Premiér Topolánek uvažuje o ustavení vládního zmocněnce
Několik tisíc hektarů suchého lesa je smutným výsledkem ideologického sporu o ochranu přírody v národním parku na české straně Šumavy. Plocha suchého lesa se stále zvětšuje a obzvlášť po orkánu Kyrill a rozhodnutí ministra životního prostředí Martina Bursíka nezpracovat 130 tisíc metrů kubických polomů je další šíření kůrovce v šumavských lesích velmi pravděpodobné.
Typický park ve střední Evropě.
Národní park Šumava (NPŠ) je typickou chráněnou oblastí ve střední Evropě, kde se již nezachovaly původní lesy jako v USA nebo Kanadě - jen asi třináct procent jeho území ovlivnila lidská činnost jen velmi málo. Zdejší převážně smrkové monokultury vznikly péčí lesníků v minulých staletích. Po velkých větrných kalamitách kolem roku 1870 bylo území parku zalesněno výhradně smrkem, který se hospodářsky využíval. Ve druhé polovině 20. století ovlivňovaly šumavské lesy také emise a kyselý déšť. Při vzniku NPŠ v roce 1991 jeho zakladatelé rozhodli, že posláním parku je především uchovat a zlepšit přírodní prostředí. Lesní ekosystémy se měly s pomocí lesnických zásahů postupně vracet do přibližně původního stavu - především dosazováním původních dřevin (buku, jedle, jilmu, javoru) do vhodných lokalit a úsilím o věkovou rozrůzněnost porostů. Asi před pěti lety však ekologické organizace a poté i ministerstvo životního prostředí a správa parku začaly prosazovat rychlé zavedení bezzásahového režimu na co největší části NPŠ - chtějí ponechat přírodu jí samotné, aby vytvořila takzvanou divočinu.
Začátek sporu.
NPŠ se osm let potýkal s kůrovcovou kalamitou, která začala v sousedním parku Bavorský les. Její hlavní příčinou bylo nezpracovaní dřevní hmoty po orkánu v roce 1984. Tehdy zůstalo v sousedním parku Bavorský les nezpracováno asi 30 tisíc metrů kubických dřeva ve vyšších polohách. Až mnohem později tehdejší vedení národního parku sdělilo veřejnosti, že tak velkou kůrovcovou kalamitu nečekalo. V tomto rozsahu byla na Šumavě naposled po roce 1870. Ta poslední, dlouhodobě diskutovaná a mimořádně vleklá, se jí však již podobá.
Za několika ministrů životního prostředí (Ivan Dejmal, František Benda, Jiří Skalický, Martin Bursík, Miloš Kužvart) se jen díky velkému úsilí podařilo kůrovcovou kalamitu v NPŠ zlikvidovat. Skoncovalo se s ní v roce 2002, kdy počet stromů napadených kůrovcem byl velmi malý - tento stav se tam vyskytoval jen zřídka.
Vyrovnání se s kalamitou bylo mimořádně náročné a jeho důsledkem byly velké zásahy do lesních ekosystémů, které by jinak zůstaly nepoškozené. Kdyby byl tehdy zvolen jiný postup proti kůrovcům, odumřelých lesů by bylo proti současnému stavu několikanásobně více.
Zásadní problém.
Období, kdy se kůrovec na Šumavě vyskytoval jen sporadicky, mělo být využito ke zvýšení stability budoucího lesa. To se však nestalo kvůli vyrovnávání účtů a prosazování amatérských názorů. Mediální kampaň vedla k novému rozvoji kůrovcové kalamity. Ta se bude v příštích letech rychle zvětšovat, protože nebyly zpracovány stromy poražené orkánem Kyrill. A toto dříví vytváří příležitost pro mimořádné přemnožení kůrovce.
Zásadním problémem, který se však v názorových sporech téměř neobjevuje, je stabilita budoucích lesů. Tu nelze zavést za několik let, ale za mnoho desetiletí. Dnes se však tímto problémem nikdo nezabývá - a když ano, jen okrajově.
Dvě možnosti.
Existují dva zásadní směry, jak se s tímto problémem vyrovnat. Za prvé přechodem k lesům s nepřirozenou dřevinnou skladbou v důsledku kalamit, které však kvůli své neprostupnosti postupně vytěsní návštěvníky parku. Tento směr vede k rozšíření smrkových monokultur a ke zvětšení plochy nestabilních lesů a velkých holin. Zjednodušeně lze říct, že ideálu stabilního lesa, o němž se zmiňuje i zákon o ochraně přírody a krajiny, se nedočkáme. Druhou možností je citlivý přístup k přírodě, který díky dlouhodobé a promyšlené činnosti přinese stabilní lesy s přirozenou dřevinnou skladbou a zachová zelenou Šumavy a lesy přístupné návštěvníkům. Zpřístupnění Šumavy turistům a bezzásahový režim lze skloubit jen velmi obtížně.
Vliv ekologických aktivistů.
Ekologičtí aktivisté dnes výrazně ovlivňují rozhodování o osudu lesů NPŠ. Své názorové protivníky - starosty, regionální politiky a lesníky - označili za zájmovou skupinu podporující kácení stromů. Je tomu však naopak. Snahou lesníků je zachránit staleté stromy před kůrovcem. Mluví-li se o kácení, jde pouze o stromy napadené kůrovcem.
Velká část odborné veřejnosti i obce a kraje, jichž se NPŠ týká, proti rychlému zavádění bezzásahového režimu protestují, ekologičtí aktivisté však zatím vítězí. Podporují je bohužel i česká média včetně veřejnoprávní České televize, která dává prostor především zastáncům divočiny a názory protistrany znevažuje. Ministr životního prostředí Martin Bursík také názory lesníků ignoruje, ačkoli prohlašuje, že nejde o politický, ale odborný problém. Obklopil se skupinou vědců, převážně biology a geology ideologicky spřízněnými s ekologickými organizacemi.
