A přitom původně lékařem být ani nechtěl. Bavil ho zpěv, hrál na řadu hudebních nástrojů a lákala ho konzervatoř.
Když se po gymnáziu rozhodoval, kam dál, zvítězila medicína v Olomouci. Studia dokončil v Praze, a aby nevyšel z hudebního cviku, přivydělával si hraním na akordeon po kavárnách. Hbité prsty se mu měly ještě hodně hodit.
Na základě umístěnky zamířil na infekční oddělení nemocnice v Uherském Hradišti, kde jeho žena nastoupila na pediatrii. Pak ale přišla nabídka místa v Dětské fakultní nemocnici Na Karlově.
Tehdy se ještě nevěnoval srdci, ale plicím. A to tak důkladně, že si jeho výzkumu a postupů všiml profesor Domingo Aviado z Pensylvánské univerzity ve Filadelfii a u prezidenta Novotného zařídil, aby režim Šamánkovi dovolil vycestovat do Spojených států. Na filadelfské univerzitě vyučoval i bádal a jeho vědecká činnost mu zajistila zájem amerických lékařů, kteří si přáli, aby v USA zůstal.
Z mnoha důvodů se rozhodl vrátit se do Československa, kde zůstal do konce života. V roce 1977 stál u vzniku dětského kardiocentra v motolské nemocnici, které nemělo ve světě obdoby. Byl špičkovým diagnostikem v době, kdy neexistovaly dnes naprosto běžně používané přístroje. Prosadil nové diagnostické a léčebné postupy, které umožnily snížit úmrtnost dětí s vrozenými srdečními vadami z původních deseti procent na méně než jedno procento. Školil praktické dětské lékaře po celé republice a vytvořil síť sto čtyřiceti dětských kardiologů.
Šamánkovy postupy pak umožnily prenatální diagnostiku vrozených srdečních vad už ve 14. až 20. týdnu těhotenství. Pokud byla vada zjištěna s takovým časovým předstihem, přijela nastávající maminka porodit do Motola a miminku byla srdeční vada odstraněna ihned po porodu. Když se u dítěte srdeční vada projevila až po porodu, proškolený lékař z jakéhokoli města zavolal do pražského dětského kardiocentra, zkonzultoval vše s kolegy a následně bylo miminko okamžitě převezeno do Prahy. Bez takto včasné pomoci by zemřelo do dvou dnů po narození.
V pražském Motole se tenkrát odehrávaly zázraky. Bez přehánění.
Zachránil tak život nejen dětem, u kterých spolu se svými spolupracovníky diagnostikoval a později i odstraňoval srdeční vady už v děloze matky, ale také sám sobě. Sám se poslechl, diagnostikoval a nechal převézt do IKEM k akutní operaci, kterou provedl profesor Jan Pirk.
Ve čtyřiasedmdesáti dostal nové srdce, jako jeden z nejstarších pacientů u nás.
Původně se tomu bránil, nevěřil, že s novým srdcem bude žít dlouho, a nechtěl vzít naději někomu jinému. Nakonec bilo dalších čtrnáct let.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
