Poslanci prý nahrávají postbankovním věřitelům
Ještě než vláda předloží sněmovně nový zákon o konkurzu a vyrovnání z dílny Martina Jahna, Jaroslava Bureše a Pavla Němce, vstoupí pravděpodobně v platnost takzvaná bankovní novela úpadkového zákona. V jejím prosazování se nejvíc angažuje místopředseda ústavně právního výboru sněmovny Jiří Pospíšil, ale obzvláštního lesku poslanecké novele dodávají koryfejové rozpočtového výboru Miroslav Kalousek, Jan Mládek, Michal Kraus a Martin Kocourek. Stranická pestrost autorů novely naznačuje, že by její průchod Parlamentem neměl být problém. V současné době je ve druhém čtení.
Pozdní zákrok?
Bankovní se novela jmenuje proto, že banky byly většinou největšími věřiteli úpadců. Ve skutečnosti je už ale množství pohledávek v rukou postbankovních věřitelů. Ti je koupili od České konsolidační agentury (ČKA). Spekuluje se o tom, že nyní už řadu pohledávek vůči podnikům v konkurzu nebo na jeho prahu drží firmy spjaté s původními vlastníky, kterým se rýsuje možnost koupit firmu za pakatel zpátky, navíc oddluženou.
Bankovní a postbankovní věřitelé často drží v podniku většinu pohledávek. To vede kritiky novely k závěru, že poslanci dláždí cestu k penězům velkým finančním institucím. Kritici se pozastavují nad tím, proč iniciativa nepřišla dřív, ještě než ČKA začala své pohledávky rozprodávat. Za šité na míru pro velké věřitele jsou považovány nově zaváděné instrumenty, jako volba správce konkurzní podstaty schůzí věřitelů nebo obnovené ustanovení, že oddělený věřitel (ten, který má svou pohledávku zajištěnu) má právo na stoprocentní výnos z prodeje zajištění.
Velký bere vše.
Oddělený věřitel nyní získává sedmdesát procent z výtěžku zpeněžení zástavy, třicet procent dostávají ostatní věřitelé. Kritici novely vidí ve změně porušení principu poměrného uspokojení věřitelů. Zlínský správce konkurzní podstaty Roman Rais mluví o tom, že největším věřitelům jde jen o rychlé uspokojení vlastních pohledávek bez ohledu na ostatní, konkurzní soudce Krajského soudu v Brně Jan Kozák hovoří o jednostranném posilování práv velkých konkurzních věřitelů.
To, že kritika přichází především z řad správců a soudců je pochopitelné, protože novela má omezit pravomoci obou skupin ve prospěch věřitelů. Vedle výběru správce má jít například o zavedení odpovědnosti správce za pohledávky za podstatou. Ty mohou vzniknout například při pokusu zachovat podnik v provozu, a jestliže za ně správce bude odpovídat „jen debil půjde do provozování podniku, o kterém nemůže předem vědět, zda bude ziskové či nikoliv“, stojí v emocionálně napsaném rozboru novely úpadkového zákona, který týdeník EURO dostal k dispozici od týmu správců konkurzní podstaty, kteří si přáli zůstat v anonymitě, protože by příště už nemuseli dostat zakázku.
Bez peněz.
Jejich hlavní kritika ale směřuje vůči tomu, že návrh bankovní novely neobsahuje dostatečná přechodná ustanovení, takže nové zásady by se vztahovaly i na už probíhající konkurzy. To údajně násilně dělá ze správců filantropy, protože se může stát, že nároky věřitelů byly vypořádány podle nynějších pravidel a nebudou peníze na uspokojení odděleného věřitele sty procenty výtěžku zpeněžení. Kde na to správce vezme, ptají se kritici. Vyplácení stoprocentních náhrad zajištěným věřitelům podle oponentů může vést k zastavení velké části konkurzních návrhů pro nedostatek majetku na úhradu nákladů řízení.
Je třeba říci, že postavení správců a soudců je v současné době otřeseno aférami, a jejich hlas tudíž není dost zvučný. Poslankyně Eva Dundáčková, spoluautorka novely také přímo říká, že jedním z cílů je výrazné omezení „možnosti ke kriminálnímu spojení mezi správcem a soudcem“. Pravda, za cenu těsného spojení správce s věřitelem, což zase může vést k neplechám v případě, že věřitelem bude skrytě úpadce.
Ne.
Stanovisko předchozí vlády k bankovní novele bylo odmítavé. Špidlův kabinet mimo jiné konstatoval, že „jde fakticky o text jedné z pracovních verzí návrhu novely zákona o konkurzu a vyrovnání, zpracované ministerstvem spravedlnosti, u které však byla následně konstatována neslučitelnost s právem Evropských společenství. Například pokud jde o vypuštění ustanovení upravujícího odpovědnost členů věřitelského výboru nebo ustanovení o zařazení pohledávek do tříd.
Proč ne.
Ekonomický vicepremiér Martin Jahn považuje za optimální přípravu zcela nového zákona, ale zásadně novelu neodmítá. Vedoucí oddělení podnikatelského prostředí a legislativy v Jahnově týmu Petr Hájek vidí v poslanecké iniciativě snahu o kultivaci konkurzů a například s principem stoprocentního nároku odděleného věřitele na výtěžek prodeje zajištění souhlasí. Princip rovného zacházení s věřiteli by se podle něj měl uplatnit především v rámci jednotlivých skupin věřitelů.
„V zásadě“ Petr Hájek nevidí problém ani v tom, že správce bude jednat v zájmu věřitelů jako celku, protože i nadále bude fungovat dohled soudu. „Pokud zde přece jenom nějaká rizika jsou, tak rozhodně menší než dnes,“ říká. Také princip odpovědnosti správce za pohledávky za podstatou je podle něj v zásadě správný. Správce má být odpovědný pouze tehdy, pokud v okamžiku vzniku pohledávky mohl poznat, že podstata nebude stačit k její úhradě.
Právě tento princip ale v novém úpadkovém zákonu podle Petra Hájka nebude. Stoprocentní nárok zajištěného věřitele a volba správce schůzí věřitelů ano. Na zákonu nyní spolupracuje Jahnův tým vedený Bohumilem Havlem s týmem ministerstva spravedlnosti v čele se Zdeňkem Krčmářem a Františkem Zoulíkem. Finální text návrhu zákona má být na začátku prosince zaslán ministerstvem spravedlnosti do připomínkového řízení. Při optimálním průběhu zákonodárného procesu by měl nový zákon vstoupit v platnost 1. ledna 2006.
