Vláda chce, abychom v případě krize měli potraviny na tři dny. Stát proto nakupuje zásoby a Agrofertu rostou zisky.
Neexistuje snad názornější střet zájmů již bývalého ministra financí Andreje Babiše, než jsou smlouvy jím donedávna vlastněného holdingu Agrofert se Správou státních hmotných rezerv. Tento vládou kontrolovaný úřad s Agrofertem obchoduje dlouhodobě a některé smlouvy platí už více než deset let. Příjem holdingu z těchto smluvních vztahů ale začal významně narůstat až po vstupu Andreje Babiše do vlády v roce 2014. Loni utržil Agrofert zhruba o čtvrtinu více oproti příjmům v roce 2014, tedy celkem přes 160 milionů korun. Dalších bezmála 30 milionů získal v loňském roce od státu za prodej sušeného mléka. Z holdingové stáje Agrofertu obchoduje se státními rezervami dodavatel masa Animalco a mlékárny Olma a Hlinsko.
Andrej Babiš měl přitom jako ministr financí mnoho možností ovlivňovat poptávku státních hmotných rezerv po komoditách vyráběných jeho bývalými společnostmi. Díky své funkci disponoval mimo jiné i poradním hlasem při nominaci předsedy Správy státních hmotných rezerv. Ale především: o tom, kolik zásob vlastně jako stát potřebujeme, rozhoduje vláda svým nařízením. A právě současný kabinet, v němž Babiš více než tři roky působil, toto nařízení změnil, když i díky hlasům ministrů za hnutí ANO na začátku svého mandátu rozhodl o vyšším množství nakupovaných potravin, které mají sloužit jako rezerva v případě krize či nenadálé bezpečnostní situace. Dosud jsme si jako potravinově soběstačná země vystačili se zásobami na pouhý jeden den. Současná vláda však tento limit navýšila až na tři dny. Zdůvodnila to zhoršující se bezpečnostní situací ve světě.
Správa státních hmotných rezerv (SSHR) proto byla v posledních letech nucena ve velkém nakupovat potraviny, zejména sušené mléko či zmražené maso.
Shodou okolností jde o komodity, v nichž je na českém trhu výrazně přítomen holding Agrofert, jehož konečným beneficientem je Andrej Babiš. Holding tak dokáže státním rezervám nabídnout cenu, za niž by ostatní výrobci na obchodu se státem tratili, a do těchto tendrů se proto raději vůbec nehlásí.
Agrofert tudíž často zůstává jediným zájemcem o obhospodařování našich postupně se zvyšujících potravinových zásob.
Nepominutelná součást
„Při posuzování nabídek se řídíme v první řadě nejnižší nabízenou cenou. Nejsme intervenční fond, abychom mohli výrobce dotovat,“ zdůvodňuje mluvčí SSHR Jakub Linka. Správa se přesto snaží alespoň zatraktivnit výběrová řízení pro jiné firmy než jen ty z „holdingu“. Například při dvou posledních pokusech vysoutěžit dodávku 3500 tun sušeného mléka rozdělila správa rezerv tendr na sedm menších zakázek po 500 tunách. Poprvé se podařilo vysoutěžit jednu zakázku a podruhé další dvě.
Navzdory tomu jsou z těchto tří dodavatelů opět dva z Agrofertu, konkrétně olomoucká Olma a Mlékárna Hlinsko. „Je otázka, jestli už se Agrofert svou velikostí nepropracoval k tomu, že je nepominutelnou součástí systému,“ konstatoval v rozhovoru pro týdeník Euro jeden z vysoce postavených zaměstnanců správy rezerv.
Na spornou výhodnost loňské smlouvy s Mlékárnou Hlinsko týdeník Euro upozornil už v polovině května. Státní rezervy za sušené plnotučné mléko zaplatily loni v září 75 korun za kilogram. Mlékárny přitom podle údajů Státního zemědělského intervenčního fondu prodávaly za poslední rok sušené plnotučné mléko za ceny od 58 do 80 korun za kilogram. Sjednaná cena je tedy spíše vyšší než ta obvyklá tržní za celé roční období.
Přečtěte si o meziročních výsledcích skupiny:
Agrofertu klesl zisk. Dolů ho stáhl pokles cen komodit
„Podle smlouvy dodavatel naskladňuje mléko do sedmi měsíců. Je proto logické, že se cena v čase mění. Nemůžeme tedy porovnávat cenu ze září, když se dodává v březnu. Postupujeme podle zákona o veřejných zakázkách.
Pokud firma nabídne nejnižší cenu a splní kvalifikační podmínky, potom ji těžko můžeme vyloučit,“ vysvětluje předseda SSHR Pavel Švagr. Mlékárna Hlinsko z holdingu Agrofert si díky tomuto obchodu se státem přijde zhruba na 40 milionů korun.
