Nejvyšší soud rozhodl o tom, že případ žaloby tří Romů - manželů Krištových a Mariky Fučíkové - na město Kladno kvůli tomu, že je nechalo „hnít“ v proslaveném ghettu Masokombinát se pohne z místa. Okolnosti případu jsou lehce absurdní, protože Masokombinát už osm let neexistuje, jenže ve sporu vedeném advokátem Michalem Mazlem šlo od začátku o nadčasové rozhodnutí: o silný, „precedenční“ rozsudek, který by obcím - pod hrozbou hromadných žalob a vysokých satisfakcí - bránil ve vytváření sociálně vyloučených lokalit.
Dotyčná trojice do Masokombinátu spadla bez vlastního přičinění. Všichni pracovali a mezi neplatiče nepatřili.
V případě Krištových stačilo, že se jejich původní dům dostal do havarijního stavu, atak vroce 1999 skončili v Masokombinátu. Zpočátku to ještě šlo, ovšem během několika let někteří sousedé panelák vybydleli. „Až na výjimky je zasídlen Romy (…) Byty jsou provlhlé, vytápěné na elektřinu, častý je výskyt švábů apod., sociální zařízení je společné, v okolí budovy je silný nepořádek. Lokalita je zcela izolována od města, cca 2 km od nejbližší jiné bytové zástavby (…) V lokalitě jsou značně rozšířeny sociálně patologické jevy typu lichvářství, prodeje a užívání drog, prostituce,“ charakterizovalo poměry v ghettu samo Kladno.
Krištovi (případ Fučíkové je trochu
chtěli omluvu a milionovou satisfakci za to, že jim město za 12 let nenabídlo jiný byt. Od soudů však v prvém kole J dostali jen omluvu (soudy z ní vyškrtaly všechny zmínky o diskriminaci na základě rasy) a dohromady 40 tisíc korun.
Změnu znamenal nález Ústavního soudu ze srpna 2015, který měl za to, že o protiromskou - byť nepřímou - diskriminaci šlo. Věcí se pak víceméně z formálních důvodů zabývaly Vrchní a Nejvyšší soud, který čerstvě rozhodl, že nic nebrání tomu, aby spor začal u prvoinstančního soudu úplně od začátku - znovu se tak bude hrát o diskriminaci na základě rasy, půlmilion na osobu, a to vše s nálezem Ústavního soudu „v zádech“.
Obcím, které na svém území trpí nebo zřizují ghetta, bude možná brzy docela horko.
