Rozumně poslušná
Vývoj kursu akcií Investiční a Poštovní banky (IPB) na pražské burze, kde se delší dobu potácí pod nominální hodnotou, pravděpodobně nejvěrněji zachycuje martyrium, kterým tento peněžní ústav v poslední době prochází. A to i přesto, že tyto cenné papíry nejsou dvakrát likvidní a pro mnohé investory zůstávají kvůli majetkové struktuře IPB tabu. Od vstupu na segment pražské burzy založený na činnosti market makerů totiž kurs kupodivu kopíruje vývoj náhledu bankéřů na IPB a nyní naznačuje, že na tom banka asi není nejlépe. Z dravce v těžké pohodě spočívajícího pod křídly silného kapitálu japonské Nomury, který si kuje své českopivní pikle, se stal sprintér na velmi krátkou trať. Je vskutku o co běžet. Nejpozději poslední červnový den totiž musí proběhnout řádná valná hromada akcionářů IPB, kterým je nutné předložit výsledky hospodaření opatřené výrokem auditora. Přitom všechna čísla ještě zdaleka nemá vedení v kupě. Probíhající diskuse nad výsledkem kontroly hospodaření ze strany České národní banky totiž stále není u konce. Otazník nadále visí především nad nutným posílením kapitálu, a tedy potřebnou výší rezerv, které banka musí vytvořit ke špatným pohledávkám. V sázce je dost a čas běží. Již tento měsíc se musí v tisku objevit inzerát o tom, kdy se valná hromada koná a co bude na jejím programu. Damoklův meč. Diskuse o tom, že rovněž IPB by si zasloužila pomoc ze státní kasy v podobě alespoň nějakého očištění od špatných úvěrů – zahájili ji sami představitelé Nomury – dokladuje, že zřejmě bude k čemu vytvářet rezervy. To potvrzuje i nedávná kontrola České národní banky, která prověřila celkem 176 úvěrových případů a doporučila výši rezerv, které by k nim banka měla vytvořit. Zatímco kontrola již skončila, diskuse mezi IPB a ČNB nad jejími doporučeními trvá. Hlavním tématem trvajícího jednání není oproti některým tvrzením v tisku otázka převádění části špatného portfolia IPB do daňových rájů. (Během loňského roku IPB převedla vybrané cenné papíry pod nezávislou správu specializovaných zahraničních společností a fondů, přičemž v bilanci banky byly nahrazeny podílovými listy. Za sídlo fondů banka z důvodů ideálních podmínek pro reinvestice zisků zvolila daňově výhodná teritoria, například Holandsko a Kajmanské ostrovy.) Jde o výši rezerv, které by banka měla vytvořit ke kontrolovaným úvěrovým obchodům. Přitom podle některých důvěrných informací by bance měla chybět zhruba polovina potřebných rezerv i v případě, že by ČNB v této věci akceptovala všechny její návrhy. Osoby blízké bance se domnívají, že by na pokrytí ztráty, jež je vyvolána potřebou tvorby rezerv a opravných položek ke špatným úvěrům, za současné situace padl celý kapitál banky. A ani navýšení kapitálu v jeho maximální ohlášené výši, které je zatím stále zablokováno žalobou akcionáře, by zřejmě nemělo stačit na pokrytí potřebné tvorby rezerv, aniž by došlo ke snížení základního jmění. To by ovšem znamenalo, že by banka neplnila ukazatele stanovené ČNB. K tomu samozřejmě nesmí dojít. Posílení kapitálu, ať už půjde z jakékoliv kapsy, tedy musí být silnější, a hlavně musí přijít rychle. Podle předběžných údajů k 31. prosinci 1999 měla banka celkem za 51 miliard korun klasifikovaných úvěrů a k nim vytvořila 17,5 miliardy korun rezerv a opravných položek. V lepším případě tedy zřejmě bude potřebovat vytvořit ještě tentýž objem rezerv, a pokud bude centrální banka postupovat velmi přísně, tak zřejmě ještě o něco více. Když si tato čísla dáme dohromady, potvrzují se informace o tom, že IPB by potřebovala odprodat státu špatné úvěry v nominální hodnotě minimálně kolem dvaceti miliard korun. Základní jmění banky dosahuje v současné době 13,4 miliardy korun, maximální hranice navýšení je rovněž 13,4 miliardy. Posílení kapitálu však nemusí jít jen cestou navýšení základního jmění, ale například poskytnutím podřízeného dluhu, což je institut, který používají i jiné velké banky. Přitom podle předběžných údajů skončilo loňské hospodaření banky s čistým ziskem po zdanění ve výši jedné miliardy korun. Za letošní první čtvrtletí pak banka vytvořila čistý zisk 282 milionů korun. S ohledem na cenu akcií IPB, která se v současné době pohybuje kolem 87 korun za kus, je poměrně zajímavé, že mimořádná valná hromada schválila pro navyšování ve druhém kole