Růst a svoboda
Rozvoj je významně svázán se svobodou. Tak vyznívá závěrečná věta knihy laureáta Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1998 Amartyi Sena Rozvoj jako svoboda. Téma, jemuž se autor v této publikaci věnuje, pro něj není nové. Jednak dílčí aspekty svého zkoumání publikoval již dříve a jednak jedním z materiálů, ze kterých čerpá, je Human Development Reports Programu rozvoje při OSN, jehož se účastnil coby poradce. Studie je určena k tomu, aby podnítila všeobecnou diskusi nad problematikou vzájemného působení rozvoje a různých aspektů svobody. Není proto určena úzkému okruhu ekonomických odborníků, ale „nespecialistům“. Pohybuje se na hranici ekonomie a sociologie. Tomuto zaměření autor přizpůsobuje i jazyk, a proto co nejméně používá odbornou terminologii a své teoretické závěry formuluje prostřednictvím názorných příkladů. Předmětem analýzy Amartyi Sena je rozvoj, jenž je nahlížen jako šíření svobody, avšak tento vztah není jednosměrný. Stanovení svobody jako ústředního bodu rozvoje má dva důvody: 1) evaluativní (evaluative reason); podstatou rozvoje je v tomto případě to, zda je svoboda lidí rozvíjena, a úspěšnost společnosti tak závisí na míře svobody jejích členů 2) efektivní (effectiveness reason); dosažení rozvoje je zcela závislé na svobodném konání lidí, na jejich ovlivňování politického a sociálního světa, v němž žijí. V této souvislosti se potom objevují otázky týkající se jednak základních svobod (substantive freedoms), jež jsou základními prvky rozvoje, a jednak jejich institucializovaných forem. Co se týče posledně jmenovaných, autor je klasifikuje jako instrumentální svobody, tedy takové, jež by měl zajišťovat stát, a řadí mezi ně například politickou a ekonomickou svobodu. Východiskem ekonomické svobody je, že touha po dosažení majetku je primárně spjata s jeho uplatněním. Užitečnost majetku tak spočívá v možnosti vést plnohodnotný život. Nedostatek ekonomické svobody má různé podoby a týká se i bohatších či vyspělých zemí, které neumožňují všem skupinám obyvatel dostatečně funkční vzdělání či ekonomickou a sociální bezpečnost. Ekonomická nesvoboda jde často ruku v ruce s porušováním lidských práv, a tedy nesvobodou politickou. Objevuje se názor, že popření práv je dobré pro rychlý rozvoj, ale jak Amartya Sen podotýká, tento názorový proud není založen na přesvědčivých důkazech. Pro rozvoj je naopak spíše výhodnější dodržování lidských práv, což dokazuje například skutečnost, že v historii se hladomor neobjevil ve funkční demokracii, ať chudé či bohaté. Další ze závažných otázek, na které autor upozorňuje, je nerovnost žen a mužů. Věnuje jí dvě samostatné kapitoly, z nichž první se týká přímo postavení žen v současné společnosti a druhá plodnosti s výrazným akcentem právě na úlohu ženy. Závěrem „představení, analýzy a obrany zvláštního přístupu k rozvoji nahlíženému jako proces rozvíjení základních lidských svobod (strana 297) Amartya Sen upozorňuje, že neexistuje jedno „správné kritérium pro rozvoj, kterým by mohly být poměřovány jednotlivé konkrétní případy a které by mohlo být aplikováno na jakoukoliv situaci. Autorovým záměrem je upozornění na skutečnost, že příčinou, měřítkem a cílem rozvoje je rozvíjení lidských svobod. Instrumentální forma svobod je ve společnosti souhrnem svobod jednotlivců a jejím základem je podpora plurality veřejných institucí. To se týká politických, právních a tržních mechanismů („být proti tržním mechanismům je téměř stejně divné jako být proti mezilidské komunikaci , strana 6), vzdělání, médií, zdravotnických zařízení, ale také nevládních organizací. Sen, Amartya: Development As Freedom. Oxford University Press 1999. 366 stran. Cena neuvedena.