Druhá polovina pravdy.
Zatímco lesníci používají odborné argumenty a navrhují praktické postupy na postupnou změnu šumavských lesů v porosty podobné původním, ekologičtí aktivisté argumentují pouze emotivními prohlášeními a manipulují veřejným míněním. Příkladem z nedávné doby je anketa mezi návštěvníky NPŠ, kterou uspořádaly ekologické organizace. „Má se ve zbytku pralesa v první zóně národního parku u pramene Vltavy kácet?“ zeptali se návštěvníků a jen málokterý z nich odpověděl ano. Kdo by chtěl kácet prales v prvních, nejcennějších zónách národního parku? Účastníci ankety se však nedozvěděli druhou polovinu pravdy - důvod kácení stromů. Jen asanace napadených stromů totiž zabrání dalšímu šíření kůrovce, a tím i odumření stovek hektarů nejcennějších šumavských lesů. Kdyby se však návštěvníků zeptali: „Mají se lesy u pramenů Vltavy nechat uschnout?“ určitě by většina z nich odpověděla ne. To však ekology nezajímá. Potřebovali jen podpořit svou ideologii.
NPŠ a české zákony.
Nařízení vlády 163/91 Sb., kterým byl NPŠ vyhlášen, stanovilo, že hlavním posláním parku je zachovat a zlepšit jeho přírodní poměry a typický vzhled krajiny - „zelenou střechu Evropy“. Nařízení nevylučuje zásahy ani v první zóně, ale omezuje je na takové, které slouží k udržení daného stavu. Současný oficiální přístup k ochraně lesů v NPŠ, tedy úsilí o rychlé rozšiřování bezzásahových území, je však podle nás v rozporu s českými zákony i s původními záměry zakladatelů parku.
Rozdílné koncepce.
Ještě nikdy nezaujaly šumavské obce jednotný postoj. Ještě nikdy však nebyly v tak velkém rozporu se státními orgány zajišťujícími řízení NPŠ. Příčinou sporu jsou dvě rozdílné koncepce ochrany přírody na Šumavě - klasická a ta, kterou dnes prosazují vedení NPŠ a ekologičtí aktivisté, nazývaná „bezzásahová“ či výstižněji „divočina“. Obě strany sporu jsou přesvědčeny o správnosti té své a mají stejný cíl: zachovat Šumavu krásnou i pro příští generace. Na rozdíl od aktivistů však mají lesníci odborné zkušenosti. Neřídí se jen pocity, ale znají konkrétní typy vývoje lesa i jeho škůdce. Proto dokážou předpovídat vývoj lesa.
Nesplněné naděje.
Založení NPŠ v roce 1991 místní občané přivítali. Doufali, že se tím zlepší životní podmínky v této zanedbané příhraniční oblasti. Za patnáct let existence parku se to však nestalo. Podle obcí jsou zájmy na ochranu přírody často prosazovány na úkor života místních obyvatelů i návštěvníků Šumavy. Vedení parku často omezuje pravomoci obcí a ministerstvo rozhoduje, aniž by se jich zeptalo na názor. „Například v roce 1999 bylo podepsáno Memorandum o vzájemné spolupráci mezi správami NPŠ a Bavorského národního parku. Podle něj se měla největší pozornost věnovat komunikaci s místními obyvateli na obou stranách hranice. V prosinci 2005 byl podepsán dodatek k memorandu o 30procentním rozšíření bezzásahových oblastí v NPŠ do roku 2010, aniž by však byly obce o tomto záměru informovány,“ uvedl František Nykles, předseda Svazu šumavských obcí. Podle něho by situaci na Šumavě pomohlo, kdyby byl předložen a schválen zákon o NPŠ. To však Parlament dosud neučinil. Ministr Bursík ani s obcemi neprojednal své závažné rozhodnutí o nezpracování značné části kalamity po orkánu Kyrill. „Oznámil nám, že o tomto rozhodnutí se nehlasuje, protože je odborné. Řečeno jinak, obce do toho nemají co mluvit,“ řekl Nykles.
Rozhodnutí na české vládě?
Premiér Mirek Topolánek navštívil koncem října západní Čechy. Se starosty šumavských obcí i hejtmany Plzeňského a Jihočeského kraje Petrem Zimmermannem (ODS) a Janem Zahradníkem (ODS) diskutoval i o problému NPŠ. A prohlásil, že budoucnost Šumavy a národního parku by nemělo řešit jen jedno ministerstvo, ale více resortů. Pro otázky Šumavy by podle něho měl být ustaven vládní zmocněnec, který by její problematiku sledoval z hlediska více resortů. „Jsem rád, že se premiér domnívá, že by diskuse o budoucnosti Šumavy měla být tématem celé vlády - nikoli pouze ministerstva životního prostředí, ale i dalších resortů, například zemědělství, vnitra či pro místní rozvoj,“ řekl jihočeský hejtman Zahradník. „Ponecháme-li velkou část Šumavy vlastnímu osudu, půjde o obrovský zásah do území, které bylo po staletí kulturní krajinou osídlenou lidmi a na němž žilo pětadvacetkrát více obyvatel než dnes. Teprve událostmi v druhé polovině 20. století, vznikem železné opony, se z její části stalo neosídlené území. A najednou by mělo být vnímáno jako divočina, která by navazovala na přirozený vývoj. Tak tomu však historicky není,“ konstatoval Zahradník.