cenu 150 korun za akcii (pro první kolo je to 100 korun, tedy cena odpovídající nominální hodnotě). Z toho asi Nomura, respektive budoucí strategický partner banky, nebude mít radost, protože málokdo z ostatních akcionářů bude považovat takový obchod za výhodný. Čistou hlavu ale v těchto dnech zřejmě nemá ani auditor banky – Ernst & Young. Jeho výrok musí být v souladu s předchozími výroky a musí opravdu věrně zobrazovat stav v bance. Jinak je totiž v sázce pověst této renomované auditorské firmy. Ještě je co prodat. Posílení kapitálu Investiční a Poštovní banky se Nomura ve svých prohlášeních nikdy nebránila a hlásila, že je na takový krok připravena. Pro banku nebude zřejmě rozhodující, zda si je posléze Nomura promítne do prodejní ceny, ačkoliv se na trhu objevují i takové informace, že navýšení kapitálu je zablokované spíše proto, že čeká až na nového strategického partnera. Působení Nomury v IPB bylo z jejího hlediska nepochybně úspěšné. Na obchodech se společností České pivo se jí již podařilo vydělat více než 22 miliard korun a další výdělek ji zřejmě ještě čeká. Drží v něm totiž stále ještě 49 procent a podle zdrojů blízkých IPB je hodlá prodat za cenu kolem deseti miliard korun. Otázku, kde vzít peníze na navýšení kapitálu banky, tedy zřejmě Nomura neřeší. Stejně tak má totiž rychle zpeněžit i Primu. Tu má na svých účtech údajně proto, aby vyvedení takových aktiv z banky usnadnilo její přerod na holding. Alespoň to před časem na tiskové konferenci tvrdil náměstek generálního ředitele a tehdy ještě člen představenstva IPB Libor Procházka. O prodeji druhé komerční televize v České republice se hovoří už delší dobu. Především proto, že by mohla ukončit spory kolem Novy – pokud by se stal kupcem bývalý majoritní vlastník CET 21, kterému nyní zbyla jen ČNTS. Společenství Nomura–IPB by údajně tuto transakci už dávno uzavřelo. V politických kruzích se však hovoří o tom, že na to kvůli dřívějším politickým dohodám potřebuje souhlas ODS. Její vedení se prý na uvolnění obchodu již dohodlo, všem blokovat je má předseda strany Václav Klaus. Celkový výnos z „rozběhnutých obchodů by prý Nomura ráda dotáhla na dvacet miliard korun. Táto, sáhni do kapsy. Jako velmi potřebná se kromě posílení kapitálu jeví i státní pomoc bance, kterou zatím především ministr financí Pavel Mertlík odmítá. Ovšem například jeho náměstek Jan Mládek ji několikrát jasně připustil, mimo jiné zcela veřejně na bankovním fóru v Praze. Podle zdrojů týdeníku EURO bude nutná, a to jak pro zdraví banky, tak pro realizaci takového prodeje, který peněžní ústav zprůhlední. Stávající vláda chce získat pro IPB dobrou vizitku, což bez nalezení solidního strategického partnera nelze. Ostatně v zahraničí je prý Česká republika nazývána jako „IPB Land , což se zjevně našim politikům příliš nelíbí. Podle informací týdeníku EURO panuje u ODS a sociálních demokratů poměrná shoda v tom, že finanční pomoc státu pro IPB bude nutná. „Nepřesvědčen ale zatím zřejmě zůstává klíčový ministr Mertlík. To, že banka je při jednání se státem ochotná ke vstřícným krokům, ukazují i poslední personální změny, které přesunuly prvního náměstka banky Libora Procházku z představenstva do dozorčí rady a na místo dosavadního předsedy dozorčí rady usadily namísto Jiřího Tesaře Randalla Dillarda. To by mohl být především vstřícný krok vůči centrální bance. Averze jejího šéfa vůči Procházkovi s Tesařem je známá již léta. V lobbistických kruzích se ale hovoří i o averzi Mertlíka vůči Procházkovi. A to přesto, že mnozí považují oba pány za součást aktivity Lípa. Ta sdružuje politiky, manažery, bankéře a ekonomy a je považována za vlivné spojení se silnými lobbistickými schopnostmi. V případě posledních změn ve statutárních orgánech je namístě ještě jedna otázka. Podle stanov banky jsou – i když to odporuje Obchodnímu zákoníku – členové dozorčí rady zástupci akcionáře, který má alespoň desetiprocentní vlastnický podíl. Jaké podíly tedy reprezentují Tesař a Procházka? Jak již týdeník EURO upozornil (15/2000), podle řady informací kontroluje IPB právě tandem Procházka–Tesař. Zvědaví kupci. Posílení banky novým kapitálem a očištění od části špatného portfolia velmi úzce souvisí s nalezením nového strategického partnera. Neboť to bude – ať už přímo, nebo zprostředkovaně přes kupní cenu – především on, kdo bude posilovat kapitál IPB. V současné době probíhá v bance takzvaná due dilligence, a to ze strany potenciálních nových vlastníků banky. Vedle Allianz jde o HypoVereinsbank a italskou Credito Italiano. Německý pojišťovací gigant Allianz nebude zřejmě strategickým partnerem pro současnou Investiční a Poštovní banku, neboť v ní chce držet jen pár procent. A to ještě jen tehdy, když do banky vstoupí vhodný strategický partner. Allianz je ale údajně připravena strategicky vstoupit do skupiny IPB, respektive budoucího holdingu. Jde jí především o Pojišťovnu IPB a pak samozřejmě o využití sítě poboček banky a Poštovní spořitelny. Ty jsou velmi cennou devizou, protože jejich prostřednictvím by Allianz získala velkou bránu na trh, kterou by mohla nabízet veškeré své produkty. A stát se tak nejvýznamnějším konkurentem České pojišťovny. Česká větev Allianz spolu s IPB pojišťovnou by ihned po sloučení dosáhla asi na patnáct procent trhu. Mezi vážné zájemce o IPB stále zřetelněji patří Československá obchodní banka. S jednou vážnou podmínkou, a tou je zřejmě jasná státní garance na špatné úvěry. ČSOB má dost volného kapitálu, který zvlášť nevydělává, a nové akvizice nevylučuje. Současně ví, že pokud to nebude ona, kdo investuje hrubým odhadem kolem 26 miliard volných korun na českém trhu, pak je investuje KBC na jiném trhu. Tošovský je pro fúzi. Této koupi možná nebude samotná IPB příliš nakloněna. O vztazích mezi touto bankou a belgickou skupinou KBC–KBL traduje spousta pověstí. Dokonce se hovoří o vzájemném přihrávání obchodů. Sesterská firma majoritního vlastníka Československé obchodní banky má však v České republice ještě jednu výspu, firmu Patria Finance. Její šéf Zdeněk Bakala je považován za jednoho z nejvlivnějších lobbistů na našem území. Je pravděpodobné, že měl nějaký vliv i na privatizaci obchodní banky. Nedávno se s IPB nepřímo střetl v boji o IPS. Patria totiž pracovala pro evropský obří stavební gigant Skanska, který nakonec prohrál s neznámou českou firmou financovanou IPB. Povídá se, že výměna názorů mezi Bakalou a Procházkou po vyhlášení vítěze tohoto souboje byla mimořádně ostrá. Představa, že by se IPB dostala pod křídla peněžního ústavu, v němž může mít Patria Finance nějaký vliv, nemusí být řadě lidí příjemná. Možná fúze mezi IPB a ČSOB však není jedinou, o které se hovoří. Ve hře je zřejmě stále i Komerční banka. Tato fúze má výrazná pro i proti. Proti hovoří především to, že proces čištění Komerční banky, který je zřejmě v konečné fázi, by se vrátil na začátek – do portfolia by připlynulo nevyčištěné portfolio IPB. Rovněž by asi bylo nevyhnutelné redukovat výrazným způsobem počet poboček a jejich pracovníků a pak by ve světle takového postupu bylo plánované propouštění České spořitelny jen lehkým pošimráním. Těžká myšlenka pro politiky. Pro fúzi hovoří výrazný podíl na trhu, který by nový subjekt získal – sám předseda dozorčí rady IPB Randall Dillard hovořil o 45 procentech – plus fakt, že by se lépe vysvětlovalo čištění IPB ze strany státu. Výrazně by se projevilo sloučení obou peněžních ústavů například na retailovém trhu, kde by rázem vznikl obrovský konkurent pro Českou spořitelnu. IPB má obrovskou síť poboček Poštovní spořitelny, Komerční banka zase nejucelenější nabídku služeb, včetně kreditní karty či nejlepšího českého telefonického bankovnictví. Objevují se ale i hlasy, že by takové sloučení vytvořilo subjekt, který by hledal investora jen těžko. Má–li někdo dominantní podíl na trhu, nemá s kým soupeřit. Jeho hodnota je tak dána a těžko ji lze nějakým manažerským působením zvýšit. „Úvahy na toto téma samozřejmě nelze vyloučit, ale já osobně si nedovedu představit realizaci sloučení dvou takových peněžních ústavů. Ani si nemyslím, že by to přineslo efekty někomu jinému než úzké skupině akcionářů. Také vzniká otázka, co by po fúzi následovalo, naráží na možnou podivnou majetkovou strukturu případného kolosu nynější šéf Komerční banky Radovan Vávra. Nomura či nový vlastník by se totiž sešel v jedné společnosti se státem a museli by se dohodnout, co dál. Podle informací týdeníku EURO je výrazně pro fúzi IPB s jinou českou bankou nynější guvernér centrální banky Josef Tošovský. Ostatně byla to jeho vláda (a její ministr financí Ivan Pilip), která aranžovala doprodej IPB do rukou