Spor ukazatelů

Údaje ministerstva a statistiků se stále více rozcházejí

Situaci na trhu práce bylo možné více než dva roky považovat za stabilizovanou, což bylo důsledkem zejména ekonomického oživení v České republice, které - jak uvádějí poslední odhady Českého statistického úřadu (ČSÚ) - započalo v průběhu roku 1999. Přestože ekonomický růst pokračuje, trh práce je v současné době charakteristický protichůdným vývojem některých indikátorů, především míry nezaměstnanosti.

Rozpor.

Údaje o míře nezaměstnanosti z ministerstva práce a sociálních věcí a z výběrových šetření pracovních sil (VŠPS) Českého statistického úřadu se v čase stále rozcházejí, avšak podstatně nepříznivější je vývoj této diference, která dosti jednoznačně narůstá. Z analytického hlediska se nabízí otázka, kterou míru nezaměstnanosti bychom měli jako informaci o vývoji na trhu práce používat. Ministerstvo (tedy platná legislativa) říká, že uchazečem o zaměstnání je občan, který není v pracovním nebo podobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, nepřipravuje se na povolání a pravidelně dochází na úřad práce v místě trvalého bydliště. Na základě metodiky VŠPS se za nezaměstnaného považuje osoba, která v daném referenčním týdnu nebyla zaměstnána, aktivně hledala práci a byla připravena k nástupu do zaměstnání do čtrnácti dnů. Metodika VŠPS vychází přímo z metodiky ILO (Mezinárodní organizace práce) a publikované výsledky jsou tedy mezinárodně srovnatelné. Z tohoto hlediska je možné konstatovat, že výběrová šetření na pozici nezaměstnaného pohlíží z více úhlu a jeví se tedy jako komplexnější.

Kdo je nezaměstnaný?

Z podrobnějších údajů můžeme zjistit, že za poslední více než tři roky byl poměr registrovaných respondentů ve výběrovém šetření k celkovému počtu registrovaných lidí na úřadech práce přes 90 procent, což můžeme považovat za relativně dobrý výsledek. Bohužel ale ne všichni registrovaní, kteří „uvíznou“ ve výběrovém šetření, jsou považováni za nezaměstnané. Vyloučit musíme zhruba deset procent registrovaných respondentů, kteří buď nebyli připraveni k nástupu do zaměstnání do čtrnácti dnů, či poslední čtyři týdny aktivně nehledali práci a tak dále. Tím se míra efektivního krytí sníží zhruba na zhruba 80 procent. Otázkou zůstává, do jaké míry můžeme považovat osoby, které aktivně nehledají práci, deklarují pracovní činnost či nejsou připraveni (ochotni) práci přijmout za nezaměstnané. Poněkud zvláštní je, že na základě výsledků VŠPS 1,5 procenta registrovaných respondentů uvedlo, že v referenčním týdnu pracovalo více než jednu hodinu týdně, ačkoliv tím tito uchazeči porušují zákon. Podíl těchto osob byl v posledních několika letech stabilní, což snižuje pravděpodobnost chyby při provádění výběrového šetření. Určitým problémem výběrových zjišťování může být také nižší informační odezva u některých skupin respondentů, především těch, kteří mají jisté sociální problémy, což pochopitelně může ovlivnit přesnost výsledků. Prostor pro polemiku existuje i v rozsahu respondentů, kteří jsou do výběrového šetření zahrnuti - jde o zhruba 25 tisíc bytů, respektive o více než 63 tisíc osob.

Změkčení.

V současné době ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje nový zákon o zaměstnanosti, na jehož základě by uchazeč v evidenci příslušného úřadu práce mohl mít pracovně právní poměr. Jeho pracovní úvazek či plat by však nesměl překročit určitou hranici. Na tento nový zákon, jenž je v současné době v připomínkovém řízení, můžeme nahlížet ze dvou hledisek. Z hlediska sociálního jde bezesporu o krok vpřed, neboť může tlumit sociální a psychologické dopady na nezaměstnané jedince a jejich okolí. Z hlediska makroekonomického lze ale předpokládat, že se může dokonce zvýšit počet registrovaných nezaměstnaných, protože některé osoby, které mají v současné době například částečné pracovní úvazky, by ještě mohly splnit podmínky pro zařazení do evidence nezaměstnaných, a tedy pobírat podporu v nezaměstnanosti. Konkrétně: v prvním pololetí letošního roku pracovalo na „zkrácený“ pracovní úvazek asi 230 tisíc osob (odpracovaly přibližně 21 hodin za měsíc). Paradoxně tedy hrozí, že nový systém může být při nevhodném nastavení ještě nákladnější než ten současný.
Z hlediska možného použití je zřejmé, že informace o počtu registrovaných nezaměstnaných je důležitá právě pro ministerstvo práce a sociálních věcí (kvůli výplatě sociálních dávek) i pro ministerstvo financí (při sestavování rozpočtu). Z hlediska makroekonomické analýzy, kde se velmi často nevyhneme mezinárodnímu srovnání, je zřejmě lepší využívat údajů z VŠPS.