Podepsán Faltýnek
Ještě mnohem problematičtější jsou však smlouvy státních rezerv s Agrofertem z dřívějších let. Jednoznačně nevýhodná byla pro stát především dlouhodobá smlouva na dodání a obhospodařování zásob obilí, kterou v roce 2005 za Agrofert podepsal jeden z tehdejších hlavních manažerů holdingu a současný šéf poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. V minulosti už se několikrát vyjádřil, že nedokáže říct, zda byla smlouva pro stát nevýhodná.
Podle auditu, který si SSHR nechala zpracovat u poradenské společnost Scott & Hagget a který má týdeník Euro k dispozici, smlouva poskytovala Agrofertu královské podmínky: byla podepsána bez výběrového řízení na dobu neurčitou, umožňovala platby za dodané obilí čtvrtletně dopředu a především dovolovala Agrofertu, aby s obilím během jeho uskladnění obchodoval podle toho, jak to pro soukromou firmu bude v čase výhodné vzhledem ke kolísání ceny jednotlivých druhů obilí.
Přečtěte si také:
Zemědělec Rada se brání Agrofertu. Zpochybňuje jeho pohledávky
Tato (pro stát) nevýhodná smlouva mohla podle závěrů auditu připravit daňové poplatníky až o tři čtvrtě miliardy korun. Po příchodu předsedy Pavla Švagra do vedení státních rezerv v roce 2014 došlo k úpravě této smlouvy. Na jedné straně zmizela většina pro stát nevýhodných ustanovení, ale na straně druhé se zvýšila cena, kterou stát platí Agrofertu za obhospodařování obilí.
Další dílčí smlouvy státních rezerv s Navosem, dceřinou firmou Agrofertu, nyní prověřuje policie. Zaměstnanci SSHR týdeníku Euro potvrdili, že detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu se na správu hmotných rezerv obrátili jako na poškozenou osobu. Agrofert totiž v letech 2007 až 2012 bez výběrového řízení odkoupil od státních rezerv 271 tisíc tun přebytečného obilí, jehož cena se podle druhu tehdy pohybovala od 2400 do 3100 korun za tunu. Za stejnou cenu měl Agrofert obilí dodat do státních sýpek zpět, ale dosud se tak nestalo. Společnost odmítala obilí prodat státu za původní cenu a požadovala za něj dnešní tržní cenu. Ta se přitom zvýšila v rozmezí od čtyř tisíc do šesti tisíc korun za tunu v závislosti na druhu.
Podle nového dodatku uzavřeného současným předsedou SSHR Pavlem Švagrem má Navos povinnost do deseti let vrátit na žádost státních rezerv obilí zpět, ale už ne za původní sjednanou cenu, ale za tu vyšší tržní. Stát tak může na této nevýhodné rotaci obilí přijít až o půl miliardy korun, což je rozdíl mezi hodnotou v minulosti prodané komodity a cenou, za niž nyní Agrofert státu obilí nabízí.
Kdo za to může?
Současné vedení Správy státních hmotných rezerv si podle informací týdeníku Euro nevýhodnost této platné smlouvy uvědomuje a poukazuje na odpovědnost předchozího managementu. Smlouva, která byla podkladem k celé operaci, vznikla během mandátu předsedy Ladislava Zaba. K vyskladnění části tak velkého objemu obilí ale mohlo docházet i v době, kdy úřad vedl někdejší šéf Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník spolu se svým místopředsedou Tomášem Perutkou. Oba byli letos v únoru obviněni kvůli jiné kauze související s působením v čele hmotných rezerv.
Maďarská společnost vyhrála tendr:
Provozovatel čerpacích stanic MOL dodá naftu do státních rezerv
V kauze německé firmy Viktoriagruppe, která získala od státních rezerv výhodný pronájem zásobníku na pohonné hmoty v Nelahozevsi u Prahy, jde podle policie o škodu přesahující čtvrt miliardy korun.
Páleník tvrdí, že o vyskladňování obilí pro Navos nic neví, a odmítá, že by se zástupci holdingu Agrofert uzavíral jakoukoli dohodu týkající se této komodity. Jeho tehdejší zástupce Tomáš Perutka uvedl, že se snažil během svého působení ve vedení SSHR Navos donutit k tomu, aby alespoň 120 tisíc tun výhodně nakoupeného obilí do státních sýpek vrátil. To se však nestalo. Navos dodal jen zlomek požadovaného množství. „Nabídku Navosu nakoupit obilí za tržní cenu jsme nemohli přijmout, protože by nám rozdíl mezi původní a touto cenou byl přičten k tíži jako škoda státu,“ řekl týdeníku Euro Tomáš Perutka, který naopak kritizuje kroky současného vedení, jež prý podle jeho názoru umožnilo Agrofertu dodatkem ke smlouvě prodej obilí za dnešní tržní cenu.
Kdo přesně nese za škodu na straně státu odpovědnost, by měli ještě letos rozkrýt detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu. Nic se však nezmění na tom, že na těchto podezřelých obchodech se státem výrazně vydělal holding Agrofert, potažmo odcházející ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš.
Dále čtěte:
Babišovo předražené mléko. Další ukázka, jak Agrofert vydělává na státu
Agrofert chce srazit platy v německém Liekenu. Zaměstnanci se bouří
