Menu Zavřít

Spor o míru nezávislosti

9. 10. 2003
Autor: Euro.cz

Unie užívá peníze od firem na provoz své kanceláře

O ideji vzniku Soudcovsko-podnikatelského výboru (SpV) jako vzdělávacího a diskusního fóra pro zájemce z řad komerčních subjektů prezident Soudcovské unie (SU) Jaromír Jirsa říká, že je stará asi pět let. Rozhodujícím impulsem byla zpráva soudce Londýnského obchodního soudu Antonyho Colmana o českém obchodním soudnictví z roku 2000, která mimo jiné doporučovala britské zkušenosti se setkáními soudců s podnikateli. SpV vznikl letos v lednu a jeho posláním je organizace seminářů, na nichž soudci přednášejí byznysmanům o aktuálních otázkách a problémech českého právního řádu a fungování justice. Roční poplatek za členství v SpV je 120 tisíc korun. Za tuto cenu je garantováno minimálně šest odborných seminářů a dvě společenská setkání. Letos se zatím uskutečnilo pět seminářů a do konce roku budou ještě dva plus jedno společenské setkání.

Ministrova kritika.

Tato iniciativa Soudcovské unie vyvolala ostrý nesouhlas bývalého místopředsedy vlády a ministra spravedlnosil Pavla Rychetského, který nakonec na toto téma zahájil korespondenci s SU. Jaromír Jirsa tvrdí, že návrhu na osobní jednání bývalý ministr s odvoláním na časovou zaneprázdněnost nevyhověl. Krátce na to opustil vládní funkce a stal se předsedou Ústavního soudu. Jeho nástupce Karel Čermák, jak uvedla tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Iva Chaloupková, zachovává kontinuitu s Rychetského postojem, ale hodlá s představiteli SU diskutovat na připravovaném setkání. Jirsa říká, že by se mělo uskutečnit zhruba za dva týdny.
Pavlu Rychetskému vadí zejména výše členského poplatku a jeho užití. Na projekt ho údajně upozornili někteří podnikatelé oslovení Soudcovskou unií a jejich advokáti, kteří vyslovovali obavu, zda případné odmítnutí úhrady členského poplatku nemůže zhoršit jejich postavení v případných členských sporech. To ovšem prezident SU striktně odmítá: „Taková reakce by mě nenapadla ani ve snu. Nabízíme službu, vzdělávací akce. Kdo je považuje za přínosné, přihlásí se a zaplatí poplatek, kdo nemá zájem, proste na náš dopis nereaguje. Výše členského poplatku v něm ostatně není uvedena, to je předmět dalšího jednání,“ upozorňuje. Dodává, že „některé právní veličiny“ pobírají za přednášku desetitisíce korun, zatímco soudci na seminářích Soudcovsko-podnikatelského výboru přednášejí bez nároku na honorář.

Kdo chce, dá míň.

Jaromír Jirsa uvádí, že částka 120 tisíc korun byla stanovena jako násobek příspěvku deseti tisíc měsíčně, který unie považuje za únosný. Částka přitom není striktní, ne všichni členové Soudcovsko-podnikatelského výboru zaplatili členský poplatek v plné výši. Od současných třiadvaceti členů výboru bylo na členských poplatcích vybráno na letošní rok zhruba půldruhého milionu korun, konstatuje Jirsa. Tedy něco přes polovinu maximálně možné částky. I tak by ale na jednu z osmi letos pořádaných akcí připadlo téměř 190 tisíc korun. Sám Jaromír Jirsa přitom hovoří o tom, že náklady na pořádání semináře se pohybují v desetitisících.

Kolik stojí seminář.

Soudcovsko-podnikatelský výbor pořádá své semináře v pražském hotelu Mejstřík. Jde o pronájem místnosti pro zhruba pětadvacet osob v době od 9 do 16 hodin. K tomu oběd a o přestávkách káva. Jak zjistil týdeník EURO, cena těchto služeb v hotelu Mejstřík nepřekročí patnáct tisíc korun. I kdybychom vzali v úvahu, že společenské setkání bude finančně nákladnější, na činnost SpV padne kolem čtyř set tisíc korun. To znamená, že více než milion korun vybraných od členů Soudcovsko-podnikatelského výboru jde na jiné účely než na pořádání seminářů. Je třeba říci, že Soudcovská unie se netají tím, že z členských příspěvků firem je hrazen i provoz její kanceláře. „Doufám, že si někdo nemyslí, že si za to stavíme vily. Prostředky SpV jsou uloženy na zvláštním účtu a jejich užití posoudí na konci roku užší výbor, v němž jsou tři zástupci firem a dva soudci. Sám budu trvat na tom, aby hospodaření s prostředky Soudcovsko-podnikatelského výboru bylo mimoto podrobeno nezávislému auditu, “ říká prezident SU.

bitcoin_skoleni

Podstatná část.

