Stavební spoření, tento symbol české spořivosti, se mění. Pro klienty jednoznačně k horšímu. Budou dostávat nižší státní podporu, na kterou možná budou mít nárok, jen když naspořené peníze utratí za bydlení. Přitom by stačilo pár změn, které by celý systém výrazně zatraktivnily.
Foto: Profimedia.cz
Kritici stavebního spoření tvrdí, že stavební spořitelny mají díky státní podpoře příliv klientů zajištěný a o jejich blaho se v podstatě nemusejí starat. Rok co rok jsou toho důkazem směšné podzimní reklamní kampaně, kdy za každou uzavřenou smlouvu dostane klient takové cennosti jako ručník nebo batoh. Přitom se okamžikem podepsání smlouvy stává rukojmím dané spořitelny. Na vlastní kůži to pocítil jeden známý, když si chtěl z úvěru ze stavebního spoření koupit nemovitost. Šel do spořitelny, kde měla jeho rodina několik smluv, s tím, že díky tomu dosáhne na výhodný úvěr.
Jenže poradce spořitelny se choval jako diletant. Poztrácel dokumenty, nedodal slíbené kalkulace, vykládal nesmysly. Kdyby šlo o hypotéku, mohl by onen známý prásknout dveřmi a jít přes ulici ke konkurenci. Jenže to u stavebního spoření nejde. Pokud nemáte naspořenu určitou částku a nejste u spořitelny předepsanou dobu, zpravidla minimálně dva roky, na výhodný úvěr nárok nemáte.
Přitom by stačilo, aby klient mohl naspořené peníze převést k jiné spořitelně, která by musela uznat dobu, po kterou už spořil u konkurence. Mohlo by to fungovat podobně jako bonus u povinného ručení. Klient by si tak mohl vybírat nejlepší nabídky a nejlepší služby, aniž by mu hrozilo, že přijde o hlavní přednost stavebního spoření – výhodný úvěr.
To by najednou nastal poprask. Ručníky a tašky z reklam by se staly minulostí. Konečně by se rozjel boj, z něhož by zákazník profitoval. Jenže stavební spořitelny určitě najdou dost důvodů, proč by takovou změnu nešlo provést. A stát si hledí jen toho, jak ušetřit. Ke škodě spotřebitelů.
