Právní tahanice kolem úpadku společnosti Oleo Chemical pokračují a blíží se situace, kdy může zaniknout jediný výrobce biopaliv druhé generace v Česku.
Minulý týden schůze věřitelů hlasovala o novém znaleckém posudku, který oceňoval majetek společnosti Oleo Chemical, jež je momentálně v procesu reorganizace. Posudek si vyžádala loni na konci listopadu insolvenční soudkyně Margit Víšková z Městského soudu v Praze po již třetím rozhodnutí o povolení reorganizace. Dvě předchozí zrušil po žalobě věřitelské firmy Ravak Ústavní soud z procesních důvodů. Jeho soudci Vojtěchu Šimíčkovi vadilo nedostatečné zdůvodnění rozhodnutí o reorganizaci.
Nový posudek ocenil hodnotu Olea Chemical na 259 milionů korun, což je podstatně méně než čtyři sta milionů, na něž byla firma ohodnocena v roce 2017 při prvním schválení reorganizace. Bylo pravděpodobné, že věřitelé nový posudek odmítnou, protože v případě existence více posudků se rozvrh řídí tím, který je pro věřitele výhodnější.
Do konce března by měl každopádně dlužník, tedy Oleo, předložit aktualizovaný reorganizační plán a následně by soudkyně Víšková mohla konečně svolat schůzi věřitelů, která by reorganizaci definitivně schválila. Je ale velmi pravděpodobné, že se Ravak, který je jedním z klíčových věřitelů a který se pokusil Oleo nepřátelsky ovládnout už v roce 2011, pokusí dalšími dovoláními a žalobami reorganizaci zmařit.
Někdy dochází až k bizarním situacím. V řešení je stížnost na podjatost soudkyně, kterou Ravak podal na konci ledna. Argumentuje, že Víšková je vůči němu jako věřiteli podjatá, protože inicioval kárné řízení vůči ní za vážné pochybení v jednom dílčím sporu kolem Olea. Samotná soudkyně podjatost odmítla s úsměvným zdůvodněním, že: „Námitka podjatosti je nedůvodná, spekulativní a obstrukční. Uložením trestu v kárném řízení necítím žádný nepřátelský vztah k věřiteli Ravak, a. s., naopak mám jejími obkladačkami obloženou koupelnu.“ Každopádně v případě výměny soudce by se insolvenční řízení dramaticky prodloužilo a o to Ravaku také zjevně jde. Nezdá se totiž, že by jeho hlavní motivací bylo dostat zpět co největší díl peněz, které do Olea v minulosti investoval. Převzetí výroby biopaliv už fakticky nepřichází v úvahu. Firma pracuje v režimu toolingu, tedy jako zpracovatel pro společnost Temperatior Grzegorze Hóty.
Vana plná nafty: jak se propojily obchodní zájmy Vařeky a Babiše
Temperatior má nejen smlouvy s dodavateli nyní silně nedostatkové kafilerní suroviny a s odběrateli, mezi nimiž jsou nejvýznamnější firmy v Evropě, ale vlastní i technologii, která doplňuje provoz Olea Chemical a která zvyšuje výtěžnost suroviny nad hranici rentability. Bez ní je výroba biopaliva Fame v současnosti ztrátová. Technologie starého Olea by delší odstávku potřebnou na pořízení technologií a získání dodavatelů a odběratelů těžko přežila. Nyní je jedním ze tří největších hráčů na evropském trhu.
Podle reorganizačního plánu má Temperatior převzít Oleo a fúzovat s ním, za což by věřitelé měli získat oněch 400 milionů podle původního znaleckého posudku. Z toho téměř polovinu by za současného stavu inkasoval Ravak. Ten se pokoušel dostat Oleo do konkurzu, ale nikdy nepřišel s žádným plánem, jak zachovat výrobu a zaměstnanost. Podle informací týdeníku Euro dostal Ravak nabídku na odkup svých pohledávek za cenu významně převyšující jakýkoli myslitelný výnos insolvenčního řízení. Šéf Ravaku a jeho poloviční akcionář Jiří Kreysa nabídku odmítl a pohrozil, že bude za postup soudkyně Víškové žalovat Českou republiku.
Zánik výroby biopaliv druhé generace je v zájmu Agrofertu, jako producenta konkurenčního MEŘO, které je nyní v Evropě postupně zakazováno. Zakladatel Ravaku Jindřich Vařeka starší, který zemřel loni na Štědrý den, byl přitom blízkým přítelem Andreje Babiše, s nímž se znal z dob působení v severní Africe v osmdesátých letech. Oba jsou také evidováni jako agenti StB a s tajnou komunistickou policií měl spolupracovat i Kreysa.
O kauze Oleo Chemical dále čtěte: