Pověřením vlády pracuje další komise, která má navrhnout budoucí podobu českého penzijního systému. Ten je již nyní v deficitu a při současném nastavení bude jenom hůře. Jedním z řešení je přiznat, že státní důchody se v budoucnu budou reálně snižovat. Další možností je zvýšení sociálního pojištění. Ani jedno není politicky přijatelné. Komise tak řeší kvadraturu kruhu a výsledkem může být tvrzení, že je vše v pořádku a pomůže pár kosmetických změn.
V reálu se deficit bude dál dotovat z jiných položek rozpočtu a řešení se bude odkládat. Z mého pohledu se stává penzijní systém méně důvěryhodný tím spíš, že se plánuje zrušení druhého pilíře, jinak důchodového spoření.
Vnímal jsem jej jako cestu, byť okleštěnou politickými kompromisy, k tomu, aby stát mohl v budoucnu přiznat, že reálné důchody poklesnou a budou je muset nahradit soukromé úspory na penzi. Privátní alternativou jsou tzv. fondy životního cyklu. Jejich princip spočívá v tom, že se zkracováním investičního horizontu směřují portfolio do konzervativních investic. V počáteční fázi spoření investují více do akcií a jiných aktiv ve snaze dosáhnout reálného zhodnocení.
Když se blíží doba výběru, přesune se priorita od výnosu k ochraně úspor. Nevýhodou je absence podpory státu, což vyvažuje flexibilita, kterou klient má v nakládání s investicí. Kdykoli lze spoření upravit či ukončit a s úsporami naložit dle libosti.
Z Parketu čtěte také:
Jan Vejmělek: ČNB politiku nezmění