Nomury. Konečná prodejní cena sice byla minimální a kupec nebyl strategický, ovšem nevyžadovala investice státní kasy a vyřešila alespoň na čas tehdy nutné kapitálové posílení banky. Prodej nezprůhlednil vlastnickou strukturu a nezajistil partnera, který by dostatečně ohlídal řízení rizik. Přinesl dravý přístup, který bance zajistil výrazné proniknutí do retailového trhu. Posloužily jí k tomu existující přepážky České pošty. Na tři. To, že zájemců o koupi vlastnického podílu v IPB je více, může být tentokrát zajímavé i z toho hlediska, že si mohou banku koupit po částech. Sama Nomura hovoří o tom, by si chtěla ponechat divizi investičního bankovnictví, kam patří majetkové podíly, které banka drží, a odbor obchodování s cennými papíry. Otázkou je, zda sem patří i První investiční. Ta sice v minulosti držela majetkové podíly pro banku, ale v současné době je klasickou investiční společností, která nabízí především retailové služby. Druhou velkou částí je oblast drobného bankovnictví a třetí zřejmě corporate finance. Protože banka vede účetnictví těchto tří oblastí v podstatě odděleně, nebyl by zřejmě s takovou formou prodeje účetní problém. Pak by i fúze s některou z bank na českém trhu byla jednodušší.
Náměstek IPB Libor Procházka Rozhodne o mně valná hromada EURO: Na kdy je stanoven termín konání řádné valné hromady IPB a co bude na jejím programu? Procházka: Předpokládáme, že valná hromada se bude konat v průběhu června a na programu bude mimo jiné roční účetní uzávěrka. EURO: V jaké maximální výši může doporučení centrální banky o tvorbě rezerv a opravných položek, jež vypracovala na základě kontroly v bance, ovlivnit celoroční výsledky hospodaření banky? Procházka: Tak jako u každé banky mohou být předběžné výsledky samozřejmě ovlivněny jednáním s auditory. EURO: Kdy lze očekávat konec diskuse mezi IPB a centrální bankou o výsledcích kontroly? Procházka: Předpokládáme, že jednání budou ukončena během několika týdnů. EURO: Nastal posun v otázce zablokovaného navýšení základního jmění banky? Procházka: Podle našich informací se obchodní soud případem zabývá a věříme, že celá záležitost bude v námi předpokládaných termínech vyřízena a úpis proběhne do podzimu letošního roku. Zároveň věříme, že postup minoritních akcionářů, kteří průběžně a úmyslně blokují rozhodnutí valných hromad akciových společností by, měl být po zkušenostech v ČR řešen v novele Obchodního zákoníku, která je v současnosti připravována na parlamentní půdě. EURO: Bude toto navýšení po promítnutí doporučení ČNB plynoucí z výše jmenované kontroly dostatečné v zájmu splnění ukazatelů ČNB, především kapitálové přiměřenosti? Procházka: Ukazatele kapitálové přiměřenosti stejně jako ostatní ukazatele stanovené regulátorem IPB plní průběžně a po navýšení kapitálu by banka měla být dostatečně kapitálově vybavena i pro další rozvoj našich aktivit. EURO: Je technicky a účetně možné prodat banku „po částech , tedy například zvlášť oblast retailu, investičního bankovnictví a tak dále? Preferuje top management banky tuto cestu, nebo prodej vcelku? Procházka: Není pochyb o tom, že síla IPB spočívá mimo jiné v propojení všech zmíněných aktivit a v existenci takzvané all–financing group, tedy finanční skupiny, která se zabývá velmi širokým okruhem finančních činností. EURO: Jaký je váš názor na fúzi IPB s jinou velkou bankou na českém trhu? Procházka: Největší české banky jsou co do objemu aktiv málo konkurenceschopné bankám evropským, dokonce i středoevropským. Navíc zesilující trend k fúzím v celém vyspělém světě, a to nejen v bankovnictví, je jasně zřetelný. Otázka fúze je proto aktuální a zvlášť v českých podmínkách by jistě přinesla další významný ziskový potenciál. EURO: Kolik subjektů má nyní vážný zájem o koupi IPB? Jak probíhá due dilligence ze strany potenciálních kupců? Procházka: Zájemců je několik, jsou vedena vážná jednání. EURO: Jaké akcionáře jako nově zvolený člen dozorčí rady zastupujete? Procházka: Do konce května jsem stále členem představenstva IPB a o mém členství v dozorčí radě rozhodne valná hromada. EURO: Jak je daleko příprava na holdingové uspořádání skupiny IPB? Procházka: Připravují se podmínky úpisu akcií holdingu H–IPB ke zvýšení základního jmění a byly nastartovány některé projekty k posílení synergických efektů skupiny IPB.
(Kvůli vysoké pracovní zaneprázdněnosti poskytl Libor Procházka týdeníku EURO odpovědi písemně prostřednictvím tiskového odboru. Pozn. red.)
Česká pojišťovna Dobojováno, IPB odchází Investiční a Poštovní banka převedla minulý týden ve středu svůj zbývající téměř dvanáctiprocentní podíl v České pojišťovně na finanční skupinu PPF. Tím vyklidila pozici v tomto největším pojišťovacím ústavu v zemi, který původně chtěla mít v nově vznikajícím holdingu, a předala otěže majority zcela do rukou PPF. Tímto převodem končí nejen bitva o největší český pojišťovací ústav, ale také nervové napětí z toho, jak se k IPB postaví stát, pokud banka učiní PPF majoritním vlastníkem tohoto finančního klenotu. Představitelé ministerstva financí totiž stále opakují, že chtějí státní podíl v České pojišťovně prodat strategickému investorovi. Zřejmě tím přitom nemyslí PPF, jinak mohl stát svůj podíl odprodat v rámci veřejného odkupu, který PPF a IPB nabízely. Premiér Miloš Zeman se v Praze nejméně dvakrát sešel se zástupci Allianz a z útrob ministerstva financí před časem zaznělo: „Když nám IPB pomůže s pojišťovnou, my pomůžeme jí. Banka sama dlouho váhala s naplněním opčních smluv, které ji zavazovaly k převodu drženého podílu na PPF. Takže se spekulovalo o tom, že stát chce PPF z jeho největší – a momentálně vlastně jediné – investice skutečně vyhnat, a to požaduje po bance, která volá po jeho pomoci. Převedením akcií pojišťovny na nového majoritáře se tak tato kapitola uzavírá. Samotnou smlouvu, na jejímž základě k aktu došlo, uzavřely obě strany již koncem letošního března. Opce PPF pocházela z roku 1996, kdy PPF získala v pojišťovně první významný podíl. Vznikla v rámci celého balíku smluv, podepsaného také zástupci ministerstva financí a FNM. Samotný obchod proběhl na dvakrát a jeho druhá etapa se naplnila právě minulý týden. PPF nyní drží 21,8 procenta, dalších 31,9 procenta ovšem ovládá skupina CESPO ovládaná rovněž PPF. Státu nyní zůstává prostřednictvím Fondu národního majetku 31,2 procenta a postupuje ve shodě s Komerční bankou, která má dalších deset procent. Na poslední valné hromadě navrhl zástupce fondu dozorčí rady dvě osoby, z nichž jednou byl hlavní muž PPF Petr Kellner. Majoritní akcionáři hlasování podpořili. Zdá se tedy, že antagonismus PPF a přinejmenším FNM otupil a IPB mohla obchod dokončit, aniž by byla v politických kleštích. Není však známo, kolik banka za obchod utržila a nakolik tím pomohla své bilanci. Odhadovat cenu by bylo velmi ošidné, respektive nemožné. Akcie pojišťovny se sice obchodují na pražské burze, avšak jejich transakce jsou minimální. Kursy létají nahoru a dolů. O skutečné vnitřní hodnotě těchto cenných papírů nevypovídají a nemá smysl je vůbec zmiňovat. Bylo by to zavádějící. (ina, rop)
