Srážky neutronových hvězd jsou podle odborníků klíčem k pochopení vesmíru. Jenže k tomu, aby je člověk zachytil okem, musí mít štěstí. Viditelné jsou totiž jen během několika mála nocí. I z tohoto důvodu se vědcům podobnou srážku podařilo spatřit naposledy v roce 2017.
Nyní mohou rozbíjení ,mrtvých sluncí‘ poprvé detekovat pomocí nového britského výkonného teleskopu GOTO (Gravitational Wave Optical Transient Observer), který se nachází nad mraky na sopečném španělském ostrově La Palma. „Rychlost je zásadní. Hledáme něco velmi krátkodobého, není mnoho času, než zaniknou,“ komentuje pro BBC profesor Danny Steeghs z Warwické univerzity.
Neutronové hvězdy jsou tak těžké, že jen malá lžička jejich materiálu váží čtyři miliardy tun. Dalekohled umožňuje astronomům jednu z nich efektivně ,rozlousknout‘ a podívat se, co se nachází uvnitř. Aby měl teleskop čistý výhled, je společně s dalšími přístroji umístěn na horském vrcholu. Pod jeho dvojitými kopulovými dveřmi se nachází osm válcových dalekohledů připevněných k sobě, přístroj tak svým zjevem na první pohled připomíná spíše hrozivé raketomety.
Několikatýdenní proces v reálném čase
Pozorovatelný záblesk je důsledkem srážky atomů bývalé hvězdy. Ty jsou k sobě po rozdrcení tělesa, k němuž dochází vlivem obrovské hmotnosti, přitahovány díky silné gravitaci. Když se nakonec srazí a splynou, vytvoří onen záblesk světla a vesmírem se rozvlní silná rázová vlna. Ta rozkmitá vše, co se v prostoru nachází, včetně atomů v každém člověku.
Rázová neboli gravitační vlna deformuje prostor. Když ji na Zemi vědci zaznamenají, nový teleskop se pustí do akce, aby našel přesné místo záblesku. Cílem operátorů pak je lokalizovat záblesk během několika hodin či minut po detekci vlny. Nejprve pořídí fotografie oblohy a poté digitálně odstraní hvězdy, planety a galaxie, které se na nich nacházely předchozí noc. Každá světelná skvrna, která tam předtím nebyla, může být srážející se neutronovou hvězdou.
Tento proces trvá obvykle týdny, v takovýchto případech je ale nutné jej pomocí počítačového softwaru provést v reálném čase. „Člověk by si myslel, že tyto exploze jsou velmi energetické, velmi svítivé, a tak by to mělo být snadné,“ přibližuje profesor astrofyziky Joe Lyman. „My ale musíme prohledat sto milionů hvězd, abychom našli jeden objekt, který nás zajímá,“ dodává a konstatuje, že vše musí stihnout během dvou dnů, protože pak objekt nadobro zmizí.
Jakmile srážku pomocí kolegů-astronomů a podrobnějších studií určí, obrátí se vědci na větší a výkonnější teleskopy po celém světě, jež umožňují událost pozorovat mnohem podrobněji a na různých vlnových délkách.
Podle vědecké pracovnice pro přístrojové vybavení GOTO Kendall Ackleyové umožňuje nový přístroj astronomům nespoléhat na štěstí a jít objevu přímo naproti. „Nyní už nedoufáme v nové objevy. Místo toho nám říkají, kde je máme najít, a my můžeme kousek po kousku odhalovat, co se skrývá ve vesmíru,‘“ uzavírá.