Z poklesu růst.

Přestože jsme si na určité odchylky ve vývoji míry nezaměstnanosti podle ministerstva práce a VŠPS zvykli, v prvním pololetí se tato diference velmi výrazně zvýšila. Sezonně očištěná míra nezaměstnanosti z VŠPS dosáhla 7,3 procenta, ale ministerská statistika říká, že míra nezaměstnanosti vzrostla - na 8,9 procenta. Možné vysvětlení můžeme nalézt v metodické změně, ke které přistoupil ČSÚ na základě doporučení Eurostatu od počátku roku 2002. Spočívá v jiném rozložení otázek v používaném dotazníku.
To se okamžitě projevilo propadem „míry participace“ registrovaných respondentů ve výběrovém šetření o několik procentních bodů (oproti dlouhodobému průměru zhruba o deset bodů). Kromě toho se výrazně zvýšil počet respondentů (meziročně kolem 25 tisíc osob) registrovaných na úřadech práce, ale nehledajících aktivně práci. Oba tyto efekty snížily meziročně počet nezaměstnaných zhruba o více než 40 000 osob, takže ovlivnily míru nezaměstnanosti o 0,9 procentního bodu. Vezmeme-li v úvahu tyto vlivy, míra nezaměstnanosti by fakticky meziročně stagnovala na úrovni kolem 8,5 procenta.

Alespoň tři procenta.

Hlavním faktorem působícím na zaměstnanost je ekonomický vývoj. S akcelerací tempa růstu hrubého domácího produktu o jeden procentní bod se krátkodobě zrychlí růst zaměstnanosti (podle VŠPS) o zhruba jednu desetinu bodu. Další proměnnou, která ovlivňuje vývoj zaměstnanosti, je cena práce v reálném vyjádření, tedy reálná mzda. Zvýšení tempa růstu reálných mezd o jeden bod sníží zaměstnanost o 0,03 bodu.
Poslední proměnnou, která byla využita při odhadu rovnice zaměstnanosti, je čistá zásoba kapitálu, jež je spojena s komplementárním či substitučním efektem na zaměstnanost. Z hlediska celé ekonomiky je možné konstatovat, že zatím převládá efekt substituční. Akcelerace růstu čisté zásoby kapitálu o jeden bod povede ke snížení tempa růstu celkové zaměstnanosti o asi 0,13 bodu. Nicméně při odhadu tohoto efektu na zaměstnanost v průmyslu dojdeme ke zcela opačnému závěru. V průmyslu tedy převládá spíše komplementární efekt investic. Tyto odhady jsou vcelku v souladu s vývojem hospodářství, neboť z hlediska nabídkové strany ekonomiky je růst HDP kryt především růstem v terciárním sektoru, v němž se substituční efekt investic dá předpokládat. Z našich odhadů navíc vyplývá, že česká ekonomika potřebuje růst HDP vyšší než tři procenta na to, aby zaměstnanost alespoň stagnovala.

Pokles.

V roce 2001 dosáhla míra nezaměstnanosti na základě VŠPS 8,1 procenta. Je to nízká, anebo vysoká míra nezaměstnanosti pro českou ekonomiku? Z mezinárodního srovnání je patrné, že se míra nezaměstnanosti v České republice nikterak neodchyluje od průměru Evropské unie. V té v roce 2001 dosáhla míra nezaměstnanosti 7,7 procenta, avšak s velmi diferencovaným vývojem uvnitř unie - Německo 7,9, Nizozemsko 2,0, Řecko 10,9 procenta. Vezmeme-li ale v úvahu vývoj strukturálních změn v naší ekonomice, je míra nezaměstnanosti okolo osmi procent poměrně nízká.
S ohledem na očekávaný výkon české ekonomiky v letošním roce (růst HDP pod 2,5 procenta) je možné odhadovat stagnaci zaměstnanosti. Letošní míru nezaměstnanosti, jak již naznačil dosavadní průběh roku, bude výrazně ovlivňovat také vývoj pracovní síly. Z těchto důvodů je možné pro letošní rok očekávat další pokles míry nezaměstnanosti na základě metodiky VŠPS na zhruba 7,5 procenta.