Ministry a poslance musíme neustále hlídat, aby se nenechávali unášet moderní technikou a byli vůči ní trochu ostražití
Někdy Andreje Babiše podezírám, že denně sleduje krasobruslení. Jeho schopnost vytočit nejnemožnější piruetu, a ještě za ni sklidit potlesk fanoušků je prostě nepřekonatelná.
Klasické je „Čapí hnízdo nebyla moje firma a za dotaci mohou ti, kdo ji schválili“.
Nebo novoroční „O žádném webu jsem nevěděl a okamžitě ho ruším, protože udávat se nemá“. Anebo v polovině ledna na Facebook napsané „Hospodské neotravuje EET, ale bujení byrokracie“. Podobné příklady manipulace s realitou a často i vlastními dřívějšími tvrzeními musíme snášet prakticky každý týden.
Šmírování vepsané do základů
Bylo by vlastně zábavné to sledovat, kdyby Babiš z těchto patálií nevycházel posílen.
Vystačí si přitom s větou, že mu „staré strany hážou klacky pod nohy, když jim kazí kšefty a stará se o nás všechny“. Tu řekne vždy, když se po zmíněných piruetách objeví dodatečné informace o tom, že Čapí hnízdo bylo jen formálně převedeno na Babišovy děti, aby splnilo podmínky dotace, anebo že Babiš o udávacím webu a jeho rizikách věděl dávno, protože toto šmírování je vepsáno do samotných základů EET a při obhajování projektu se o něm mnohokrát mluvilo. Vždyť i ta slavná účtenková loterie je jen další formou, jak veřejnost vtáhnout do hry – a získat informace o účtenkách z terénu, které by neumělo získat sebevíc kontrolorů z finanční správy.
Na celé akci s EET není nejodpudivější, že udávání bdělými občany tak nějak zapadá do osobní historie ministra Babiše, jenž se po roce 1989 stal prvním členem vlády, který nemohl předložit čisté lustrační osvědčení. Mnohem závažnější je, že jde o další potvrzení stále častějšího přístupu státu, který chce pořád něco sledovat a prověřovat, a tak donutí kontrolované, aby se kontrolovali sami a nesli náklady na technické a administrativní zajištění nových povinností. Je to nepochybná svévole státu.
Proč stát pořizuje ICT
Současné informační a komunikační technologie umožňují zpracovávat a přenášet velké objemy dat. Někdy je to namístě.
Například aby lidé nemuseli chodit do fronty na jediném místě v Praze pro výpis z rejstříku trestů – proto ODS před lety prosadila Czech POINT, který úspěšně funguje dodnes a poskytuje veřejnosti celoplošně řadu dalších oficiálních dokumentů. To se ještě systémy ICT zaváděly, aby pomáhaly lidem.
Dnešní vláda to ale vidí jinak. A věci přínosné pro lidi navíc docela drhnou.
Když třeba stát neumí zavést čipovou občanku a na ni navázané služby, aspoň člověka donutí zadat si k novému průkazu kód a pamatovat si ho, ačkoli ho zatím nikde nemůže použít. A ještě vypíše pokutu pro ty nezodpovědné jedince, kteří nikdy nepoužívaný kód zapomenou.
Když mají ministerstva vymyslet a zavést dlouho slibovaný systém, který zajistí, aby doklady k žádosti o stavební povolení pomocí ICT získal stavební úřad, a stavebník tak nemusel absolvovat ubíjející kolečko po úřadech, změní se jediné – přibude zcela nové lejstro z dalších dveří, kam bude muset prosebník zajít. A které by jen u nás ve Středočeském kraji znamenalo dalších zhruba 15 tisíc papírů ročně.
Zato projekty usnadňující práci úředníkům při vybírání daní, pokut, hledání nepravostí a sledování lidí, ty se z neznámých důvodů státu daří. A tak už třeba máme registr účtů či registr přestupků.
Možnost zaznamenat každou jednotlivou hotovostní transakci v zemi (EET) a všechny transakce s DPH přes deset tisíc korun (kontrolní hlášení) samozřejmě patří do stejného soudku.
Co budeme evidovat příště?
Co bude dál? Budeme shromažďovat na jednom místě všechna data o lidech a jejich zdraví? Začneme přímo kontrolovat pohyby na bankovních účtech? Když už přece máme jejich registr, je tak snadné ho trošku upgradovat a ukázat úředníkům všechny transakce… Dojde i na detailní složení účtenek za nákup a služby, což si zatím ministr financí netroufl navrhnout? Budeme detailně evidovat trasu každého motorového vozidla, měřit mu přes GPS rychlost a její překročení hned po síti hlásit? O pohybu lidí mluvit nemusíme, ten už dávno sledují mobilní telefony, které máme skoro pořád u sebe…
Podle mě tohle není stát, po kterém většina lidí touží. Lidé mají jiná očekávání.
Například od státu chtějí vytváření podmínek, aby se mohli sami uživit, aby mohli organizovat společenské akce s drobným prodejem občerstvení. Počítají, že když někde na malé vesnici pár hodin denně prodávají nejnutnější zboží, nebude je stát nutit zvládat složité technické zařízení a vyhrožovat jim přitom likvidačními sankcemi za sebemenší chyby. To všechno a mnoho dalšího nám zvyšuje životní komfort, přináší nám to uspokojení z fungujícího světa, činí život snesitelnějším. Jde tedy o hodnoty pro společnost nezastupitelné, ale penězi nevyčíslitelné.
Jak to vidí naše vláda
Naše vláda místo nich preferuje předpoklad, že někdo platí na daních o něco méně, než by měl. A je mu jedno, že když tuto „díru“ za každou cenu ucpe, zničí řadu obchůdků, hospod či tradičních akcí a ostatní donutí zdražit, aby se pokryly státem vynucené náklady na špehování sebe samých.
Stát možná vybere něco navíc – Babišova hausnumera to ovšem určitě nebudou –, jenže také zaplatí víc na kontrolním aparátu, účtenkové loterii a provozu toho skvělého systému pořízeného bez veřejné soutěže. Babiš pak udělá piruetu i s pukrletem a prohlásí bez jediného důkazu, o kolik víc daní vybral. Jenže jediný skutečný výsledek zaznamená venkov a menší města – ztrátu podnikatelského ducha, společenskou strnulost, letargii, jakou pamětníci zažili naposled v době, kdy Babiš jako mladý nadějný komunista budoval socialismus. A kvůli které tak přivítali pád minulého režimu.
Nezbývá nám tedy než ministry a poslance znovu a znovu hlídat, aby se nenechávali unášet moderní technikou a byli vůči ní trochu ostražití. Musíme jim stále dokola říkat: Že technika něco dovoluje, ještě neznamená, že to máte, nebo dokonce musíte zavést!
O autorovi| Martin Kupka, místopředseda ODS, starosta obce Líbeznice