V kanceláři Soudcovské unie jsou zaměstnány dvě úřednice. Dále pro unii pracuje manažer, který se věnuje získávání členů Soudcovsko-podnikatelského výboru a je placen procenty z členských příspěvků. Jirsa uvádí, že agenda spojená s činnosti SpV představuje hlavní náplň práce kanceláře Soudcovské unie. Ta ale zároveň organizuje i jazykové kursy, vydává měsíčník Soudce, provozuje webové stránky, zajišťuje účast svých členů na dalších odborných akcích, organizuje návštěvy škol u soudů, spolupracuje s právnickými fakultami. Ze zhruba 2800 soudců v České republice je členem unie něco přes polovinu. To při ročním členském příspěvku 2400 korun znamená více než 3360 tisíc korun vybraných od soudců. Polovina této částky zůstává členským sekcím na jednotlivých soudech, druhá polovina jde na činnost pražské kanceláře. Největší jednorázovou akcí Soudcovské unie je každoroční shromáždění zástupců sekcí. To letošní se uskuteční koncem listopadu ve Františkových Lázních a pozván je i ministr spravedlnosti. Jirsa tvrdí, že uspořádání valného shromáždění bude stát zhruba milion korun. I z toho vyplývá, že prostředky byznysu významnou měrou financují činnost soudcovské stavovské organizace, která by bez nich musela být skromnější.

Nemá soudce rád.

Jaromír Jirsa ale s rozhořčením odmítá, že by zřízením SpV byla porušována soudcovská etika a nezávislost. Soudcovská unie ve svých informačních materiálech argumentuje tím, že při seminářích, ani po nich, se neprojednávají neskončené soudní spory členů SpV. Každý soudce, který cítí, že má vztah k účastníku soudního řízení, je mimoto povinen se z něj vyloučit. Na uplatnění námitky podjatosti soudce má má mimoto právo každý účastník soudního řízení. Pedagogické, literární a publicistické aktivity soudcům zákon výslovně povoluje.
„To, co nedokázal udělat stát, dělá teď sama Soudcovská unie. Nemáme se zač stydět,“ tvrdí Jaromír Jirsa a ostrou kritiku Pavla Rychetského považuje za ojedinělý názor člověka, „který se netají tím, že nemá soudce rád“. S jinými negativními reakcemi než od bývalého ministra spravedlnosti se Jaromír Jirsa - jak říká - nesetkal. Na otázku, zda nezapomněl na prohlášení některých soudců pražského vrchního soudu, kteří se od Soudcovsko-podnikatelského výboru distancovali, Jaromír Jirsa odpověděl bonmotem: „Když se sejdou dva právníci, vyskytnou se nejméně tři názory na tutéž věc. Je celkem logické, že ne všichni se s tím musí ztotožnit.“
Mezi členy SpV je řada významných firem, jako například Český Telecom, Česká spořitelna, PPF či T-Mobile. Na nedávné tiskové konferenci rozdali představitelé Soudcovské unie novinářům informační materiály, v nichž činnost Soudcovsko-podnikatelského výboru oceňovali představitelé Oděvního podniku Prostějov, Aholdu ČR, Čechofrachtu, NT Servisu a společnosti Písek-Beton. Za hranicí slušnosti „O této „iniciativě“ Soudcovské unie jsem se dozvěděl jako ministr spravedlnosti z řady dopisů poslaných jednak oslovenými podnikateli, jednak jejich advokáty. Pro všechny byla společná obava, že případné odmítnutí výzvy k úhradě 120.000 Kč ročně může zhoršit jejich postavení v obchodních soudních sporech.
Na mé pozvání byl v České republice britský soudce Antony Colman a ve své závěrečné studii o českém obchodním soudnictví zmínil potřebu oboustranné komunikace mezi obchodními soudci a podnikateli, zejména s ohledem na katastrofální neznalost českých soudců ohledně podmínek a rizik podnikání v některých sofistikovaných oborech, například cenných papírech. Navrhoval proto občasná setkání těchto světů - v našich podmínkách by je dle mého názoru bylo možno uskutečnit například prostřednictvím hospodářských komor. V žádném případě však nikdo nepředpokládal, že soudci, respektive jejich stavovská organizace, si za taková setkání nechají platit.
Nevím, kolik dušiček SU za požadovaný roční poplatek získala, ale tento obnos je za hranicí jakékoli přiměřenosti a slušnosti. Absolutně nevěřím, že se spotřebuje za pronájem přednáškové místnosti při pravděpodobné účasti maximálně v desítkách posluchačů. Nebyl by přitom problém získat na předpokládaná setkání i místnost zdarma, anebo použít prostory soudů. Předpokládám, že soudci „přednášejí“ zadarmo - jinak by to byl výlučně projekt sloužící k zastírání možnosti, jak si k velmi slušnému soudcovskému platu ještě výrazně přilepšit.
SU je stavovskou organizací sdružující přibližně 45 až 50 procent soudců. Jde tedy o občanské sdružení a nepředpokládám, že dle svých stanov bylo založeno za účelem podnikání. Provoz kanceláře unie by tedy měl být hrazen z členských příspěvků. Soudím, že požadavek soudců, aby potenciální nebo i skuteční účastníci sporů před českými soudy platili organizaci soudců vysoké poplatky za osvětu poskytovanou soudci, nemá ve světě obdobu a je naprosto nemravný.“ PAVEL RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR

  • Našli jste v článku chybu?