočetní techniky s ohledem na lidstvo.
Vyrazíte na letošní Signal Festival?
A co víc, pomocí moderních technologií se organizátoři letos rozhodli oživit i umělecká díla existující ve veřejném prostoru. Zkrátka a dobře ty, kterým kolemjdoucí běžně nevěnují tolik pozornosti. Učinit tak hodlají v rámci projektu Satelity – nasvícena tak bude třeba socha Concrete Layers od česko-argentinského umělce Federica Díaze, která je od roku 2021 k vidění na Bořislavce, anebo obklad větracích komínů na Letné od tuzemského umělce Zdeňka Sýkory.
Díla, která v reálném světě neexistují
Propojit umění s moderními technologiemi tvůrci Signal Festivalu hodlají i za pomoci rozšířené reality, kdy prostřednictvím mobilní aplikace budou návštěvníci schopní vidět reálně neexistující instalace. Konkrétně v Karlíně jich tímto způsobem bude ukryto hned šest od českého umělce Jana Kalába. „Každý rok se snažíme inovovat a posouvat hranice. Zkrátka hledáme nové cesty,“ komentuje Pošta s tím, že se rozhodně nejedná o levnou záležitost.
Čtyřdenní kulturní akce dle něj vyjde zhruba na 30 milionů korun, přičemž přibližně třetinu financování zastanou sponzoři. Víceméně stejnou částkou festivalu přispívá město a stát. Zbylé výdaje pak organizátoři pokryjí ze vstupného vybraného na placených úsecích. K těm nakonec byli nuceni přistoupit i přesto, že původní idea byla taková, že akce bude pro veřejnost zdarma. A několik let to tak skutečně fungovalo.
„Jednotlivá díla vytváříme přímo pro festival, na což putuje zhruba třetina budgetu. Navíc pracujeme s novými technologiemi, takže jeden projektor stojí i 2,5 milionu korun,“ přibližuje Pošta s tím, že model s nulovým vstupným mu zpětně přijde tak trochu naivně utopistický.
O zpoplatnění části instalací začal poprvé přemýšlet někdy v roce 2016. „V tehdy ještě nedostavěném domě Drn na Národní třídě jsme měli instalaci od ruského uskupení TUNDRA. Diváci na ni ale stáli zhruba tříhodinovou frontu, což v případě, kdy festival trvá pět hodin, není úplně ono,“ vysvětluje spoluzakladatel akce, který v návaznosti na to přišel s nápadem na vstupné: „Eliminovali jsme tím ty diváky, kteří o to vlastně tolik nestojí.“
V letošním ročníku se za poplatek návštěvníci dostanou třeba do kostela U Salvátora, Kampusu Hybernská či Muzea hlavního města Prahy, které se v rámci Signal Festivalu návštěvníkům exkluzivně otevře ještě před oficiálním dokončením rekonstrukce. Kromě toho budou tradičně k vidění i neplacené venkovní instalace.
