Návrh reformy omezuje příspěvky zaměstnavatelů na pojištění
Jednu „libůstku“ navíc v sobě skrývá návrh daňové reformy: navrhuje změnit limity pro daňovou uznatelnost příspěvků zaměstnavatelů na životní pojištění a penzijní připojištění. Zatímco dosud měli zaměstnanci nezdaněn příspěvek až do osmi tisíc korun u životních pojistek a u úspor na penze až do tří procent hrubých mezd, novela daňových zákonů obě položky slučuje a navrhuje roční odečitatelný limit ve výši 24 tisíc korun.
„Tímto způsobem chceme systém zjednodušit. Oba příspěvky budou v jedné částce a každý si bude moci vybrat, jakému typu spoření dá přednost. Navíc limity pro příspěvky na životní pojištění tím narostou,“ uvádí ředitel odboru legislativa daní z příjmu ministerstva financí Stanislav Špringl. Proč ne? Jenže návrh má i háček, omezuje spoření pracovníků s vysokými příjmy.
Většina se vejde.
Daňově uznatelné příspěvky zaměstnavatelů ministerstvo financí původně omezilo na 20 400 korun, což byla dle ministerských odhadů rozpočtově neutrální výše. Po vnějších připomínkách však tvůrci reformy limit zvedli na 24 tisíc korun. Pochopitelně že u devadesáti procent příspěvků uvedená částka zaměstnancům bohatě dostačuje.
Měsíčně si totiž mohou od daňového základu odečítat až dva tisíce a tuto hranici příspěvky zaměstnavatelů většinou nepřevýší. Například Česká spořitelna přispívá pracovníkům s průměrnými příjmy měsíčně částkou 1100 korun na penzijní připojištění a na životní pojistku přidává 4000 korun ročně. Dvoutisícový měsíční limit by jim tedy měl příspěvek s převahou pokrýt. Úplně těsně tuto hranici splní příspěvky ČEZ, která svým zaměstnancům poskytuje až 1300 korun na penzijní spoření a 666 korun na životní pojistku.
Návrat rovnostářství?
Ovšem pro management a top vedení společností se firemní příspěvky pohybují v jiných řádech. Firmy se přitom u penzijních pojistek drží tříprocentního kritéria. Takové příspěvky poskytuje třeba CAC Leasing, Siemens či Komerční banka.
Vezmeme-li jednoduchý příklad manažera, který měsíčně vydělává 100 tisíc korun hrubého (a takový plat není u výše postavených lidí nezvyklý), tak tříprocentní příspěvek dosahuje ročně částky 36 tisíc korun. Letos s tím není ještě žádná potíž, příští rok by však dotyčný musel sumu nad čtyřiadvacet tisíc zdanit a zaměstnavatel by z této částky odvedl sociální a zdravotní pojištění. Takže se nakonec bude zřejmě devětadevadesát procent zaměstnavatelů držet zákonného limitu.
To je asi základní vada uvedeného návrhu, zavánějícího rovnostářstvím. Soukromé spoření na stáří by se mělo odvíjet především od výše mzdy. A je naivní předpokládat, že bez podpory státu budou lidé natolik uvědomělí, aby odkládali stranou rozumnou částku, která jim v důchodovém věku zajistí důstojný život.
Necitlivý fix.
Limit stanovený absolutní částkou je ovšem nevýhodný nejen pro lidi s vysokým platem. „Asociace principiálně preferuje spíše zachování limitů, které jsou odvozeny procentuálně z určitého základu. Takové limity totiž budou pružně reagovat na dynamický vývoj mzdové hladiny, jehož jsme v posledních letech svědky. U absolutních částek hrozí, že limity nebudou po léta valorizovány a podpora bude relativně klesat,“ zdůrazňuje prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok. Naproti tomu ředitel odboru korporátních klientů České pojišťovny Jiří Král míní, že absolutní částka přispěje ke zjednodušení daňových odpočtů, ale rovněž požaduje, aby „se počítalo s navyšováním limitu v návaznosti na růst mezd“.
Pojišťovny navíc nesouhlasí se sloučením limitů pro oba typy pojistek. „V připomínkách jsme navrhovali, aby byly částky pro penzijní připojištění a životní pojištění odděleny. Spoření na penzi je totiž zvýhodněno státním příspěvkem, a lidé mu tedy budou dávat přednost před životními pojistkami, jež takovou výhodou nedisponují,“ namítá výkonný ředitel České asociace pojišťoven Tomáš Síkora.
